CAC/PAC JF-17 Thunder

JF-17 Thunder
FC-1 Xiaolong
JF-17 pákistánského letectva
JF-17 pákistánského letectva
Určení lehký bojový letoun
Výrobce Chengdu Aircraft Industry Corporation
Pakistan Aeronautical Complex
První let 2. září 2003
Zařazeno 12. března 2007
Charakter Ve službě
Uživatel Pákistánské letectvo
Nigerijské letectvo
Srí Lanka
Výroba Čína: červen 2007 – dosud
Pákistán: leden 2008 – dosud
Vyrobeno kusů 86
Některá data mohou pocházet z datové položky.

CAC/PAC JF-17 Thunder je čínsko-pákistánský jednomotorový nadzvukový lehký víceúčelový bojový letoun, vyvinutý ve spolupráci čínské Chengdu Aircraft Industry Corporation (CAC) a pákistánského výrobce Pakistan Aeronautical Complex (PAC).[1] Čínské označení letounu je FC-1 Xiaolong.

Vývoj

Pákistánský JF-17 se stíhacím strojem Mirage 5 v popředí
JF-17 na pařížském aerosalonu 2019

Smlouvu o spolupráci na vývoji letounu FC-1 podepsala ČLR s Pákistánem roku 1995. Pákistán přitom požadoval stroj, který by ve službě nahradil stávající lehké bojové letouny Nanchang A-5, Chengdu F-7, Dassault Mirage III a Dassault Mirage 5. Kontrakt na výrobu strojů byl podepsán v roce 1999 a v roce 2002 byla zahájena stavba prvního prototypu, na který postupně navázalo dalších pět, z toho dva pro pozemní zkoušky. K jeho prvnímu letu došlo 2. září 2003 z čínského letiště Wenjiang u města Chengdu.[1] V březnu 2007 byl typ přijat do služby v Pákistánském letectvu, kdy převzalo první dva z celkem osmi předsériových strojů. První plně operační jednotkou, provozující typ JF-17, se v únoru 2010 stala pákistánská 26. peruť Black Spiders.[2] Pákistánské letectvo přitom plánuje do roku 2015 získat 200 strojů (celkově až 250 strojů).[2] Původní objednávka Pákistánu obsahovala 50 strojů JF-17 Block I, z nichž osm předsériových a dva sériové byly vyrobeny v Číně, zbývající sestavil do roku 2012 závod PAC. Tyto stroje měly omezené operační schopnosti a jejich konstrukce byla tvořena především hliníkovými slitinami v kombinaci s vysokopevnostní ocelí a slitinami titanu.

V květnu 2011 bylo objednáno dalších 50 exemplářů, tentokrát ve standardu JF-17 Block II, v jejichž konstrukci bylo použito více kompozitních materiálů. Block II byl navíc vybaven pevným nástavcem pro tankování paliva za letu, datalinkem, vylepšenou avionikou a modernějším systémem vlastní ochrany. Produkce těchto letounů byla zahájena v roce 2013, první z nich pak vzlétl 9. února 2015.

Pákistánské letectvo v roce 2017 operuje s více než osmdesátkou letounů Thunder, které tvoří výzbroj pěti letek.[3] Poslední z nich byla přezbrojena v únoru 2017.

Jako první zahraniční uživatel letoun roku 2015 v počtu 16 kusů objednal Myanmar. První letoun byl dodán roku 2018.[4] Druhým zahraničním uživatelem typu JF-17 se v lednu 2016 stala Nigérie, která ještě roku 2016 odebere první tři letouny.[5] Jako třetí objednala nejméně osm kusů JF-17 Srí Lanka.[6]

V roce 2013 oznámil čínský výrobce vývoj dvoumístné verze. Montáž prvního prototypu byla zahájena v dubnu 2016. Dne 27. dubna 2017 proběhl první let prototypu této dvoumístné verze označené JF-17B/FC-1B.[7] Zadní pracoviště instruktora bylo zabudováno v místě palivové nádrže, která byla v rámci zachování kapacity paliva přemístěna do zvětšeného hřbetu trupu. Přepracovaná svislá ocasní plocha je vyšší a má větší šípovitost. Zvětšeno bylo rovněž rozpětí křídla současně s prodloužením přídě. První sériový dvoumístný letoun JF-17B byl pákistánskému letectvu dodán v prosinci 2019.[8]

Dne 15. prosince 2019 proběhl první let prototypu verze JF-17 Block III. Pákistánské námořnictvo, že v letech 2020–2024 do služby zařadí 50 těchto strojů. Mezi hlavní vylepšení patří využití většího podílu kompozitů, pilotní helmy HMDS s průhledovým displejem, instalace jediného velkého multifunkčního displeje do kokpitu, nového radaru kategorie AESA, či infračervených senzorů IRST.[9]

Konstrukce

Pákistánský JF-17 v Turecku roku 2011

Systém řízení dosavadní verze je kombinovaný - zatímco kormidlo a vodorovné ocasní plochy pilot ovládá mechanicky, klapky a mechanizace křídla fungují elektronicky. Plánováno přitom je plně elektronické řízení fly-by-wire. Taktické palubní systémy pocházejí, pro snížení nákladů na vývoj, ze stíhacího letounu Chengdu J-10. Letouny pohání jeden dvouproudový motor Klimov RD-93 s tahem 49,4 kN či 84,4 kN s přídavným spalováním. Výhledově by ho měl nahradit čínský motor WS-13, jehož vývoj se ale neustále protahuje. Výzbroj tvoří jeden 23mm kanón GŠ-23-2 a až 3 630 kg výzbroje na závěsnících, z nichž čtyři jsou pod křídlem, jeden pod trupem a dva na koncích křídla.[10]

Verze

JF-17 během ukázky na pařížském aerosalonu 2019
  • JF-17 Block I – jednomístná verze (50 ks pro Pákistán)
  • JF-17 Block II – jednomístná verze (50 ks pro Pákistán)
  • JF-17 Block III – jednomístná verze
  • JF-17B – dvoumístná verze

Uživatelé

Současní

  • Myanmar (Barma)Myanmar (Barma) Myanmar (Barma)
    • Myanmarské letectvo – objednáno 16 kusů
  • NigérieNigérie Nigérie
    • Nigerijské letectvo – provozuje 3 letouny JF-17N Block II vyrobené v pákistánském podniku Pakistan Aeronautical Complex (PAC) od roku 2021. Kontrakt na dodání letounů vyšel 184,3 milionů dolarů. Nigérie projevuje zájem o další letouny, které by měly nahradit letouny Chengdu F-7NI.[12]
  • Srí LankaSrí Lanka Srí Lanka
    • Srílanské letectvo – objednáno nejméně osm kusů

Potenciální

Specifikace (JF-17)

Technické údaje

  • Posádka: 1
  • Délka: 14 m
  • Rozpětí: 9,45 m
  • Výška: 4,77 m
  • Hmotnost prázdného stroje: 6411 kg
  • Maximální vzletová hmotnost : 12 700 kg
  • Pohonná jednotka: 1× dvouproudový motor Klimov RD-93
  • Tah pohonné jednotky: 49,4 kN (84,4 kN s přídavným spalováním)
JF-17 Thunder s horou Nanga Parbat v pozadí

Výkony

  • Maximální rychlost: 1,8 M
  • Dolet 1352 km
  • Dostup: 16 920 m

Výzbroj

  • 23mm kanón GŠ-23-2
  • 3630 kg výzbroje na sedmi závěsnících

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b SOUŠEK, Tomáš. JF-17 Thunder - Na počátku slibné kariéry. ATM. 2011, roč. 43, čís. 9, s. 62. ISSN 1802-4823. [Dále Soušek (2011)]
  2. ↑ a b FC-1 Xiaolong / JF-17 Thunder, China / Pakistan [online]. Airforce-technology.com [cit. 2012-01-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ Soušek Tomáš, Dvoumístný JF-17B zalétán, Letectví+Kosmonautika, 2017, str. 79, č.6
  4. ↑ Myanmar shows off Thunder fighters [online]. Jane's, rev. 2018-12-17 [cit. 2020-01-02]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-12-17. (anglicky) 
  5. ↑ Nigeria to become first JF-17 export operator [online]. Jane's [cit. 2016-05-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. ↑ ‘Sri Lanka signs for JF-17’ – Nigeria named as first customer [online]. Airheadsfly.com [cit. 2016-05-18]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-04-23. (anglicky) 
  7. ↑ Twin-seat JF-17B/FC-1B fighter makes first flight [online]. Jane's, rev. 2017-04-28 [cit. 2017-04-28]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-02-07. (anglicky) 
  8. ↑ Pakistan Air Force has launched the first batch of JF-17B dual seats JF-17 fighter aircraft [online]. Airrecognition.com, rev. 2019-12-29 [cit. 2020-01-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. ↑ Pakistan Air Force has launched the first batch of JF-17B dual seats JF-17 fighter aircraft [online]. Airrecognition.com, rev. 2019-12-29 [cit. 2020-01-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. ↑ [Soušek 2011, s. 63.]
  11. ↑ KAY, Linda. Iraq Signs Contract with Pakistan for Purchase of JF-17 Block III Aircraft [online]. 2022-02-02 [cit. 2022-07-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. ↑ Nigérie nasazuje v boji UAV Wing Loong 2 a stíhačky JF-17N. ATM. 2023-06-23, roč. 55, čís. 7/2023, s. 60. ISSN 1802-4823. 
  13. ↑ Argentina denies it has purchased JF-17 from Pakistan. www.aerotime.aero [online]. [cit. 2021-10-03]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-10-03. (anglicky) 

Literatura

  • SOUŠEK, Tomáš. JF-17 Thunder - Na počátku slibné kariéry. ATM. 2011, roč. 43, čís. 9, s. 62–63. ISSN 1802-4823. 
  • SOUŠEK, Tomáš. Dvoumístný JF-17B zalétán. Letectví a kosmonautika. Červen 2017, roč. 93., čís. 6, s. 78 a 79. ISSN 0024-1156. 

Externí odkazy

Zdroj