Bromid železitý
| Bromid železitý | |
|---|---|
| Systematický název | Bromid železitý |
| Sumární vzorec | FeBr3 |
| Vzhled | červenohnědá látka |
| Identifikace | |
| Registrační číslo CAS | 10031-26-2 |
| Vlastnosti | |
| Molární hmotnost | 295,56 g/mol |
| Teplota rozkladu | 200 °C (na FeBr2 a Br2) |
| Hustota | 4,5 g/cm3 |
| Rozpustnost ve vodě | rozpustný |
| Struktura | |
| Krystalová struktura | Klencová |
| Bezpečnost | |
 Žíravý (C) | |
| R-věty | R36/37/38 |
| S-věty | S26 S37/39 |
| Teplota vznícení | Není vznětlivý |
|
Některá data mohou pocházet z datové položky.
| |
Bromid železitý je hnědá krystalická anorganická sloučenina bez zápachu, patřící mezi bromidy, se vzorcem FeBr3. Jedná se o velice důležitou Lewisovu kyselinu, používanou v organické syntéze.
Výroba
Tato látka se průmyslově vyrábí reakcí bromu s železem:[1]
Laboratorně lze tuto látku vyrábět reakcí železa (popřípadě oxidu železitého či uhličitanu železitého) s kyselina bromovodíkovou:
- 2 Fe + 6 HBr → 2 FeBr3 + 3 H2
- Fe2O3 + 6 HBr → 2 FeBr3 + 3 H2O
- Fe2(CO3)3 + 6 HBr → 2 FeBr3 + 3 H2O + 3 CO2
Reakce
Při zahřívání nad 200 °C se tato látka rozpadá na FeBr2 a Br2, dle rovnice:
- 2 FeBr3 → 2 FeBr2 + Br2
Bromid železitý se používá na bromaci a na alkylaci organických látek uhlovodíků.
Alkylace s touto látkou probíhá podobně, jako alkylace chlorderivátů za přítomnosti chloridu hlinitého, ale ten se nedá použít pro tyto účely, jelikož by k reakci nedošlo. Při použití bromderivátů se používá téměř výhradně bromid železitý. Reakce pak probíhá následovně (například reakce bromethanu a toluenu):
- CH3-CH2-Br + CH3C6H5 + FeBr3 → CH3-CH +
2 + −CH2C6H5 + FeHBr4 → CH3-CH2-CH2C6H5 + HBr + FeBr3
Bromace benzenu za přítomnosti bromidu železitého. Nejprve dojde k navázání molekuly bromu na bromid železitý, následně tato molekula odštěpí atom vodíku z uhlovodíku, který reaguje s FeBr5 železa za vzniku FeBr5H, který se rozpadne na bromovodík a na FeBr -
4 , který provede bromaci uhlovodíku.
Bromderiváty jsou obvykle dražší než chlorderiváty, nicméně mají nižší teplotu varu (např. bromethan je kapalina, zatímco chlorethan je plyn), a tak je se s nimi snadnější manipulace.
Odkazy
Reference
- ↑ GREENWOOD, Norman Neill; EARNSHAW, Alan. Chemie prvků. Sv. 2.. 1. vyd. vyd. Praha: Informatorium, 1993. 13 s. S.794-1635 s. ISBN 80-85427-38-9, ISBN 978-80-85427-38-7. S. 1337–1339.
