Chlortetracyklin

Chlortetracyklin
Strukturní vzorec
Obecné
Systematický název	(2Z,4S,4aS,5aS,6S,12aS)-2-(amino-hydroxy-methyliden) -7-chlor-4-dimethylamino-6,10,11,12a-tetrahydroxy-6-methyl -4,4a,5,5a-tetrahydrotetracen-1,3,12-trion-7-chloro-4-dimethylamino -1,4,4a,5,5a,6,11,12a-oktahydro-3,6,10,12,12a-pentahydroxy -6-methyl-1,11-dioxo-2-naftacenkarboxamid
Ostatní názvy	aureomycin, aureocyklin
Latinský název	chlortetracyclinum
Sumární vzorec	C22H23CN2O8
Vzhled	žlutý krystalický prášek
Identifikace
Registrační číslo CAS	57-62-5
PubChem	5280963
Vlastnosti
Molární hmotnost	478,879 g/mol
Teplota rozkladu	210 °C
Disociační konstanta pKa	3,3 ; 7,4 ; 9,3
Bezpečnost
GHS07 [1] Varování[1]
Není-li uvedeno jinak, jsou použity jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa). Některá data mohou pocházet z datové položky.

Chlortetracyklin, též aureomycin či aureocyklin, je širokospektrální antibiotikum ze skupiny základních tetracyklinů. V humánní medicíně se již nepoužívá, ve veterinární medicíně se užívá k léčbě mastitid a poporodních infekcí skotu, infekcí dýchací a trávicí soustavy telat, prasat a drůbeže a při infekčních onemocnění a sepsí u mláďat. Dále se místně používá k terapii infekcí kůže, spojivky, zevního zvukovodu či ran.

Chlortetracyklin je přirozeným produktem některých kmenů aktinomycety Streptomyces aureofaciens. Byl objeven v roce 1945 jako první známé tetracyklinové antibiotikum.

Vlastnosti

Chlortetracyklin je žlutý krystalický prášek, bez zápachu, stabilní na vzduchu, ale na světle se pomalu rozkládá. Je rozpustný v alkalických hydroxidech a uhličitanech, nepatrně rozpustný ve vodě a alkoholech a prakticky nerozpustný v acetonu, chloroformu a diethyletheru.

Reference

Literatura

• Lochmann, O. Antimikrobiální terapie v praxi. Praha: Triton, 2006. ISBN 80-7254-826-3
• Lochmann, O. Vademekum antiinfekční terapie. Paha: Triton, 2005. ISBN 80-7254-592-2
• Sobek, V. Chlortetracyklin a makroorganismus. Praha: Státní zdravotnické nakladatelství, 1963.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu chlortetracyklin na Wikimedia Commons

Zdroj