Charleroi

Charleroi
Radnice města
znak vlajka
Poloha
Souřadnice	50°25′ s. š., 4°26′39″ v. d.
Stát	Belgie Belgie
Region	Valonsko
Provincie	Henegavsko
Arrondissement	Charleroi
Charleroi
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha	102,1 km²
Počet obyvatel	201 816 (2018)[1]
Hustota zalidnění	1 977 obyv./km²
Správa
Starosta	Paul Magnette (od 2012)
Oficiální web	www.charleroi.be
E-mail	info@charleroi.be
Telefonní předvolba	071
PSČ	6000, 6001, 6010, 6020, 6030, 6031, 6032, 6040, 6041, 6042, 6043, 6044, 6060, 6061
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Město Charleroi (valonsky Tchålerwè) se nachází v belgické provincii Henegavsko (francouzsky Hainaut) 50 km jižně od Bruselu na řece Sambre. Žije zde přibližně 202 tisíc^[1] obyvatel. Charleroi je nejlidnatější obec ve Valonsku a třetí největší v Belgii.

Od 1. ledna 1977, kdy v Belgii vstoupil v platnost zákon o slučování obcí, se obec Charleroi skládá z 15 bývalých obcí, a sice Charleroi, Couillet, Dampremy, Gilly, Gosselies, Goutroux, Jumet, Lodelinsart, Marchienne-au-Pont, Marcinelle, Monceau-sur-Sambre, Mont-sur-Marchienne, Montignies-sur-Sambre, Ransart a Roux. Tyto obce představuje 15 čtverců na městském znaku.

Charleroi je významným průmyslovým centrem. Z průmyslových odvětví jsou nejdůležitější hutnictví železa a oceli, sklářství, chemický průmysl, elektronika a letecký průmysl. Do roku 1984 se v okolí Charleroi těžilo černé uhlí, a proto byla tato oblast označována jako „Pays Noir“ („Černá země“).^{[p 1]} V okolí města dnes nalezneme struskové haldy.

Historie

Charleroi je oproti jiným belgickým městům poměrně mladé – založeno bylo až roku 1666, kdy byla poblíž vesnice Charnoy vybudována pevnost s půdorysem ve tvaru hvězdy. V té době vládli oblasti dnešní Belgie španělští Habsburkové. Pevnost měla chránit jejich území před možnými útoky vojsk francouzského krále Ludvíka XIV. a byla pojmenována po španělském králi Karlu II.

Již roku 1667 však bylo území zabráno Francouzi. Pod francouzskou nadvládou se město rozvíjelo, nicméně roku 1678 byla podepsána Nijmegenská smlouva, podle které oblast připadla opět Španělsku. Později Francouzi město opakovaně obléhali a útočili na něj (v letech 1693, 1746 a 1794). 26. června 1794 došlo k bitvě u Fleurus, ve které Francouzi zvítězili proti vojskům Velké Británie, Rakouska a Hannoverska. Po této události se území dnešní Belgie stalo až do roku 1815 součástí Francie.

V 19. století bylo město ovlivněno průmyslovou revolucí a stalo se důležitým centrem hutnictví a sklářství. Jeho rozvoji napomáhala jeho příznivá poloha v oblasti bohaté na černé uhlí.

Z hlediska dopravy bylo důležité vybudování kanálu spojujícího Charleroi s Bruselem. Jeho stavba započala roku 1827 a k jeho uvedení do provozu došlo roku 1832. Stavba kanálu byla technicky velice náročná, jelikož obě města leží v údolích řek (Charleroi v údolí Mázy a Brusel v údolí Šeldy) a terén mezi nimi je poměrně kopcovitý. Kanál výrazně zkrátil cestu lodím plujícím z Charleroi nejen do Bruselu, ale i do Antverp, neboť v té době již existoval kanál spojující Antverpy s Bruselem.

Spolu s rozvojem průmyslu se zvyšoval počet obyvatel (roku 1809 žilo ve městě 4503 obyvatel, roku 1910 již 28 083) a v roce 1867 byly zbourány městské hradby.

Na začátku první světové války německá vojska napadla Francii obchvatem přes Belgii. Na území Belgie došlo k několika bitvám; jednou z nich byla 21. srpna 1914 bitva u Charleroi, ve které německé jednotky zvítězily nad Francouzi.

V posledních desetiletích 20. století postupně klesala prosperita tradičních průmyslových odvětví, jako jsou těžba uhlí, hutnictví a sklářství. Jedním z důvodů byla konkurence, kterou představovalo levnější zboží z ciziny. Uhelné doly byly postupně zavírány (poslední z nich roku 1984). Dnes se v Charleroi rozvíjejí nová průmyslová odvětví jako chemický průmysl, elektronika a letecký průmysl zastoupený společností SONACA vyrábějící např. některé součástky k raketám Ariane a k letounům Airbus a jedním ze závodů společnosti SABCA.

Centrum

Centrum Charleroi se dělí na Horní a Dolní město.

Jádrem Horního města je náměstí Karla II. (Place Charles II), na kterém se nachází neoklasická radnice z roku 1936.^{[p 2]} V radnici nalezneme Muzeum Julesa Destréeho (Musée Jules Destrée) a Muzeum krásných umění (Musée des Beaux-Arts). Dolní město se rozprostírá v okolí náměstí Alberta I. (Place Albert I^er), které je obchodním centrem Charleroi.

Muzea

• Muzeum skla (Musée du verre) [1] Archivováno 24. 4. 2006 na Wayback Machine.
• Muzeum krásných umění (Musée des Beaux-Arts) [2] Archivováno 24. 4. 2006 na Wayback Machine.
• Muzeum fotografie (Musée de la photographie) [3]
• Archeologické muzeum (Musée archéologique)
• Muzeum Julesa Destréeho (Musée Jules Destrée) [4] Archivováno 24. 4. 2006 na Wayback Machine.

Doprava

• Hromadnou dopravu (tj. městské autobusy a 3 trasy lehkého metra) zajišťuje valonská společnost TEC (Transport En Commun).
• Železniční dopravu v rámci Belgie zajišťuje společnost SNCB (Société nationale des chemins de fer belges). Nejdůležitějším vlakovým nádražím ve městě je Charleroi-Sud.
• V Charleroi se nachází letiště Charleroi Brusel Jih (Charleroi Bruxelles-Sud). Pokud jde o osobní přepravu, jedná se o největší letiště ve Valonsku a druhé největší v Belgii.

Sport

Fotbalové kluby

• FC Charleroi
• R. Charleroi SC^[2]
• ROC de Charleroi-Marchienne^[3]

Komiks

Charleroi je bývá označováno za kolébku belgického komiksu, a to zejména díky kreslířům tzv. „marcinelleské školy“, jejichž komiksy vycházely v nakladatelství Jeana Dupuise. Mezi nejznámější komiksy patří např. Spirou a Fantasio, Marsupilami, Lucky Luke nebo Boule a Bill.

Partnerská města

Odkazy

Poznámky

Reference

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Charleroi na Wikimedia Commons
• Anglická verze oficiálních stránek města Charleroi
• Turistické informace o městě Charleroi (v angličtině)
• Bitva u Charleroi roku 1914 (v angličtině)
• Kanál Brusel-Charleroi (v angličtině)

Zdroj