Bitva u Camlannu

Bitva u Camlannu
Bitva mezi králem Artušem a sirem Mordredem (Battle Between King Arthur and Sir Mordred), obraz od Williama Hatherella, 19. století
Bitva mezi králem Artušem a sirem Mordredem (Battle Between King Arthur and Sir Mordred), obraz od Williama Hatherella, 19. století
Trvání asi 537
Místo Camlann
Příčiny údajný nárok Mordreda na britský trůn, porušení příměří
Výsledek smrt Artuše i Mordreda
Strany
Britonové Britonové
Velitelé
Artuš † Medraut †
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bitva u Camlannu (velšsky Gwaith Camlan nebo Brwydr Camlan) je legendární závěrečná bitva krále Artuše na počátku 6. století, ve které Artuš buď zemřel, nebo byl smrtelně zraněn v boji s Mordredem či proti němu. Mordred měl během tohoto boje rovněž zemřít. Její středověké vylíčení obvykle vychází z tragického konfliktu popsaného v pseudohistorické kronice Historia Regum Britanniae (sepsané pravděpodobně kolem roku 1136), jejímž autorem je Geoffrey z Monmouthu, a jejích variant v pozdější rytířské romantické tradici, k nimž patří vyprávění ve stále populárním románu Le Morte d'Arthur Thomase Maloryho.

Etymologie

Boj Artuše s Mordredem, N. C. Wyeth 1922

Jméno místa může být odvozeno od keltobritského *Cambo-landa („křivý/zkroucený kout“ nebo „křivý/zkroucený otevřený prostor“),[1] anebo (méně pravděpodobně) *Cambo-glanna („křivý/zkroucený břeh [řeky]“), jak bylo rozpoznáno v názvu římské pevnosti Camboglanna (Castlesteads) v Cumbrii.[2][3][4]

Historicita

Nejstarší zmínkou o bitvě u Camlannu je záznam pro rok 537 v Annales Cambriae z poloviny 10. století:[pozn. 1][5] „Střet u Camlannu, v němž padli Artuš a Medraut, a Británii a Irsko obcházela smrt.“ Je to také první zmínka o Medrautovi (později Mordredovi), ale zápis nespecifikuje, zda Medraut a Artuš bojovali na stejné straně, anebo kdo bitvu vyhrál.[6]

Současný anglický lingvista Andrew Breeze to komentuje: „Co se týče Camlannu ve velšských letopisech, považoval R. G. Collingwood (1889–1943) za přesvědčivý Crawfordův názor z roku 1935, že Camlann je Camboglannou na Hadriánově valu.“ V diskuzi o dalších náznacích ukazujících Camlann coby Castlesteads poblíž Carlisle dochází Andrew Breeze k závěru: „Existují všechny důvody k domněnce, že v roce 537, kdy se zdi této pevnosti tyčily do výšky [...], [tam] byl Artuš zabit muži z Rhegedu, britského království s centrem v Penrithu.“[7] Většina historiků však považuje Artuše a bitvu u Camlannu za legendu.[8][9] Současný anglický historik Nick Higham tvrdí, že jelikož Camlann není zmíněn v seznamu Artušových bitev v Historia Brittonum z 9. století, byla zdrojem Annales Cambriae pravděpodobně stará velšská elegie nebo nářek nad jiným Artušem, možná oním uvedeným v rodokmenu králů velšského království Dyfed.[10]

Poznámky

  1. ↑ V některých vydáních je bitva datována do roku 539.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Battle of Camlann na anglické Wikipedii.

  1. ↑ Matasovic, Ranko, Etymological Dictionary of Proto-Celtic, Brill, 2009, s. 186; 232.
  2. ↑ Jones, Thomas, "Datblygiadau Cynnar Chwedl Arthur", v: Bulletin of the Board of Celtic Studies, svazek 15, 1958, s. 235–251 (s. 238)
  3. ↑ Lacy, Norris J., Ashe, Geoffrey, Mancoff, Debra N. The Arthurian Handbook, vydání 2, Taylor & Francis, 1997, s. 16
  4. ↑ Bromwich, Rachel. Trioedd Ynys Prydein: The Welsh Triads, University of Wales Press, 1961, s. 160.
  5. ↑ Camlann. d.lib.rochester.edu [online]. Robbins Library Digital Projects [cit. 2018-07-31]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. ↑ HIGHAM, Nicholas J. King Arthur: The Making of the Legend. New Haven, Connecticut: Yale University Press, 2018. ISBN 978-0-300-21092-7. 
  7. ↑ BREEZE, Andrew. British Battles 493–937: Mount Badon to Brunanburh. London: [s.n.] JSTOR j.ctvv4187r. S. 13–24. 
  8. ↑ Tom Shippey, So Much Smoke, review of Nicholas J. Higham, King Arthur: The Making of the Legend, 2018, London Review of Books, 40:24:23 (20. prosinec 2018)
  9. ↑ David, Brian, Review of Nicholas J. Higham, King Arthur: The Making of the Legend in Comitatus: A Journal of Medieval and Renaissance Studies 50:221-222 (2019) DOI:10.1353/cjm.2019.0021
  10. ↑ Higham, King Arthur, s. 225

Externí odkazy

Zdroj