V matematice, konkrétně v komplexní analýze, jsou Cauchyho-Riemannovy podmínky nutnou (ne však postačující) podmínkou, aby daná funkce byla holomorfní (tedy komplexně diferencovatelná). Postačující podmínkou je např. pokud mají funkce u,v spojité parciální derivace. Jde o parciální diferenciální rovnice pojmenované po Augustinu Cauchym a Bernhardu Riemannovi. Poprvé se tyto rovnice objevily roku 1752 v práci D'Alemberta.
Cauchyova-Riemannova věta
Následující tvrzení, které charakterizuje holomorfní funkce pomocí Cauchyových-Riemannových podmínek, bývá označováno jako Cauchyova-Riemannova věta.
Buď f(x + iy) = u + iv funkce z otevřené podmnožiny komplexních čísel C do C, kde x a y jsou reálná čísla a u, v jsou reálné funkce definované na otevřené podmnožině R2. Potom f je holomorfní právě když u a v jsou spojitě diferencovatelné a jejich parciální derivace splňují Cauchyho-Riemannovy podmínky:
a
Tyto dvě podmínky lze ekvivalentně vyjádřit pomocí jediného vztahu:
Je-li komplexní číslo zapsáno v polárních souřadnicích: , lze zapsat Cauchyho-Riemannovy podmínky ve tvaru:
Opět lze tyto dvě rovnice zapsat pomocí jediné:
kde derivace uvažujeme v bodě .
Odvození
Jako derivace funkce dvou proměnných
První možností jak vést důkaz je říci, že má-li funkce parciální derivaci jako funkce dvou proměnných, potom musí mít stejnou hodnotu podél všech křivek procházejících daným bodem. Máme-li funkci f(z) = u(x, y) + i v(x, y) nad C, a počítáme-li derivaci v bodě, z0, přibližujeme se k z0 nejprve po křivce podél reálné osy a poté podél imaginární osy. Obě hodnoty derivací musí vyjít stejné.
Podél reálné osy:
|
|
|
|
|
|
|
|
což je z definice parciální derivace rovno
Podél imaginární osy:
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
tedy opět z definice parciální derivace:
Porovnáním těchto dvou výsledků
Má-li se rovnat reálná i imaginární část bude
Pomocí reprezentace derivace jako lineárního zobrazení
Další možností, jak odvodit Cauchyho-Riemannovy podmínky je uvažovat komplexní derivaci jako lineární zobrazení a to dvěma způsoby – jako zobrazení z do a jako zobrazení z do .
Chápeme-li f přirozeným způsobem jako funkci z do , je lineární zobrazení L totálním diferenciálem f v bodě z, platí-li:
-
, kde je funkce splňující
Na druhou stranu si uvědomme, že komplexní číslo w je komplexní derivací funkce v bodě z, právě když pro všechna platí:
-
, kde je opět funkce splňující
Přitom w = s + it určuje jednoznačně lineární zobrazení dané maticí
Toto zobrazení splňuje (stále při přirozeném ztotožňování komplexních čísel s vektory z ) vztah , tedy platí:
-
, kde je opět funkce splňující .
Tedy na jednu stranu, má-li f v bodě z komplexní derivaci w, je zobrazení W totálním diferenciálem a tedy platí:
odkud Cauchyho-Riemannovy podmínky zřejmě plynou.
Na druhou stranu, má-li f = u + iv spojité parciální derivace v z, má v z totální diferenciál:
Pak z dříve dokázaných vztahů je číslo komplexní derivací funkce f, neboť díky platnosti Cauchyho-Riemannových podmínek je lineární zobrazení W určené takto definovaným w rovno .
Reference
Externí odkazy
Zdroj
Poslední aktualizace obsahu: 2024-10-14 02:30:59
Zdroj: Wikipedia (autoři článku Cauchyho–Riemannovy podmínky)
Licence textu: CC-BY-SA-3.0 Unported
Tento článek byl automaticky přejat z Wikipedie. Na obrázcích nebyly provedeny žádné změny. Obrázky se zobrazují ve zmenšené velikosti (jako miniatury). Kliknutím na obrázek získáte další informace o autorovi a licenci. Byly změněny prvky designu, odstraněny některé odkazy specifické pro Wikipedii (např. odkazy na Editaci a nebo na neexistující hesla) a provedena optimalizace pro rychlé načítání.