Chajim Josef Cadok

Chajim Josef Cadok
חיים יוסף צדוק
Chajim Josef Cadok na snímku z roku 1951
Chajim Josef Cadok na snímku z roku 1951
8. ministr obchodu a průmyslu
Ve funkci:
25. května 1965 – 22. listopadu 1966
Předchůdce Pinchas Sapir
Nástupce Ze'ev Šerf
5. ministr rozvoje
Ve funkci:
31. května 1965 – 12. ledna 1966
Předchůdce Josef Almogi
Nástupce Moše Kol
9. ministr spravedlnosti
Ve funkci:
10. března 1974 – 20. června 1977
Předchůdce Ja'akov Šimšon Šapira
Nástupce Menachem Begin
6. a 8. ministr náboženství
Ve funkci:
3. června 1974 – 29. října 1974
Předchůdce Jicchak Rafa'el
Nástupce Jicchak Rafa'el
Ve funkci:
16. ledna 1977 – 20. června 1977
Předchůdce Jicchak Rafa'el
Nástupce Aharon Abuchacira
Stranická příslušnost
Členství Mapaj, Ma'arach, Izraelská strana práce, Ma'arach
Vojenská služba
Služba Hagana, Mišteret ha-Jišuvim ha-Ivriim

Narození 2. října 1913
Rakousko-Uhersko Rava-Ruska, Rakousko-Uhersko
Úmrtí 15. srpna 2002 (88 let)
IzraelIzrael Izrael
Příčina úmrtí infarkt myokardu
Místo pohřbení Hřbitov Kirjat Ša'ul
Kneset 3., 4., 5., 6., 7., 8., 9.
Alma mater Varšavská univerzita
Profese politik, vysokoškolský učitel, advokát a advokát
Commons Haim Yosef Zadok
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Chajim Josef Cadok (hebrejsky: חיים יוסף צדוק, rodným jménem Chajim Wilkenfeld, žil 2. října 191315. srpna 2002) byl izraelský právník, politik a poslanec Knesetu za strany Mapaj, Ma'arach, Izraelská strana práce a znovu Ma'arach.

Biografie

Narodil se ve městě Rava-Ruska v Haliči v tehdejším Rakousku-Uhersku, dnes Ukrajina. Vystudoval Varšavskou univerzitu (obor filozofie a judaistika). V roce 1935 přesídlil do dnešního Izraele. Vystudoval ještě právní vysokou školu v Jeruzalému a získal osvědčení pro výkon profese právníka. Před vznikem státu Izrael byl členem židovských sil Hagana a policejních složek Mišteret ha-jišuvim ha-ivrim.[1]

Politická dráha

V mládí v Polsku se angažoval v organizaci Gordonia a ve straně Poalej Cijon. V letech 19491952 byl zástupcem nejvyššího státního zástupce.[1]

V izraelském parlamentu zasedl poprvé po volbách v roce 1955, do nichž šel za stranu Mapaj. Mandát ale získal až dodatečně, v lednu 1959, jako náhradník. Stal se členem parlamentního výboru pro záležitosti vnitra a výboru pro ústavu, právo a spravedlnost. Mandát obhájil ve volbách v roce 1959, opět za Mapaj. Zastával post člena výboru pro ústavu, právo a spravedlnost a předsedy výboru House Committee. Opětovně byl za Mapaj zvolen ve volbách v roce 1961. Byl pak předsedou výboru House Committee a členem výboru pro ústavu, právo a spravedlnost a výboru pro zahraniční záležitosti a obranu. Uspěl (nyní na kandidátce Ma'arach) i ve volbách v roce 1965. V průběhu volebního období dočasně přešel do samostatného poslaneckého klubu Izraelské strany práce, ale pak se vrátil do Ma'arach. Byl členem výboru pro ústavu, právo a spravedlnost a výboru pro zahraniční záležitosti a obranu a předsedal podvýboru pro ústavní zákony. Další funkční období v Knesetu získal za Ma'arach i ve volbách v roce 1969. Předsedal výboru pro zahraniční záležitosti a obranu a působil jako člen výboru pro ústavu, právo a spravedlnost. Poslancem za Ma'arach zůstal i po volbách v roce 1973, po kterých vykonával opět funkci předsedy výboru pro zahraniční záležitosti a obranu a člena výboru pro ústavu, právo a spravedlnost. Zvolení se na kandidátce Ma'arach dočkal i ve volbách v roce 1977. Stal se opětovně členem výboru pro ústavu, právo a spravedlnost a výboru pro zahraniční záležitosti a obranu. Na poslanecký mandát ale rezignoval v průběhu volebního období, v lednu 1978. V Knesetu ho nahradil Emri Ron.[1]

Zastával i řadu vládních postů. V letech 19651966 byl ministrem obchodu a průmyslu, v letech 19651966 také ministrem rozvoje. V letech 19741977 ministrem spravedlnosti a v roce 1974 a 1977 také dvakrát zasedal na postu ministra náboženství.[1]

V letech 19781980 přednášel na Hebrejské univerzitě. Po odchodu z Knesetu se věnoval své právnické praxi a nadále se účastnil stranického života.[1]

Odkazy

Reference

  1. a b c d e Chajim Josef Cadok [online]. Kneset [cit. 2011-03-07]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

Zdroj