Chlorid gallitý
| Chlorid gallitý | |
|---|---|
 Model molekuly
| |
| Obecné | |
| Systematický název | Chlorid gallitý |
| Anglický název | Gallium trichloride Gallium(III) chloride Trichlorogallium Trichlorogallane |
| Německý název | Gallium(III)-chlorid Galliumtrichlorid |
| Sumární vzorec | GaCl3 |
| Vzhled | bezbarvé krystaly |
| Identifikace | |
| Registrační číslo CAS | 13450-90-3 |
| PubChem | 24012 |
| UN kód | 4Y6GQD4915 |
| SMILES | Cl[Ga](Cl)Cl |
| InChI | 1S/3ClH.Ga/h3*1H;/q;;;+3/p-3 |
| Vlastnosti | |
| Molární hmotnost | 176,082 g/mol |
| Teplota tání | 77,9 °C, 351 K, 172 °F |
| Teplota varu | 201 °C, 474 K, 394 °F |
| Hustota | 2,47 g/cm3 2,053 g/cm3 (při bodu tání) |
| Rozpustnost ve vodě | velmi dobře rozpustný |
| Bezpečnost | |
 GHS05 Nebezpečí[1] | |
| NFPA 704 |  0
3
1
|
| Teplota vznícení | nehořlavý |
|
Některá data mohou pocházet z datové položky.
| |
Chlorid gallitý (GaCl3) je sloučenina gallia a chloru. V pevném skupenství vytváří dimer se vzorcem Ga2Cl6.[2]
Příprava
GaCl3 se připravuje přímým slučováním prvků, zahříváním gallia v proudu chloru a přečištěním sublimací za sníženého tlaku.[3][4]:
2 Ga + 3 Cl2 → 2 GaCl3.
Také může být připraven zahříváním oxidu gallitého s chloridem thionylu[5]:
Ga2O3 + 3 SOCl2 → 2 GaCl3 + 3 SO2.
Použití
V experimentu GALLEX prováděném v Laboratori Nazionali del Gran Sasso v Itálii bylo použito 110 tun GaCl3 k detekci slunečních neutrin. V tomto experimentu je vytvářen izotop 71Ge a je měřen jeho radioaktivní rozpad.[6]
Podobné sloučeniny
- Fluorid gallitý
- Bromid gallitý
- Jodid gallitý
- Chlorid hlinitý
- Chlorid inditý
- Chlorid thalitý
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Gallium trichloride na anglické Wikipedii.
- ↑ a b Gallium trichloride. pubchem.ncbi.nlm.nih.gov [online]. PubChem [cit. 2021-05-23]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Wells, A.F. (1984) Structural Inorganic Chemistry, Oxford: Clarendon Press. ISBN 0-19-855370-6.
- ↑ S.C. Wallwork I.J.Worral J.Chem. Soc 1965,1816
- ↑ Kovar, R. A. "Gallium Trichloride" Inorganic Syntheses, 1977, volume XVII, pp 167-172. ISBN 0-07-044327-0
- ↑ H.Hecht, G.Jander, H.Schlapmann Z. Anorg. Allgem. Chem. Vol.254, p.255 (1947)
- ↑ David R. Lide, ed. Handbook of Chemistry and Physics, 85th Edition, Internet Version 2005. CRC Press, 2005.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu chlorid gallitý na Wikimedia Commons
