Bodlochlup

Jak číst taxoboxBodlochlup
alternativní popis obrázku chybí
Centropogon ferrugineus
Vědecká klasifikace
Říše rostliny (Plantae)
Podříše cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád hvězdnicotvaré (Asterales)
Čeleď zvonkovité (Campanulaceae)
Rod bodlochlup (Centropogon)
C.Presl, 1836
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Centropogon cornutus na ilustraci z roku 1813

Bodlochlup (Centropogon) je rod rostlin z čeledi zvonkovité. Jsou to byliny, keře a liány s jednoduchými střídavými listy a nápadnými, výrazně dvoustranně souměrnými květy, které jsou opylovány kolibříky nebo netopýry. Plodem je bobule. Rod zahrnuje asi 213 druhů a je rozšířen výhradně v tropické Americe. Centrum rozšíření je v jihoamerických Andách. Hospodářský význam bodlochlupů je malý. Některé druhy jsou využívány v domorodé medicíně.

Popis

Bodlochlupy jsou více či méně dužnaté byliny s polodřevnatým stonkem nebo keře, někdy i šplhavé liány. Listy jsou jednoduché, střídavé, řapíkaté, obvykle s celokrajnou, zoubkatou, jemně pilovitou nebo výjimečně hluboce laločnatou čepelí. Květy jsou středně velké až velké, obvykle jednotlivé a úžlabní, u některých druhů uspořádané do vrcholových chocholíků či hroznů. Kališní lístky mohou být volné nebo srostlé. Koruna je obvykle jasně červená, oranžová, purpurová nebo žlutá, řidčeji zelená nebo bílá, trubkovitá až dvoupyská, výrazně dvoustranně souměrná, zakončená nestejnými laloky. Horní lalok bývá větší a někdy je srpovitě zahnutý. Tyčinky jsou srostlé do trubičky. Čnělka nese dva zaoblené bliznové laloky. Plodem je dužnatá bobule s mnoha semeny.[1][2]

  • Centropogon grandidentatus

    Centropogon grandidentatus

  • Centropogon talamancensis

    Centropogon talamancensis

  • Centropogon gutierrezii

    Centropogon gutierrezii

Rozšíření

Rod zahrnuje asi 213 druhů. Je rozšířen výhradně v tropické Americe od jižního Mexika po Peru a Bolívii a na Malých Antilách.[3][1] Centrum rozšíření rodu je v montánním stupni jihoamerických And v oblasti od Kolumbie po Bolívii. V Kolumbii roste okolo 80 druhů, v Ekvádoru a Peru asi po 50. Ze Střední Ameriky je udáváno 14 druhů. Některé druhy rostou i nad hranicí lesa v páramu, a to až do nadmořských výšek okolo 3500 metrů.[4][5][6][7] Některé druhy rostou jako epifyty.[8]

Ekologické interakce

Tvar květů bodlochlupů je podobně jako jejich barva a vůně přizpůsoben opylovačům. Část druhů má nevonné, jasně zbarvené (červené, oranžové nebo růžové) květy se zúženým korunním ústím, které jsou opylovány kolibříky. Některé druhy mají nápadně prohnutou korunní trubku a jsou specializovány na opylování kolibříky se zahnutým zobákem, jako je např. kolibřík orlozobec (Eutoxeres aquila). U některých druhů došlo ke specializaci na opylování netopýry. Tyto druhy mají bledě zbarvené květy, které se otevírají na noc a silně, čpavě voní. Příkladem může být druh Centropogon nigricans se zelenožlutými květy, které navštěvuje nektarožravý netopýr glosofága bezocasá (Anoura geoffroyi). Daný druh netopýra má nejdelší jazyk ze všech savců, jehož délka koresponduje s výjimečnou délkou květů zmíněného bodlochlupu, dosahující délky přes 8 cm.[9][10][11]

Taxonomie

Rod Centropogon je v rámci čeledi Campanulaceae řazen do podčeledi Lobelioideae. Mezi blízce příbuzné rody náleží Burmeistera a Siphocampylus. Podle výsledků molekulárních studií je rod v současném pojetí parafyletický a vyžaduje taxonomickou revizi.[9]

Význam

Centropogon cornutus ve skleníku

Hospodářský význam bodlochlupů není velký. Druh Centropogon cornutus slouží v Guyaně při léčení venerických chorob, při potížích s močovým ústrojím. Šťáva se používá na podrážděné oči.[12][13]

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b KADEREIT, J.V.; JEFFREY, C. (eds.). The families and genera of vascular plants. Vol. 8. Berlin: Springer, 2007. ISBN 978-3-540-31050-1. (anglicky) 
  2. ↑ BERRY, P.E. et al. Flora of the Venezuelan Guayana (vol. IV). Missouri: Timber Press, 1998. ISBN 0-915279-52-5. (anglicky) 
  3. ↑ Plants of the world online [online]. Royal Botanic Gardens, Kew. Dostupné online. (anglicky) 
  4. ↑ WILBUR, Robert R. Flora of Panama: Campaulaceae. Annals of Missouri Botanical Garden. 1976, čís. 63. 
  5. ↑ SKLENÁŘ, Petr; DUŠKOVÁ, Eva; BALSLEV, Henrik. Tropical and temperate: Evolutionary history of páramo flora.. Bot. Rev.. 2011, čís. 77. 
  6. ↑ BRICENO, Benito; MORILLO, Gilberto. Catálogo abreviado de las plantas con flores de los páramos de Venezuela. Parte I. Dicotiledóneas (Magnoliopsida).. Acta Bot. Venez.. 2002, čís. 25(1). 
  7. ↑ GENTRY, A.H. Wooden Plants of Northwest South America. Chicago: The Univ. of Chicago Press, 1996. ISBN 0226289435. (anglicky) 
  8. ↑ LÜTTGE, Ulrich (Ed.). Vascular plants as epiphytes. Evolution and ecophysiology.. [s.l.]: Springer-Verlag, 1989. ISBN 978-3-642-74467-9. (anglicky) 
  9. ↑ a b LAGOMARSINO, Laura P. et al. Phylogeny, classification, and fruit evolution of the species-rich Neotropical bellflowers (Campanulaceae: Lobelioideae). American Journal of Botany. 2014, čís. 101(12). 
  10. ↑ KNOX, Eric B.; MUASYA, A. Muthama; MUCHHALA, Nathan. The Predominantly South American Clade of Lobeliaceae.. Systematic Botany. Jun. 2008, čís. 33(2). 
  11. ↑ MUCHHALA, Nathan; THOMSON, James D. Interspecific competition in pollination systems: costs to male fitness via pollen misplacement.. Functional Ecology. 2012, čís. 26. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-05-31.  Archivováno 31. 5. 2020 na Wayback Machine.
  12. ↑ QUATTROCCHI, Umberto. World dictionary of medicinal and poisonous plants. [s.l.]: CRC Press, 2012. ISBN 978-1-4822-5064-0. (anglicky) 
  13. ↑ DE FILIPPS, Robert A.; MAINA, Shirley L.; CREPIN, Juliette. Medicinal plants of the Guianas (Guyana, Surinam, French Guiana). [s.l.]: Smithsonian National Museum of Natural History, 2004. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

Zdroj