Carparachne aureoflava

Jak číst taxoboxCarparachne aureoflava
alternativní popis obrázku chybí
Nora maloočky Carparachne aureoflava
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen členovci (Arthropoda)
Podkmen klepítkatci (Chelicerata)
Třída pavoukovci (Arachnida)
Řád pavouci (Araneae)
Čeleď maloočkovití (Sparassidae)
Rod maloočka (Carparachne)
Binomické jméno
Carparachne aureoflava
Lawrence, 1966
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Carparachne aureoflava je druh pavouka z čeledi maloočkovití (Sparassidae), jenž se vyskytuje v Namibské poušti.

Popis

Na délku měří až 20 mm, přičemž obě pohlaví dosahují zhruba stejné velikosti.[1]

Biologie

Maloočka Carparachne aureoflava je endemitem Namibské pouště. Jde o nočního lovce, který svou kořist lapá na otevřeném prostranství. Jed tohoto pavouka není nebezpečný člověku.[1]

Přes den se maloočka ukrývá ve vyhloubené noře v písku, již vystélá hedvábnými vlákny a uzavírá víčkem.[1] Nora je hluboká asi 50 cm, ačkoli maloočka je schopna vyhrabat tunely podstatně delší, i přes 120 cm dlouhé.[2]

Únikové chování

Vážnými nepřáteli maloočky Carparachne aureoflava jsou parazitoidní vosy z čeledi hrabalkovití (Pompilidae). Ty pavouky vyhrabávají z jejich podzemních úkrytů a loví je jako zdroj potravy pro své larvy. Nory maloočkám v mnohých případech poskytují dostatečnou ochranu, nicméně pokud se v důsledku sypkosti písku zhroutí, pavouci se stávají vůči predaci ze strany hrabalek velmi zranitelnými. U malooček Carparachne aureoflava se objevuje nezvyklé únikové chování, kdy v případě nebezpečí složí končetiny, převrátí se na bok a skutálí se z vyvýšené duny. Během tohoto pohybu jsou schopny vyvinout rychlost přes 1 m/s, resp. přes 20 otáček/s. Podobný způsob útěku je v porovnání s aktivním během velmi výhodný, protože je rychlejší a méně energeticky nákladný (urazit 10 m maloočce trvá asi 60 s pomocí běhu, ale jen 10 s při valivém pohybu z duny). Pavouk při valivém pohybu zároveň v písku vytváří jen špatně znatelné stopy, takže je pro hrabalku těžší opětovně jej vystopovat.[2][3]

Odkazy

Reference

  1. a b c A, Leroy. Spiders of Southern Africa. [s.l.]: Penguin Random House South Africa, 2012. Dostupné online. ISBN 1920544968, ISBN 9781920544966. (anglicky) 
  2. a b HENSCHEL, J. R. Spiders wheel to escape. South African Journal of Science. 1990, s. 151–152. Dostupné online. (anglicky) 
  3. FOELIX, R. F. Biology of Spiders. 3. vyd. New York: Oxford University Press, 2011. Dostupné online. S. 197. (anglicky) 

Externí odkazy

Zdroj