Chaluha příživná
 Chaluha příživná | |
|---|---|
 Chaluha příživná
| |
| Stupeň ohrožení podle IUCN | |
 málo dotčený[1] | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše |
živočichové (Animalia) |
| Kmen |
strunatci (Chordata) |
| Podkmen |
obratlovci (Vertebrata) |
| Třída |
ptáci (Aves) |
| Podtřída |
letci (Neoghathae) |
| Řád |
dlouhokřídlí (Charadriiformes) |
| Podřád |
racci (Lari) |
| Čeleď |
chaluhovití (Stercorariidae) |
| Rod | chaluha (Stercorarius) |
| Binomické jméno | |
|
Stercorarius parasiticus Linnaeus, 1758 | |
 | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Chaluha příživná (Stercorarius parasiticus) je středně velkým druhem chaluhy s cirkumpolárním rozšířením.
Popis
Dospělí ptáci se vyskytují ve třech barevných formách. Jedinci tmavé formy jsou tmavohnědí, s černohnědou čepičkou a letkami, obvykle s žlutavými lícemi a zadní stranou krku. Jedinci světlé formy mají bílou spodinu těla s různě vyvinutým tmavým pásem přes hruď (může zcela chybět), čelo a temeno jsou černohnědé, líce žluté. Jedinci přechodné formy tvoří přechod mezi světlou a tmavou formou. Všechny formy mají bílé kořeny ručních letek, tvořící v křídle světlé pole. Nohy jsou černošedé, zobák šedavý s tmavší špičkou. Tmavá forma je typičtější, světlá je častější na severu areálu. Všichni dospělí ptáci mají střední ocasní pera špičatá, přesahující zbytek ocasu o 8-14 cm. Mladí ptáci jsou obtížně rozlišitelní od ostatních menších druhů chaluh; jsou celkově hnědě zbarvení, s hustým proužkováním a bílými poli na kořenech ručních letek.
Rozšíření
Hnízdí cirkumpolárně v arktických oblastech severní polokoule, poněkud jižněji než chaluha pomořanská a chaluha malá. V Evropě hnízdí na Islandu, Faerských ostrovech a ostrovech u pobřeží Skotska, mimo to také ve vnitrozemí Norska, Švédska a Finska. Tažný druh, zimoviště nejsou přesně známá, pravděpodobně leží ve vodách mírného pásu Atlantském a Tichém oceánu jižně rovníku; největší koncentrace byly pozorovány u pobřeží Jižní Ameriky a západní Afriky.[2] Nepravidelně zaletuje do vnitrozemí, včetně České republiky, kde byla po roce 1989 zjištěna nejméně čtyřikrát.[3][4]
Reference
- ↑ Červený seznam IUCN ohrožených druhů 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27]
- ↑ HARRISON, P. Seabirds: an identification guide. Londýn: Christopher Helm, 1989. ISBN 0-7136-3510-X.
- ↑ Přehled pozorování chaluhy příživné v ČR na stránkách FK ČSO
- ↑ SVENSSON, Lars a kol. Ptáci Evropy, severní Afriky a Blízkého východu. Plzeň: Ševčík, 2016. ISBN 978-80-7291-246-9. S. 176.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu chaluha příživná na Wikimedia Commons
