Braniewo

Braniewo
Pozůstatky braniewského hradu
Pozůstatky braniewského hradu
Braniewo – znak
znak
Braniewo – vlajka
vlajka
Poloha
Souřadnice
Stát PolskoPolsko Polsko
Vojvodství Varmijsko-mazurské
Okres Braniewo
Gmina městská gmina
Braniewo
Braniewo
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha 12,36 km²
Počet obyvatel 17 875 (2006)
Hustota zalidnění 1400 obyv./km²
Správa
Starosta Monika Trzcińska
Oficiální web www.braniewo.pl
PSČ 14-500
Označení vozidel NBR
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Braniewo (německy Braunsberg in Ostpreußen, latinsky Brunsberga, prusky Brus, litevsky Prūsa) je město na severu Polska, v blízkosti ruské hranice. Leží ve Varmijsko-mazurském vojvodství a je hlavním městem okresu Braniewo. Žije zde přibližně 18 000 lidí. Braniewem prochází silnice číslo 54, která vede od rychlostní silnice S22 na hraniční přechod do Ruska Gronowo-Mamonovo. Leží na řece Pasłęka, asi 5 kilometrů od pobřeží Baltského moře (přesněji Viselského zálivu). V 16. a 17. století se Braniewu říkalo "Athény severu".[1]

Braniewo je druhým největším městem Varmie (po Olštýnu) a jedním z historických center regionu.

Historie

Braniewo bylo založeno ve 13. století. Název Brunsberg vznikl nejspíše ze jména olomouckého arcibiskupa Bruna ze Schauenburku, který v této oblasti doprovázel českého krále Přemysla Otakara II. v křižáckých výpravách německých rytířů proti starým Prusům (stejný původ názvu jako u české obce Brušperk), existuje ale i teorie, že se název odvozuje od německého Brusebergue, což znamená tábor Prusů. Město bylo tehdy součástí Pruska (později Německa), ale během livonské války ho tři roky okupovali Švédové. Za druhé světové války Braniewo dobyla Rudá armáda a bylo připojeno k Polsku.

Vývoj počtu obyvatel

Rok Počet obyvatel
1782 4,370
1831 7,144
1900 12,497
1925 13,900
1939 21,142
2004 18,068

Pamětihodnosti

Partnerská města

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Braniewo na anglické Wikipedii.

  1. Braniewo. cs.wander-book.com [online]. [cit. 2019-08-22]. Dostupné online. 

Externí odkazy

Zdroj