Carl-Gustav Arvid Rossby

Carl-Gustav Arvid Rossby
Narození 28. prosince 1898
Stockholm
ŠvédskoŠvédsko Švédsko
Úmrtí 19. srpna 1957 (ve věku 58 let)
Stockholm
ŠvédskoŠvédsko Švédsko
Alma mater Stockholmská univerzita
Lipská univerzita
Univerzita v Bergenu
Pracoviště Chicagská univerzita
National Weather Service
Massachusettský technologický institut
Švédský hydrometeorologický ústav
Woods Hole Oceanographic Institution
Obor meteorologie
Ocenění Symons Gold Medal (1953)
medaile Carla-Gustafa Rossbyho (1953)
International Meteorological Organization Prize (1957)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Carl-Gustav Arvid Rossby [kɑːɭˈgʉsˌtav ˈarvɪd ˈrɔsːby]IPA (28. prosince 1898 Stockholm19. srpna 1957 tamtéž) byl švédský respektive americký meteorolog. Zakladatel americké meteorologické školy – chicagská meteorologická škola dynamické meteorologie. Popsal dlouhé planetární vlny – Rossbyho vlny.

Životopis

Narodil se 28. prosince 1898 ve Stockholmu.

Studoval matematiku, fyziku a geofyziku na Stockholmské univerzitě. Byl na stáži u Vilhelma Bjerknese v Bergenu a v Lipsku.

Po studiích působil u Švédského hydrometeorologického ústavu a jako meteorolog při oceánografických expedicích. Přitom studoval matematickou fyziku.

Od roku 1926 působil v USA ve Washingtonu, D.C. v National Weather Service, kde sloučil teoretickou práci o turbulencích s povětrností službou pro civilní letectví.

V roce 1928 založil první americkou katedru meteorologie na Massachusettském institutu technologií. V tomto období se začal zajímat o termodynamiku atmosféry, promíchávání a turbulence a interakcemi mezi oceány a atmosférou.

V roce 1938 se stal občanem USA a následující rok se stal ředitelem National Weather Service. V roce 1939 publikoval práci o dynamice akčních center.

V roce 1940 byl jmenován profesorem na Chicagské univerzitě a obrátil svou pozornost opět na problematiku dlouhovlnných pohybů atmosféry. Úspěšně identifikoval a popsal tryskové proudění a po něm pojmenované Rossbyho vlny.

Během druhé světové války byl konzultantem spojeneckých vojsk a organizoval výcvik vojenských meteorologů, kteří byli převážně z chicagské katedry – většina z nich po válce pokračovala v matematickém popisu dynamiky atmosféry už s použitím počítačů. Během války se zabýval intenzivněji tryskovým prouděním.

Po 20 letech v USA se vrátil do Švédska. V roce 1947 byl jmenován profesorem na Stockholmské univerzitě a posléze ředitelem Švédského hydrometeorologického ústavu.

Založil vědecký časopis Tellus. Na sklonku života se zabýval chemickým klimatem atmosféry. Zemřel 19. srpna 1957 ve Stockholmu ve věku 58 let.

Odkazy

Literatura

  • KRŠKA, Karel; ŠAMAJ, Ferdinand. Dějiny meteorologie v českých zemích a na Slovensku. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2001. 568 s. ISBN 80-7184-951-0. S. 197, 236, 280, 383, 412. 

Externí odkazy

Zdroj