Chlorid thallný

Chlorid thallný
Obecné
Systematický název chlorid thallný
Anglický název Thallium(I) chloride
Německý název Thallium(I)-chlorid
Sumární vzorec TlCl
Vzhled bílá krystalická pevná látka[1]
Identifikace
Registrační číslo CAS 7791-12-0
Číslo EC (enzymy) 232-241-4
PubChem 24642
ChEBI CHEBI:37117
UN kód 2811 1707
SMILES Cl[Tl]
InChI 1S/ClH.Tl/h1H;/q;+1/p-1
Vlastnosti
Molární hmotnost 239,836 g/mol[1]
Teplota tání 431 °C (704 K)[1]
Teplota varu 720 °C (993 K)[1]
Hustota 7,0 g/cm3[1]
Index lomu 2,247[2]
Bezpečnost
GHS06 – toxické látky
GHS06
GHS08 – látky nebezpečné pro zdraví
GHS08
GHS09 – látky nebezpečné pro životní prostředí
GHS09
H-věty H300 H330 H373 H411
P-věty P260 P264 P270 P271 P273 P284 P301+310 P304+340 P310 P314 P320 P321 P330 P391 P403+233 P405 P501
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Chlorid thallný je anorganická sloučenina se vzorcem TlCl.[3] Tato bezbarvá sůl je meziproduktem při izolaci thallia z jeho rud. Obvykle se kyselý roztok síranu thallného upravuje kyselinou chlorovodíkovou, aby se vysrážel nerozpustný chlorid thallný. Tato pevná látka krystalizuje podobně jako chlorid cesný.[4]

Nízká rozpustnost TlCl se využívá v chemické syntéze. Celková metodika je podobná použití AgPF6, s tím rozdílem, že Tl+ je mnohem slabší oxidační činidlo.

Krystalická struktura je při pokojové teplotě krychlová (podobná struktuře chloridu cesného), ale při ochlazení se struktura mění na kosočtvercovou (podobnou struktuře jodidu thallného), přičemž teplota přechodu je pravděpodobně ovlivněna nečistotami.[5]

Velmi vzácný minerál lafossait (Tl(Cl,Br)) je přírodní formou chloridu thallného.[6]

Chlorid thallný je stejně jako všechny sloučeniny thalia vysoce toxický, i když jeho nízká rozpustnost omezuje jeho toxicitu.[7]

Příprava

Chlorid thallný lze připravit reakcí síranu thallného nebo dusičnanu thallného s kyselinou chlorovodíkovou:[8]

Tl2SO4 + 2 HCl → 2 TlCl↓ + H2SO4

Použití

Používá se v monitorech opalovacích lamp a jako katalyzátor.[9]

Odkazy

Externí odkazy

Reference

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Thallium(I) chloride na anglické Wikipedii, Thallium(I)-chlorid na německé Wikipedii a Chlorek talu(I) na polské Wikipedii.

  1. ↑ a b c d e HAYNES, William M. CRC Handbook of Chemistry and Physics. 92. vyd. Boca Raton: CRC Press, 2011. ISBN 1-4398-5511-0. (anglicky) 
  2. ↑ LIDE, David R. CRC Handbook of Chemistry and Physics. 90. vyd. Boca Raton: CRC Press, 2010. (anglicky) 
  3. ↑ HRNČÍŘ, Jan. Sloučeniny [online]. Liberec: Gymnázium F. X. Šaldy [cit. 2022-06-04]. Dostupné online. 
  4. ↑ HOLLEMAN, A. F.; WÍBERG, E. Holleman-Wiberg's Inorganic Chemistry. San Diego: Academic Press, 2001. ISBN 0-12-352651-5. 
  5. ↑ BLACKMAN, M.; KHAN, I. H. The Polymorphism of Thallium and Other Halides at Low Temperatures. Proceedings of the Physical Society. Roč. 77, čís. 2, s. 471. DOI 10.1088/0370-1328/77/2/331. 
  6. ↑ Lafossaite [online]. Mindat [cit. 2022-06-04]. Dostupné online. 
  7. ↑ Thallium Chloride [online]. Ashland [cit. 2022-06-04]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-07-26. 
  8. ↑ BAUER, Georg. Handbuch der Präparativen Anorganischen Chemie. Stuttgart: [s.n.], 1978. ISBN 3-432-87813-3. S. 876. 
  9. ↑ LARRAÑAGA, Michael D.; LEWIS, Richard J.; LEWIS, Robert A. Hawley's Condensed Chemical Dictionary. 16. vyd. [s.l.]: John Wiley & Sons, 2016. Dostupné online. ISBN 978-1-118-13515-0. S. 1328. 

Zdroj