Bungar duhový

Jak číst taxoboxBungar duhový
alternativní popis obrázku chybí
Bungar duhový
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Podkmen obratlovci (Vertebrata)
Třída plazi (Reptilia)
Řád šupinatí (Squamata)
Podřád hadi (Serpentes)
Čeleď korálovcovití (Elapidae)
Rod bungar (Bungarus)
Binomické jméno
Bungarus flaviceps
Reinhardt, 1843
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bungar duhový (Bungarus flaviceps) je jedovatý had z čeledi korálovcovití (Elapidae) a rodu bungar (Bungarus), jenž se vyskytuje v jihovýchodní Asii. Druh popsal dánský herpetolog Johannes Theodor Reinhardt roku 1843.[2]

Popis

Bungar duhový je robustní had, dosahuje maximální délky až 2,1 m. Tělo je v průřezu trojúhelníkovité, s relativně krátkým ocasem a velkou hlavou, kterou lze zřetelně odlišit od krku. Hlavu zakončuje tupý čenich. Oči jsou relativně malé.[3][4]

Zbarvení těla je černé nebo modročerné, s bělavými spodními partiemi. Šupiny podél hřbetní linie utvářejí patrný hřeben, přičemž u některých jedinců mohou být tyto šupiny nažloutlé. Typickým znakem bungara duhového je červené, někdy však oranžové nebo žluté zbarvení hlavy, části krku a zadní části těla, které tomuto druhu též vyneslo – mírně zavádějící – pojmenování.[4] Druhové jméno flaviceps totiž v překladu z latiny znamená „žlutohlavý“, nicméně bungaři se žlutou hlavou se objevují spíše vzácně, převládající je rudé zbarvení.[5]

Rozeznávány jsou dva poddruhy bungara duhového: nominátní poddruh B. f. flaviceps, jenž se vyskytuje v celém areálu výskytu, a poddruh B. f. baluensis, jenž se zdá být endemitní pro Sabah na Borneu. Oba poddruhy se od sebe částečně liší zbarvením, B. f. baluensis se vyznačuje černými a bílými proužky, jimiž prokládá podkladovou červenou barvu na zadní části těla.[4]

Vzor šupin

Hlava: jediný předoční (preokulární) štítek; 2 záoční (postokulární) štítky; 7 supralabiálních štítků (supralabiální štítky III a IV se dotýkají očnice); 6 infralabiálních štítků[3]

Tělo: ve střední části těla 13 řad šupin; 193–236 ventrálních štítků; 42–54 podocasních (subkaudálních) štítků – ty jsou v přední části nedělené, v zadní části dělené; anální štítek je nedělený[3]

Výskyt a chování

Bungar duhový je had orientální oblasti, vyskytuje se od západního Thajska přes Malajský poloostrov až po Velké Sundy (Sumatra, Jáva, Borneo; výskyt na Jávě je však pochybný[5]). Izolovaná populace přežívá na jihu Vietnamu. Bungar duhový žije nížinných a kopcovitých tropických vlhkých lesích, a to až do nadmořské výšky 1100 metrů.[6]

Jde o nočního, suchozemského hada, jenž den tráví skrytý v listí nebo mezi stromovými kládami. Živí převážně jinými hady nebo ještěrkami, jako jsou scinkovití, které zabíjí pomocí jedovatého kousnutí. O rozmnožování bungarů duhových nebylo získáno dostatečné množství informací.[3]

Jed

Bungaři patří do čeledi korálovcovitých hadů, kteří jsou proslulí svými účinnými neurotoxickými jedy. Z toxikologického hlediska však není jed bungara duhového popsán příliš detailně,[4] částečně i protože je uštknutí tímto hadem extrémně vzácné.[7]

Studie proteomu z roku 2022 odhalila jako nejpočetnější složky jedu fosfolipázy A2 včetně letální podjednotky beta-bungarotoxinu (56,20 %), inhibitory serinových proteáz Kunitzova typu (KSPI; 19,40 %), metaloproteinázy (12,85 %) či toxin 3FTX (tzv. „tříprstový toxin“; 7,73 %).[7] Starší studie, prováděná na třech jedincích z ostrova Sumatra, odhalila odlišné kvantitativní složení jedu, jemuž dominovaly především 3FTx (22,3 %), KSPI (19 %), acetylcholinesterázy (12,6 %) a fosfolipázy A2 (11,9 %).[8] Složení jedu se tedy může lišit v závislosti na geografické poloze.[7]

Ohrožení

Mezinárodní svaz ochrany přírody (IUCN) ve svém vyhodnocení stavu ohrožení z roku 2012 považuje bungara duhového za málo dotčený druh, především v důsledku širokého areálu rozšíření, který se překrývá i s množstvím chráněných oblastí. Populace tohoto hada nejsou vystaveny žádným významným hrozbám.[6]

Odkazy

Reference

  1. ↑ Červený seznam IUCN 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-03]
  2. ↑ bungar duhový [online]. BioLib [cit. 2022-11-22]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b c d DAS, Indraneil. A Field Guide To The Reptiles Of South-East Asia. London ; New Delhi ; New York; Sydney: Bloomsbury Natural History ISBN 978-1-4729-2059-1, ISBN 1-4729-2059-7. OCLC 905220987 S. 313–314. 
  4. ↑ a b c d Red-headed Krait - Bungarus flaviceps. www.ecologyasia.com [online]. [cit. 2022-11-23]. Dostupné online. 
  5. ↑ a b Bungarus flaviceps. The Reptile Database [online]. [cit. 2022-11-23]. Dostupné online. 
  6. ↑ a b Grismer, L. & Chan-Ard, T. 2012. Bungarus flaviceps. The IUCN Red List of Threatened Species 2012: e.T192075A2036609. https://dx.doi.org/10.2305/IUCN.UK.2012-1.RLTS.T192075A2036609.en. Accessed on 22 November 2022.
  7. ↑ a b c TAN, Choo Hock; OH, Angeline Mei Feng; WONG, Kin Ying. On characterizing the Red-headed Krait (Bungarus flaviceps) venom: Decomplexation proteomics, immunoreactivity and toxicity cross-neutralization by hetero-specific antivenoms. Comparative Biochemistry and Physiology Part D: Genomics and Proteomics. 2022-09-01, roč. 43, s. 101006. Dostupné online [cit. 2022-11-23]. ISSN 1744-117X. DOI 10.1016/j.cbd.2022.101006. (anglicky) 
  8. ↑ CHAPEAUROUGE, Alex; SILVA, Andreza; CARVALHO, Paulo. Proteomic Deep Mining the Venom of the Red-Headed Krait, Bungarus flaviceps. Toxins. 2018-09-13, roč. 10, čís. 9, s. 373. PMID: 30217057 PMCID: PMC6162843. Dostupné online [cit. 2022-11-23]. ISSN 2072-6651. DOI 10.3390/toxins10090373. PMID 30217057. 

Externí odkazy

Zdroj