Blanka Brůnová

Blanka Brůnová
Blanka Brůnová (kolem roku 1951)
Blanka Brůnová (kolem roku 1951)
Narození 14. března 1931
Litomyšl; ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí 5. listopadu 2024
Vzdělání gymnázium v Chrudimi
Alma mater Lékařská fakulta v Olomouci
Povolání oční lékařka; vědecká pracovnice; vysokoškolská pedagožka
Aktivní roky 1956 – 2022
Zaměstnavatelé
  • 2. lékařská fakulta v pražském Motole;
  • Fakulta biomedicínského inženýrství ČVUT v Praze;
  • Středisko aplikace kontaktních čoček v Mostecké ulici v Praze
Domovské město Praha
Titul Prof. MUDr.; DrSc.
Ocenění emeritní profesorka (od r. 2022)
Rodiče
  • otec: Jan Brůna (1894–1954);
  • matka: Anna Aloisie Brůnová (rozená Miškovská; 1903–1990)
Příbuzní sestra: Věra Brůnová (* 1929)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Otto Wichterle

Blanka Brůnová (14. března 1931 Litomyšl – 5. listopadu 2024) byla významná česká oční lékařka (oftalmoložka),[1] vědecká pracovnice (spolupracovnice akademika profesora Otto Wichterleho),[2][3] vysokoškolská pedagožka a autorka odborných publikací z medicínského oboru – oftalmologie.[4][5][6]

Život

Rodinný původ

Blanka Brůnová se narodila 14. března 1931 v Litomyšli v místní nemocnici (tam také, po úspěšném skončení svého lékařského studia, dostala první pracovní umístěnku).[7][1] Jejím otcem byl Jan Brůna (1894–1954). Ten pocházel z Osíku u Litomyšle a po absolvování gymnázia se hodlal stát farářem, ale jeho osud změnila první světová válka.[7] Narukoval do rakousko-uherské armády, byl nasazen na východní frontě, padl do zajetí a vstoupil do československých legií na Rusi. S legionáři prožil jejich transsibiřskou odyseu, v roce 1921 se s nimi z Ruska vrátil do Československa a stal se učitelem[1] v Českých Heřmanicích.[7][p. 1] Její matkou byla Anna Aloisie Brůnová (rozená Miškovská; 1903–1990). Matka Aloisie pocházela z Mladoboleslavska ze zámožné statkářské rodiny a byla římskokatolického vyznání.[7] Blanka nebyla jedináček, měla o dva roky starší sestru Věru Brůnovou (* 1929).[9][10]

Protektorát

V roce 1937 se rodina přestěhovala z Českých Heřmanic do Chrudimi[2] a nechali si zde postavit dům. V Chrudimi je též zastihl 15. březen 1939 a německá okupace Čech, Moravy a Slezska.[7] Otec rodiny – Jan Brůna – byl v roce 1939 (ve věku 44 let) penzionován,[10] neboť protektorátním úředníkům vadila zjevně jeho legionářská minulost. Musel opustit učitelské místo na měšťanské škole, byla mu vyměřena velmi nízká penze a až do konce druhé světové války měl zákaz vykonávat učitelské povolání.[7] (Živil se tím, že učil němčinu v kurzech určených pro různí skupiny zaměstnanců.)[9][7] Během protektorátu pomáhala matka, původem ze selského rodu, na okolních statcích na polích a za tuto výpomoc dostávala naturální výslužku (mléko, vejce, zeleninu). Krom toho byla (jakožto žena nepečující o malé děti) ze zákona povinna pracovat. Byla tedy zaměstnána v chrudimské továrně na čepice, kde šila podšívky.[10] Práci si mohla nosit i domů, kde ji Blanka mohla s šitím pomáhat).[9] Za protektorátu navštěvovala Blanka gymnázium v Chrudimi,[1] kde byly některé předměty (zeměpis, matematika) vyučovány v němčině.[7] Otec Jan Brůna se během své legionářské minulosti naučil dobře rusky, složil z ruštiny i učitelské zkoušky (byl oprávněn i k překladům) a tak celou svoji rodinu (ve chvílích volna) v tomto jazyce vzdělával.[9][7]

Po druhé světové válce, vysokoškolské studium

Právě znalost ruštiny se mu Blančinu otci zúročila v květnu 1945, kdy jej využíval (coby německo–ruského tlumočníka) vojenský štáb Rudé armády.[9][7] Středoškolská gymnazijní studia zakončila Blanka Brůnová v roce 1950 maturitou[10][1][1] s vyznamenáním a plánovala pokračovat ve studiu medicíny v Hradci Králové, kde úspěšně složila přijímací zkoušky.[10] Lékařská fakulta si prověřovala své budoucí studenty na brigádách. Ty trvaly minimálně jeden měsíc a přijatí středoškoláci byli vedoucími (uvědomělými stranickými funkcionáři z fakulty) pozorováni a testováni, zda jsou ke studiu vhodní i na základě svých „pevných ideových socialistických postojů“. Blanka byla během této dělnické brigády přidělena k podbíjení pražců na dole Ležáky v Mostě. Plnila plán na 150 procent, vydělala si 20 tisíc korun (její otec tou dobou vydělával na konci své učitelské kariéry ve škole 2 700 korun měsíčně) a navíc získala pro rodinu deputátní příděl uhlí, který Brůnovým stačil na celý rok.[7] I když Blančino brigádničení bylo úspěšné, na vysněnou medicínu v Hradci Králové nebyla (z důvodů „nízké pracovní morálky na uhelné brigádě“ a též pro nevhodný kádrový profil, jenž nebyl zárukou toho, že se stane „dobrou socialistickou doktorkou“.)[10][7] napoprvé přijata, ale nakonec se po odvolání (adresované přímo na Ministerstvo školství) dostala na lékařskou fakultu v Olomouci,[7] kterou úspěšně dokončila v roce 1956.[9][10][1][2] Pracovní umístěnka ji zavedla na plicní oddělení v litomyšlské nemocnici, ale Blanka s chtěla věnovat kardiologii.[7] Krajští funkcionáři ji nakonec „nasměrovali“ na oční oddělení v Litomyšli.[7][2] Později sice mohla přejít na kardiologii,[7] ale v průběhu let si oftalmologii oblíbila a nakonec se zařadila na přední místo v tomto oboru.[zdroj?]

Kontaktní čočky

Superabsorbentní prášek
Hydrogel – superabsorbční polymer (SAP) – plastická hmota schopná pojmout mnohonásobek své vlastní hmotnosti v kapalinách typu voda či vodný roztok. Po absorbci takové polární kapaliny superabsorber nabobtná a vytvoří se hydrogel s tím, že součet objemu kapaliny a objemu suchého superabsorberu zůstává stejný. (Foto vodou nasáklého hydrogelu)
Pár kontaktních čoček umístěných konkávní stranou směrem nahoru

V roce 1960 se (z osobních důvodů) Blanka ucházela o místo na II. oční klinice v Praze na Karlově náměstí, kam byla přijata. (V té době také suplovala výuku očního lékařství na tehdejší Fakultě dětského lékařství Univerzity Karlovy).[2] Přednosta II. oční kliniky v Praze profesor Jaromír Kurz (1895–1965) spolupracoval na vývoji kontaktních čoček s vědci z Vysoké školy chemicko-technologické v Praze: akademikem Otto Wichterlem a jeho asistentem dr. Drahoslavem Límem. Spolupráce probíhající na II. oční klinice profesora J. Kurze v Praze spočívala v testování rohovkových kontaktních čoček vyvinutých právě zmiňovanými muži. Jednalo se o velice pružné čočky zhotovené z hydrokoloidní (hydrofilní) hmoty (přijímaly vodu). Tyto čočky měly velice vhodné vlastnosti: propouštěly slzy, nedráždily lidské oko a byly velice lehké (typicky 0,025 g/kus). Jejich vývoj ještě nebyl dokončen, bylo potřeba odstranit některé menší problémy a po doladění těchto detailů by se jednalo o unikátní a převratné řešení v celosvětovém měřítku.[7] Převratná novinka (dříve používané kontaktní čočky se vyráběly ze skla) s „vysokým aplikačním potenciálem“ nadchla Blanku Brůnovou zvláště poté, co slyšela Wichterleho a Límovu odbornou přednášku.[7][1]

S profesorem Ottou Wichterlem se Blanka Brůnová setkala na začátku 60. let 20. století a jeho výzkum v oblasti kontaktních čoček ji nejen zaujal,[10][1] ale postupem doby se stala i jeho spolupracovnicí. Brůnová byla (v roce 1965) spoluzakladatelkou prvního Střediska aplikace kontaktních čoček v Mostecké ulici v Praze na Malé Straně. Na tomto pracovišti vedla přesné záznamy o parametrech rohovek svých pacientů a takto sebraná data pak předávala profesoru Wichterlemu s cílem zdokonalit vyráběné kontaktní čočky tak, aby vyhovovaly co nejširšímu spektru pacientů.[9][7]

Problematika praktické aplikace kontaktních čoček se posléze stala velkým tématem její odborné práce. A byla to právě B. Brůnová, kdo zakládal první aplikační centra v různých městech republiky.[2][3] Tato centra se zabývala zaváděním kontaktních čoček do lékařské praxe.[1] Zároveň se v nich dlouhodobě shromažďovala potřebná (i statistická) data (což byl jeden z klíčových přínosů Blanky Brůnové při vývoji hydrofilních kontaktních čoček.)[7][p. 2] Blanka Brůnová je považována za spoluzakladatelku Kontaktologické společnosti u jejíhož zrodu stála.[9][10][1][2][3] Pravidelně se účastnila veletrhů OPTA a také navštěvovala pravidelně všechny kongresy pořádané Kontaktologickou společností.[11] Blanka Brůnová také vedla oftalmologické kurzy v zahraničí (Německo, Polsko, Italie, Španělsko, Kuba, Sovětský svaz), kde se lékaři učili pravidla aplikace československých měkkých kontaktních čoček.[2]

Lékařka a vědkyně

Kromě klinické praxe se Blanka Brůnová zabývala převážně oční (mikro)chirurgií vrozených vad a dále pak dětskou oftalmologií. Jejím hlavní doménou byla tedy dětská oftalmologie, kde se soustředila na strabologii,[p. 3] vrozené vývojové vady oka, dětské glaukomy[3] a dále se pak věnovala problematice refrakčních vad v dětském věku.[2][3] (Blanka Brůnová byla spoluzakladatelkou České strabologické asociace což byla předchůdkyně České společnosti dětské oftalmologie a strabologie.[2][3]) Kromě klinické a vědecké činnosti se věnovala i pedagogické práci (výuce budoucích lékařů a postgraduálnímu vzdělávání doktorů).[2] Blanka Brůnová založila (v rámci 2. lékařské fakulty v Motole) bakalářské studium optiky a optometrie.[10][7][1] Když bylo toto bakalářské studium v roce 2003 ukončeno, přesunula studium tohoto oboru na Fakultu biomedicínského inženýrství ČVUT do Kladna (vznikla v roce 2005).[2]

V roce 1979 stála (a to i díky svému zájmu o dětskou oftalmologii) u založení tehdy Dětské oční kliniky Fakulty dětského lékařství UK v Praze.[2][3] (Tady také v roce 1981 habilitovala.[2]) Systematicky se věnovala dětské oftalmologii.[1] Funkci přednostky oční kliniky pro děti a dospělé 2. Lékařské fakulty Univerzity Karlovy (LF UK) a pražské Fakultní nemocnice (FN) Motol[2] vykonávala v letech 1986 až 1998,[7][1][2][3] v roce 1990 se stala profesorkou očního lékařství,[2] v roce 2021 (ve svých 90 letech) ještě vyučovala na Fakultě biomedicínského inženýrství Českého vysokého učení technického (ČVUT) v Praze oftalmologii (a strabologii)[10][7] a také sporadicky docházela do ambulance Střediska aplikace kontaktních čoček v Mostecké ulici (toto středisko zakládala v roce 1965).[9][10] V roce 2022 byla jmenována emeritní profesorkou Fakulty biomedicínského inženýrství ČVUT a její odkaz žije dál prostřednictvím množství studentů a kolegů, jimž předávala svoje odborné zkušenosti.[1] Emeritní profesorka MUDr. Blanka Brůnová, DrSc. zemřela 5. listopadu 2024.[9][10][1][2]

Publikační činnost (výběr, chronologicky)

  • Brůnová, Blanka. Gelové kontaktní čočky a jejich aplikace u dětí. Praha: Univerzita Karlova, 1974; 81 listů.
  • Brůnová, Blanka. Korekce anizometropie. Praha: [s.n.], 1988; 186 stran.
  • Filouš, Aleš (* 26. září 1953) + Brůnová, Blanka. Diabetická retinopatie u dětí a mladistvých. Praha: [s.n.], 1992; 106 stran.
  • Brůnová, Blanka. Komplexní péče o dětské glaukomy. Praha: Iga MZ ČR, 1995; 27 listů; Závěrečná zpráva o řešení grantu Interní grantové agentury MZ ČR.
  • Hložánek, Martin (* 1974) + Brůnová, Blanka. Přístrojová technika v oftalmologii. 1. vydání Praha: Univerzita Karlova, 2. lékařská fakulta, 2006; 28 stran; ISBN 80-902160-9-9.

Odkazy

Poznámky

  1. ↑ Jan Brůna (* 19. září 1894 Osík, okres Litomyšl) byl v době odvodu do rakousko-uherské armády studujícím. Narukoval k 30. zeměbranský pěší pluk s nímž byl odvelen na východní (ruskou) frontu. Tady v hodnosti desátníka padl 17. června 1917 do zajetí. V lokalitě Kremenčuk (Poltava) si 25. května 1917 podal přihlášku do čs. legií, kam byl zařazen 17. října 1917. V čs. legiích na Rusi sloužil nejprve v hodnosti vojína u 6. střeleckého pluku. Svoji legionářskou karieru ale zakončil u 9. lehkého dělostřeleckého pluku v hodnosti svobodníka (u dělostřelectva se tato hodnost nazývala „nápředník“). Definitivně byl demobilizován (vyřazen ze stavu) dne 19. května 1921.[8]
  2. ↑ Na prvním mezinárodním kongresu o měkkých kontaktních čočkách (v roce 1967) československé výroby předváděla Brůnová lékařům z ciziny v prvním aplikačním centru v Mostecké ulici v Praze jejich praktickou aplikaci na oko pacienta. Tehdy se vhodné zakřivení čoček pro konkrétní oko pacienta určovalo odhadem zkušeného lékaře (pouhým pohledem), což bylo dlouhodobě neudržitelné a nedostatečné.[7] Jak profesor Otto Wichterle, tak i Blanka Brůnová pracovali na dokonalejší technologii výroby hydrofilních čoček a to tak, aby se eliminovaly jejich nedostatky a zároveň se usnadnila a zjednodušila jejich praktická aplikace.[9]
  3. ↑ Strabologie je součást oftalmologie (prevence a terapie vrozených i získaných onemocnění a úrazů očí), která se zabývá strabismem (šilháním, šilhavostí).[12]

Reference

  1. ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p Odešla významná česká oftalmoložka prof. MUDr. Blanka Brůnová, DrSc. [online]. ČVUT, Fakulta biomedicínského inženýrství, 2024-11-11 [cit. 2025-03-18]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q r ANDREAS, Petr; HLOŽÁNEK, Martin, MUDr., Ph.D., FEBO (přednosta Oční kliniky dětí a dospělých 2. LF UK a FN Motol). Vzpomínka na prof. Blanku Brůnovou (nekrolog) [online]. 2. Lékařská fakulta UK v Praze, 2024-11-18 [cit. 2025-03-18]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b c d e f g h HLOŽÁNEK, Marián. Životní jubileum prof. MUDr. Blanky Brůnové, DrSc. [online]. [cit. 2025-03-18]. Vyšlo v časopise: Čes. a slov. Oftal., 77, ročník 2021, No. 2, pstrana 103. Dostupné online. 
  4. ↑ Blanka Brůnová (* 14. března 1931 Litomyšl): Prof., MUDr., DrSc., lékařka, práce z oboru oftalmologie. [online]. Národní knihovna České republiky [cit. 2025-03-18]. Identifikační číslo: jn20000400299. Dostupné online. 
  5. ↑ Blanka Brůnová (* 14. března 1931 v Litomyšli): Prof. MUDr., DrSc., oční lékařka; (Oční klinika pro děti a dospělé 2. LF UK a FN Praha-Motol) [online]. Národní lékařská knihovna [cit. 2025-03-18]. Dostupné online. 
  6. ↑ MAREŠOVÁ, Klára. Opustila nás profesorka Blanka Brůnová [online]. Česká oftalmologická společnost ČLS JEP, 2024-11-13 [cit. 2025-03-18]. Dostupné online. 
  7. ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t u v w x KUCHTOVÁ, Šárka. Měkké kontaktní čočky z Československa ohromily svět. Blanka Brůnová byla u toho [online]. Hradecký denik, 2021 [cit. 2025-03-09]. Dostupné online. 
  8. ↑ Jan Brůna (* 19. září 1894 Osík, okres Litomyšl): domovská obec Pazucha; domovský okres Litomyšl; vzdělání: obecná škola + 5 gymnázium (8); Zaměstnání: student; vyznání: římsko-katolické [online]. Československá obec legionářská [cit. 2025-03-18]. Dostupné online. 
  9. ↑ a b c d e f g h i j k VERZICHOVÁ, Petra. Prof. MUDr., DrSc. Blanka Brůnová (* 1931 – †︎2024) [online]. Paměť národa, 2017 [cit. 2025-03-18]. Dostupné online. 
  10. ↑ a b c d e f g h i j k l m Prof. MUDr., DrSc. Blanka Brůnová (* 1931 – †︎ 2024) [online]. Paměť národa, Příběhy 20. století (Post Bellum, Hlavní město Praha, Český rozhlas), 2017 [cit. 2025-03-18]. Dostupné online. 
  11. ↑ BLACHUT, Beno. Zemřela profesorka Blanka Brůnová (Dne 5. listopadu 2024 odešla na věčnost prof. MUDr. Blanka Brůnová, DrSc.) [online]. Česká oční optika, 2024-11-07 [cit. 2025-03-18]. Dostupné online. 
  12. ↑ Strabologie [online]. ABZ.cz [cit. 2025-03-19]. Dostupné online. 

Související články

Externí odkazy

Zdroj