Borealopelta

Borealopelta; Stratigrafický výskyt: Spodní křída (věk alb), asi před 112 miliony let
	Část fosilní kostry borealopelty
Vědecká klasifikace
Říše	živočichové (Animalia);
Kmen	strunatci (Chordata);
Podkmen	obratlovci (Vertebrata);
Třída	plazi (Reptilia);
Nadřád	dinosauři (Dinosauria);
Řád	ptakopánví (Ornithischia);
Podřád	Thyreophora;
Infrařád	Ankylosauria;
Čeleď	Nodosauridae;
Rod	Borealopelta;
Binomické jméno
	Borealopelta markmitchelli; Brown et al., 2017
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Borealopelta („štít ze severu“) je rod dávno vyhynulého nodosauridního dinosaura, který žil asi před 115 miliony let v období spodní křídy (geologický věk apt). Zkameněliny tohoto obrněného tyreofora byly objeveny roku 2011 v lomu Millenium Mine společnosti Suncor Energy na severu kanadské provincie Alberty při těžbě dehtových písků. Jedná se o sedimenty geologického souvrství Clearwater.^[1]

Popis

Skvělý stav dochování fosilie přiměl paleontology k rychlé záchranné akci a fosilie byla pro vědu zachráněna, zrestaurována a v létě roku 2017 formálně popsána jako nový druh Borealopelta markmitchelli. Tento čtvernohý býložravý dinosaurus měřil na délku lehce přes 5 metrů a vážil téměř 1,5 tuny. Vzhledem k výbornému stavu svého dochování bývá označován za "rosettskou desku obrněných dinosaurů".^[2]

Zbarvení

Podle rozboru dochovaných stop melanozomů mohl být tento dinosaurus zaživa načervenale zbarvený. Zajímavé je, že zbarvení mohlo sloužit jako maskování pro lepší splynutí s okolím. Obrněný dinosaurus tak mohl lépe uniknout pozornosti velkých dravých teropodů, jako byl například rod Acrocanthosaurus.^[3]

Potrava

Rozbor fosilního obsahu někdejšího žaludku dinosaura odhalil palynomorfy (částice pylu), které prozradily, jakými druhy rostlin se tento obrněný dinosaurus živil.^[4] Převažují kapraďorosty a cykasy, méně zastoupeny jsou pak mechorosty, jehličnany a krytosemenné rostliny.^[5] Přítomnost uhelných částic dokládá, že tito dinosauři využívali občasné požáry a pásli se na vegetaci pyrofytních kapraďorostů, porůstajících nejrychleji ohněm zasažená území.^[6]^[7]^[8]

Nálezy spojené s fosilií borealopelty zároveň významně pomohly paleobotanikům se zmapováním druhů rostlin a jejich poměrným zastoupením ve flóře kanadské Alberty v období pozdní části spodní křídy (věk alb).^[9]

Odkazy

Reference

↑ SOCHA, Vladimír. Jak nakrmit nodosaurida. OSEL.cz [online]. 19. června 2020. Dostupné online. (česky)
↑ Video o objevu a výzkumu fosilie borealopelty na webu YouTube (anglicky)
↑ http://www.naturalhistorymag.com/samplings/033413/large-cover-up
↑ https://equatorialminnesota.blogspot.com/2020/06/the-gut-contents-of-borealopelta.html
↑ https://royaltyrrellmuseum.wpcomstaging.com/2022/12/20/borealopelta-a-selective-herbivore/
↑ Caleb M. Brown, David R. Greenwood, Jessica E. Kalyniuk, Dennis R. Braman, Donald M. Henderson, Cathy L. Greenwood and James F. Basinger (2020). Dietary palaeoecology of an Early Cretaceous armoured dinosaur (Ornithischia; Nodosauridae) based on floral analysis of stomach contents. Royal Society Open Science, 7(6): 200305. doi: http://dx.doi.org/10.1098/rsos.200305
↑ https://www.smithsonianmag.com/smart-news/last-meal-mona-lisa-dinosaur-fossils-180975030/
↑ http://www.sci-news.com/paleontology/borealopelta-markmitchelli-diet-08501.html
↑ Jessica E. Kalyniuk, Christopher K. West, David R.Greenwood, James F. Basinger & Caleb M. Brown (2022). The Albian vegetation of central Alberta as a food source for the nodosaurid Borealopelta markmitchelli. Palaeogeography, Palaeoclimatology, Palaeoecology. 111356. doi: https://doi.org/10.1016/j.palaeo.2022.111356

Literatura

Brown, C. M.; Henderson, D. M.; Vinther, J.; Fletcher, I.; Sistiaga, A.; Herrera, J.; Summons, R. E. (2017). An Exceptionally Preserved Three-Dimensional Armored Dinosaur Reveals Insights into Coloration and Cretaceous Predator-Prey Dynamics. Current Biology. doi: 10.1016/j.cub.2017.06.071
Caleb M. Brown (2017). An exceptionally preserved armored dinosaur reveals the morphology and allometry of osteoderms and their horny epidermal coverings. PeerJ. 5: e4066. doi: https://doi.org/10.7717/peerj.4066