Bradlo (útvar)

Bradlo je geomorfologicky významný útvar tektonického původu. Geomorfologicky se projevuje jako erozí vypreprarovaná skaliska.

Klasifikace

Starší členění rozlišovalo netektonické, tedy většinou geologicky poměrně mladé struktury jako jsou například rify, olistolity, bloky v sesuvech) a tektonické typy bradel.

Jako bradla švýcarského typu jsou označovány příkrovové trosky^[1]. V německé literatuře se pro ně používá termín klippe - útes. Moravský typ bradel tvoří šupiny v čelech příkrovů, známé jsou například ze ždánické jednotky flyšového pásma Karpat. Bradla pieninského typu jsou chápána jako od svého podkladu tektonicky oddělené čočky jurských a spodněkřídových karbonátů se vztyčeným až převráceným vrstevným sledem, vázané na bradlové pásmo. V minulosti bylo vyčleňováno vícero typů, např. rudinský, vršatecký, a v užším smyslu i samostatný pieninský^[2].

Novější návrhy klasifikace bradel^[2], jsou založeny nejen na základě způsobu jejich vzniku ale i na poloze v prostředí. Podle způsobu vzniku jsou rozlišována primární bradla (oddělená tektonicky) a sekundární bradla (erozní, gravitačni a ta, která vznikla lidským přičiněním). Pokud je jejich vrstevnatost rovnoběžná s povrchem bradla, vytvářejí plošné skupiny (např. příkrovové trosky), jestliže mají vztyčenou polohu jsou seřazeny v řadách.

Působením jednoho nebo vícero těchto faktorů vznikají geomorfologické objekty jako plošiny, „ještěrčí“ hřbety, olistolity a olistoplaky, případně jejich skupiny, brachyklinály („žebra“), stolové a svědecké hory, „želví“ hřbety, skalní věže a jehly (resp. mogoty) a kozí hřbety (kuesty). Tvar bradel může být pozměněn i lidskou činností.