Chřástal polní

Jak číst taxoboxChřástal polní
alternativní popis obrázku chybí
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Podkmen obratlovci (Vertebrata)
Třída ptáci (Aves)
Podtřída letci (Neognathae)
Řád krátkokřídlí (Gruiformes)
Čeleď chřástalovití (Rallidae)
Rod chřástal (Crex)
Binomické jméno
Crex crex
(Linnaeus, 1758)
Rozšíření chřástala polního
Rozšíření chřástala polního
Rozšíření chřástala polního
      hnízdiště
      migrace
      zimoviště
      reintrodukovaný, hnízdiště
Synonyma
  • Rallus crex Linnaeus, 1758
  • Crex pratensis Bechstein, 1803
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Hlas
Chřástal polní v typickém prostřední
Vejce chřástala polního

Chřástal polní (Crex crex) je středně velký monotypický[2] druh chřástala z řádu krátkokřídlých.

Popis

Menší než koroptev (délka těla 22–25 cm), štíhlý. Celkové zbarvení je šedavě žlutohnědé, svrchu černě skvrnité, s kaštanově hnědými křídly a boky, které jsou navíc světle příčně proužkované, modrošedým očním proužkem a šedou stranou hrudi (u samice méně nápadnou). Zobák je hnědý s tmavou špičkou, nohy světle masové.[2][3]

Hlasem je zvláště za soumraku a v noci slyšitelné, vytrvale opakované chřást chřást nebo krex krex.[2]

Rozšíření

Hnízdí v rozmezí od západní Evropy po střední Asii. Je tažný, evropští ptáci zimují hlavně v subsaharské Africe. Přílet na naše území probíhá hlavně v květnu, odlet od září do října.[2]

V České republice hnízdí roztroušeně na celém území, hlavně ve vyšších polohách. Po dočasném ústupu a úbytku počtů se opět rozšiřuje, jeho početnost se odhaduje na 1500–1700 párů (ve srovnání s 200–400 páry v roce 1989).[4]

Hnízdí na vlhkých loukách, ale také na loukách s vysokým porostem a pastvinách.[3]

Potrava

V potravě převládá živočišná složka, tvořená hlavně hmyzem, ale i červy, měkkýši a pavoukovci. Rostlinnou složku, zastoupenou zvláště na podzim, tvoří semena a zelené části rostlin.[2]

Hnízdění

Sukcesivně polygamní druh, hnízdící 1× až 2× ročně. Samci zůstávají se samicemi pouze krátce (obvykle 7–10 dnů), poté je opouští a začínají hledat další samice, někdy i značně daleko od místa prvního hnízdění (jsou známy přesuny i na stovky kilometrů, např. ze Šumavy do západního Švýcarska). Veškerou hnízdní péči obstarává samice. Hnízdo je na zemi, snůška čítá 9–11 (7–13) zelenavých, nažloutle zelených až světle hnědožlutých, tmavě skvrnitých vajec o velikosti 36,7 × 26,4 mm. Inkubační doba trvá 16–19 dnů. Mláďata opouští hnízdo krátce po vylíhnutí a již po 3–4 dnech se krmí sama. V případě prvního hnízdění samici opouští už ve věku 12 dnů, vzletná jsou však po 5 týdnech a plné vyspělosti dosahují až ve stáří 7–8 týdnů.[2][5]

Ohrožení

Chřástal polní patří v celé Evropě k silně ubývajícím druhům. Je ohrožován zejména vyžínáním lučních porostů. Vzhledem k tomu, že se od 90. let 20. století využívá tráva spíše pro výrobu siláže než sena, louky se kosí již v červnu, kdy chřástalové hnízdí. Zvláště nebezpečné je, pokud žací stroj objíždí louku od krajů do středu po spirále. Chřástalové neodletí, ale hledají úkryt v husté trávě uprostřed louky, kde je nakonec usmrtí nebo poraní žací lišty. Pokud se odhodlají vyběhnout na pokosenou louku, stávají se snadnou kořistí dravců a vran. Při kosení jsou často zničena také hnízda chřástalů s vejci.[6] Nejlepším řešením je posunout dobu senoseče na červenec či počátek srpna, kdy už mají chřástalové vyvedená mláďata a nejsou tolik ohrožení. Prospěšné je i využívání alternativních technik, zejména ručního kosení.

Ochrana

Chřástal polní je silně ohrožený druh dle vyhlášky č. 395/1992 Sb. (chráněný zákonem č. 114/1992 Sb.).[7]

Dle § 5 odst. 3 tohoto zákona by se měli zemědělci vyhýbat místům, kde se chřástali nachází a posekat je až později (citace: „Fyzické a právnické osoby jsou povinny při provádění zemědělských, lesnických a stavebních prací, při vodohospodářských úpravách, v dopravě a energetice postupovat tak, aby nedocházelo k nadměrnému úhynu rostlin a zraňování nebo úhynu živočichů nebo ničení jejich biotopů, kterému lze zabránit technicky i ekonomicky dostupnými prostředky. Orgán ochrany přírody uloží zajištění či použití takovýchto prostředků, neučiní-li tak povinná osoba sama.“).

Z Rozhodnutí MŽP Č. j.: MZP/2019/570/621 lze citovat, že „plochy, které jsou biotopem zvláště chráněných druhů v kategorii silně ohrožené a kriticky ohrožené, musí být obdělávány tak, aby nebyly v rozporu se zákazy k jejich ochraně, jinak jen pokud by byla povolena výjimka; vyloučení zvláštní ochrany pro běžné obhospodařování podle § 50 odst. 3 zákona č. 114/1992 Sb., kdy stačí stanovisko ke způsobu a době zásahu, se týká pouze zvláště chráněných druhů v kategorii ohrožený.“. Případně je třeba žádat o výjimku dle § 56 zákona č. 114/1992 Sb.

Reference

  1. ↑ Červený seznam IUCN ohrožených druhů 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27]
  2. ↑ a b c d e f HUDEC, Karel; ŠŤASTNÝ, Karel a kol. Fauna ČR Ptáci 2/I. Praha: Academia, 2005. ISBN 80-200-0382-7. 
  3. ↑ a b SVENSSON, Lars, a kol. Ptáci Evropy, severní Afriky a Blízkého východu. Praha: Svojtka&Co, 2004. ISBN 80-7237-658-6. 
  4. ↑ ŠŤASTNÝ, Karel; BEJČEK, Vladimír; HUDEC, Karel. Atlas hnízdního rozšíření ptáků v České republice 2001-2003. Praha: Aventinum, 2006. ISBN 80-86858-19-7. 
  5. ↑ DUNGEL, Jan; HUDEC, Karel. Atlas ptáků České a Slovenské republiky. Praha: Academia, 2001. ISBN 978-80-200-0927-2. 
  6. ↑ ELPHICK, Jonathan, a kol. Cesty stěhovavých ptáků: atlas migrace ptáků celého světa. Praha: Slovart, 2008. 175 s. ISBN 978-80-7391-130-0. 
  7. ↑ Seznam zvláště chráněných druhů ptáků v ČR [online]. Česká společnost ornitologická [cit. 2011-12-18]. Dostupné online. 

Související články

Externí odkazy

Zdroj