Charles Watkin Williams-Wynn

Charles Watkin Williams-Wynn
Narození 9. října 1775
Úmrtí 2. září 1850 (ve věku 74 let)
Londýn
Alma mater Christ Church
Westminsterská škola
Povolání politik, advokát a barrister
Ocenění společník Královské společnosti
Politická strana Konzervativní strana
Choť Mary Cunliffe (od 1806)[1][2]
Děti Sydney Williams-Wynn[3]
Hariot Hester Williams-Wynn[3]
Charlotte Williams-Wynn[3][1]
Mary Williams-Wynn[3][1]
Charles Williams-Wynn[3][1]
Henry Watkin Williams-Wynn[1]
Rodiče Watkin Williams-Wynn (1749–1789)[4][3][1] a Charlotte Williams-Wynn[3][1]
Příbuzní Sir Watkin Williams-Wynn, 5th Baronet[4][1], Henry Williams-Wynn[4][1] a Henrietta Elizabeth Williams-Wynn[1] (sourozenci)
Mary Lacaita[3], Francis Grenville Doyle[3], Sir Everard Hastings Doyle, 3rd Bt.[3] a Sir Arthur Havelock James Doyle, 4th Baronet[3] (vnoučata)
Funkce poslanec 18. parlamentu Velké Británie (1797–1799)
poslanec 18. parlamentu Velké Británie (1799–1801)
poslanec 1. parlamentu Spojeného království (1801–1802)
člen 2. parlamentu Spojeného království (1802–1806)
Člen 3. Parlamentu Spojeného království (1806–1807)
… více na Wikidatech
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Charles Watkin Williams-Wynn (9. října 17752. září 1850, Londýn) byl britský politik ze starého rodu z Walesu. Celkem 53 let byl poslancem Dolní sněmovny za stranu whigů. Byl blízkým příbuzným významné rodiny Grenvillů a mimo jiné synovcem premiéra Williama Grenvilla. Třikrát byl v různých funkcích členem britské vlády.

Politická kariéra

Pocházel ze starobylého waleského rodu, byl potomkem předsedy Dolní sněmovny Sira Williama Williamse (1634–1700). Narodil se jako mladší syn dlouholetého poslance Sira Watkina Williams-Wynna (1749–1789), po matce Charlotte Grenville (1751–1832) byl blízce spřízněn s politicky vlivnou rodinou Grenvillů. Vystudoval ve Westminsteru a Oxfordu a od mládí působil jako právník, krátce po dosažení plnoletosti zároveň vstoupil do politiky a v letech 1797–1850 byl členem Dolní sněmovny za stranu whigů. Ve vládě svého strýce barona Grenvilla byl státním podsekretářem vnitra (1806–1807), poté s příbuznými z rodu Grenvillů patřil k opoziční skupině The Grenvilles. Vynikl jako řečník a znalec parlamentních procedur, po roce 1812 učinil pokus založit třetí politickou stranu, který však skončil přechodem části whigů k toryům. V roce 1817 neúspěšně kandidoval na post předsedy Dolní sněmovny (zvolen byl Charles Manners-Sutton). Po usmíření krále s opoziční skupinou Grenvilles se dostal do vlády a v letech 1822–1828 byl prezidentem kontrolního úřadu Východoindické společnosti, od roku 1822 byl zároveň členem Tajné rady. V Greyově vládě byl ministrem války (1830–1831), odstoupil ale pro nesouhlas s příliš radikální vládní politikou. Naposledy byl členem vlády jako lord kancléř vévodství lancasterského (1834–1835). Poté již nezastával žádný úřad, ale díky svému působení v čele indického kontrolního úřadu obdržel třikrát nabídku na post generálního guvernéra v Indii, pokaždé ji ale odmítl.

Jako služebně nejstarší poslanec užíval v letech 1847–1850 čestný titul Father of Commons, byl v té době jediným členem Dolní sněmovny, který svůj mandát zastával již od konce 18. století. Mimo jiné byl členem Královské společnosti (1827) a prvním prezidentem Královské asijské společnosti (1823–1841) a obdržel čestný doktorát v Oxfordu.

Rodina

V roce 1806 se oženil s Mary Cunliffe (1780–1838), která pocházela taktéž ze staré waleské rodiny. Měli spolu pět dětí, čtyři dcery a syna Charlese (1822–1896), který byl poslancem Dolní sněmovny (1868–1880).

Jeho starší bratr Sir Watkin Williams-Wynn (1772–1840) byl též dlouholetým poslancem Dolní sněmovny, mladší bratr Henry Watkin Williams-Wynn (1783–1856) působil v diplomacii a téměř třicet let byl britským vyslancem v Dánsku (1824–1853). Švagr Sir Robert Cunliffe (1785–1859) sloužil v armádě v Indii a dosáhl hodnosti generála.

Odkazy

Reference

  1. a b c d e f g h i j Kindred Britain.
  2. Dostupné online. [cit. 2020-08-07]
  3. a b c d e f g h i j k Darryl Roger Lundy: The Peerage.
  4. a b c Dostupné online.

Externí odkazy

Zdroj