Chotěměřice t. Pančava

Chotěměřice t. Pančava
Chotěměřice t. Pančava
Chotěměřice t. Pančava
Lokalita
Charakter osada
Obec Zbraslavice
Okres Kutná Hora
Kraj Středočeský kraj
Historická země Čechy
Stát ČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel 10 (2021)[1]
Katastrální území Zbraslavice
Nadmořská výška 425 m n. m.
PSČ 285 22
Počet domů 6 (2011)[2]
Chotěměřice t. Pančava
Chotěměřice t. Pančava
Další údaje
Kód části obce 191825
multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Chotěměřice t. Pančava (německy Chotomierschitz)[3] jsou osada, část obce Zbraslavice v okrese Kutná Hora. Nachází se jeden kilometr jihozápadně od Zbraslavic, v katastrálním území Zbraslavice o výměře 10,86 km². Osada leží v severozápadní části Hornosázavské pahorkatiny.

Název

Původní tvar jména Chotěměřice zněl Chotěmiřice a byl odvozen od osobního jména Chotěmír; znamenal tedy „ves lidí Chotěmírových“. Lidově se používá tvar Chotoměřice, který byl v minulosti používán i oficiálně, minimálně v 19. století a počátkem 20. století. Jméno Pančava se objevilo až na konci 19. století (nejpozději v roce 1880 jako Pančova[4]). Bylo to původně posměšné označení, odvozené patrně z výrazu „přišel do Pančavy“ (tj. nic nevyřídil), které souvisí se jménem města Pančevo v Srbsku, jež se stalo známým jako dějiště bitev v letech 1739 a 1849.[5]

Současný oficiální název sídla je „Chotěměřice t. Pančava“.[6] V původním významu se jedná o dvojitý název, neboť v minulosti byla ves označována buď jako Chotěměřice, nebo jako Pančava.[5][7] Ve statistických lexikonech obcí a jinde proto byly uváděny oba rovnocenné názvy spojené příslovcem „také“, zkracovaném jako „t.“.[8] Hovorově se používá jeden z názvů, dvojice jmen propojená zkratkou „t.“ se ale v pozdějších dobách ustálila jako oficiální název sídla.

Historie

První písemná zmínka o Chotěměřicích pochází z roku 1388.[9] Od zrušení patrimoniální správy v polovině 19. století je osada součástí Zbraslavic.[4]

Současné Chotěměřice t. Pančava jsou tvořeny zástavbou několika domů a rekreačních chat v údolí západně od Zbraslavic, u soutoku Skalice a Hodkovského potoka, nedaleko silnice III/3367 (tato část byla ve třetině 19. století označována také jako Sklená huť[10]). K osadě také patří dvůr Chotěměřice (čp. 1) s blízkou usedlostí čp. 2, který se nachází ve svahu 1,5 km severozápadně od osady, nad silnicí do Krasoňovic. Součástí osady naopak nejsou bývalé mlýny na Hodkovickém potoce. Penzion s restaurací Pančavský mlýn (čp. 81, dříve Kudláčkův nebo Pilský mlýn) i pila Pančava (čp. 375, dříve Pilský mlýn) jsou součástí Zbraslavic.

Další fotografie

Odkazy

Reference

  1. Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-11-01]
  2. Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. 21. prosince 2015. Dostupné online.
  3. Amtliches Deutsches Ortsbuch für das Protektorat Böhmen und Mähren
  4. a b Historický lexikon obcí České republiky 1869-2011: IV. Abecední přehled obcí a částí obcí [online]. Český statistický úřad, 2015-12-21 [cit. 2023-08-13]. Dostupné online. 
  5. a b PROFOUS, Antonín. Místní jména v Čechách: jejich vznik, původní význam a změny, 2. díl, Ch–L. Praha: Česká akademie věd a umění, 1949. Dostupné online. S. 38. 
  6. Část obce - detail: Chotěměřice t. Pančava [online]. Cuzk.cz [cit. 2023-08-13]. Dostupné online. 
  7. Ottův slovník naučný: illustrovaná encyklopaedie obecných vědomostí, sv. 12, Ch – Sv. Jan. Praha: J. Otto, 1897. Dostupné online. Kapitola Chotoměřice, s. 376. 
  8. Statistický lexikon obcí ČSSR 1974: podle správního rozdělení k 1. lednu 1974, sčítání lidu, domů a bytů k 1. prosinci 1970. Praha: Statistický a evidenční vydavatelství tiskopisů, 1976. Dostupné online. S. 12. 
  9. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005. Díl 1. Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 120. 
  10. 9191-1 Zbraslavice - dříve Zbraslawitz (Zbraslawice): Indikační skici - Čechy (Národní archiv) [online]. Cuzk.cz [cit. 2023-08-13]. Dostupné online. 

Externí odkazy

Zdroj