Ceng Čching-chung

Ceng Čching-chung
Stranická příslušnost
Členství	Komunistická strana Číny
Narození	30. července 1939 (85 let) Ťing
Rodiče	Ceng Šan
Alma mater	Pekingská technická univerzita Beijing 101 Middle School Shanghai High School
Profese	politik
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ceng Čching-chung (čínsky pchin-jinem Zēng Qìnghóng, znaky zjednodušené 曾庆红, tradiční 曾慶紅; * 30. července 1939) je bývalý čínský komunistický politik, původně inženýr v obranném průmyslu působil v letech 1979–1984 v manažerských pozicích v plánovacím sektoru a ropném průmyslu. V letech 1984–1989 pracoval ve vedení šanghajské organizace Komunistické strany Číny, kde navázal těsné vztahy s Ťiang Ce-minem, pozdějším generálním tajemníkem ÚV KS Číny. Jeho blízkým spojencem a důvěrníkem byl po většinu své následující kariéry. Roku 1989 přešel do centrálního stranického aparátu, v němž zastával funkce zástupce vedoucího (1989–1993) a vedoucího (1993–1999) hlavní kanceláře ústředního výboru, vedoucího organizačního oddělení ÚV (1999–2002), kandidáta (1997–2002) a člena politbyra (2002–2007), tajemníka sekretariátu ÚV (1997–2007), člena stálého výboru politbyra (2002–2007) a ředitele ústřední stranické školy (2002–2007). V letech 2003–2008 vykonával úřad viceprezidenta Čínské lidové republiky.

Ceng Čching-chung se narodil 30. července 1939 v Ťi-anu v provincii Ťiang-si jako nejstarší z pěti dětí Ceng Šana, komunistického revolucionáře a pozdějšího ministra vnitra, a Teng Liou-ťin (邓六金), účastnice Dlouhého pochodu. Vystudoval střední školu v Pekingu a roku 1963 absolvoval katedru automatického řízení na Pekingském technologickém institutu. Do Komunistické strany Číny vstoupil roku 1960.^[1] Vzhledem k revoluční minulosti svého otce byl Ceng považován jednoho z takzvaných „korunních princů“, potomků veteránů revoluce.

Ceng Čching-chung strávil počátek své kariéry jako technik v Druhé akademii při Sedmém ministerstvu strojírenství.^[1] Během kulturní revoluce byl v letech 1969–1970 poslán na manuální práce na základny lidové osvobozenecké armády v provinciích Chu-nan a Kuang-tung. Poté se vrátil na akademii, později pracoval v obranném průmyslu v Pekingu. Po zahájení reformní éry nastoupil v roce 1979 do Státní plánovací komise, od roku 1981 zastával řadu vedoucích pozic ve státním ropném sektoru, mimo jiné v oddělení zahraničních styků Čínské národní pobřežní ropné společnosti a na ministerstvu ropného průmyslu.^[1]

V roce 1984 byl přeložen do Šanghaje do tamního stranického aparátu. Vykonával funkce zástupce vedoucího a vedoucího organizačního oddělení a generálního sekretáře šanghajského městského výboru KS Číny, od roku 1986 byl zástupcem tajemníka šanghajského městského výboru KS Číny.^[1][2] Zde si získal plnou důvěru Ťiang Ce-mina, šanghajského starosty (1985–1988) a tajemníka (1987–1989). Poté, co byl Ťiang Ce-min v červnu 1989 vybrán za generálního tajemníka ÚV KS Číny, v červenci 1989 převedl Ceng Čching-chunga do Pekingu na místo zástupce vedoucího hlavní kanceláře ústředního výboru.^[2] Zde se stal Ťiang Ce-minovým nepostradatelným pomocníkem a důvěrníkem.^[2] V březnu 1993 převzal vedení hlavní kanceláře ÚV (do března 1999). Na XV. sjezdu KS Číny v září 1997 výrazně upevnil své postavení mezi vůdci strany, když byl zvolen kandidátem politbyra a tajemníkem sekretariátu ÚV KS Číny. V březnu 1999 přešel z hlavní kanceláře ÚV na místo vedoucího organizačního oddělení ÚV (do října 2002),^[2] na novém místě řídil – v zájmu Ťiang Ce-mina – personální politiku stranického centra.

Na XVI. sjezdu KS Číny v listopadu 2002 byl zvolen členem politbyra a sekretariátu a zásluhou podpory Ťiang Ce-mina (ale zřejmě i nového generálního tajemníka ÚV Chu Ťin-tchaa)^[3] také členem stálého výboru politbyra,^[2] v sekretariátu se stal výkonným tajemníkem, to jest sekretariát řídil; vzápětí v prosinci 2002 převzal vedení ústřední stranické školy (do prosince 2007). V březnu 2003 byl zvolen viceprezidentem Čínské lidové republiky.^[1]

Roku 2007 při sestavování budoucího vedení strany před XVII. sjezdem KS Číny využil své politické síly, aby zajistil povýšení Si Ťin-pchinga a Čou Jung-kchanga do stálého výboru politbyra. Si, který po Cengovi převzal funkce výkonného tajemníka sekretariátu a viceprezidenta, se později (roku 2012) stal nástupcem Chu Ťin-tchaa na postu nejvyššího čínského představitele. Čou, který byl Cengovým politickým spojencem v rámci takzvané „ropné kliky“, se stal tajemníkem ústřední komise pro politické a právní záležitosti. Na XVII. sjezdu strany v říjnu 2007 již pro vysoký věk nekandidoval na členství v ústředním výboru (a tedy i politbyru a sekretariátu), v prosinci odešel z vedení ústřední stranické školy a v březnu 2008 mu skončilo i funkční období viceprezidenta a odešel do důchodu.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Zeng Qinghong na anglické Wikipedii.

Zdroj