Bitva o Bachmut

Bitva o Bachmut
konflikt: Ruská invaze na Ukrajinu
Přibližná frontová linie u Bachmutu
Trvání	1. srpen 2022 – 20. květen 2023[1]
Místo	Bachmut
Souřadnice	48°35′42″ s. š., 38° v. d.
Příčiny	Ruská invaze na Ukrajinu
Výsledek	Ruské vítězství
Strany
Rusko Rusko DLR LLR Wagnerova skupina Ukrajina Ukrajina
Síla
Podle spojenců Ukrajiny: 30 000 mužů Podle wagnerovských zdrojů: 80 000 mužů Podle Ukrajiny: 50 300 mužů 330 tanků 140 dělostřeleckých systémů
Ztráty
Podle západních proukrajinských zdrojů: 60 000+ ztrát, z nich 20 000+ mrtvých Podle Ukrajiny: 60 000-100 000 ztrát, 21 000 z nich mrtvých Podle Wagnerovy skupiny:[zdroj?!] 62 000 ztrát, 22 000 z nich mrtvých Podle západních proukrajinských zdrojů: 20 000+ mrtvých nebo zraněných Podle Wagnerovy skupiny: 50 000 mrtvých, 50 000-70 000 raněných
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bitva o Bachmut je vojenské střetnutí mezi Ozbrojenými silami Ukrajiny a Ozbrojenými silami Ruské federace během ruské invaze na Ukrajinu v roce 2022. Ruský útok začal už na počátku srpna 2022, ovšem i přes zintenzivnění bojů se Rusové většího posunu za rozsáhlé pomoci žoldnéřů ze soukromé Wagnerovy skupiny dočkali až v průběhu ledna 2023. V následných krvavých pouličních bojích v Bachmutu dokázali vytlačit Ukrajince na západní okraj a 20. května ohlásili dobytí celého města, nepotvrzené ukrajinskými představiteli.^[2][3] Ukrajinská armáda v průběhu května v okolí města zahájila protiútoky a zejména na jižním úseku postoupila o několik kilometrů.^[4]

Proti ústupu Ukrajinců z města měl opakovaně vystupovat zejména sám prezident Volodymyr Zelenskyj,^[5] který v průběhu bitvy dvakrát zamířil do blízkosti frontových linií v okolí Bachmutu, čímž zároveň symbolicky zvýraznil důležitost bojiště pro Ukrajince.^[6][7][8] Důvodem pro pokračující boje přímo v Bachmutu a jeho okolí mohly být i výrazné ruské ztráty, které dle zdrojů z NATO dosahovaly 5:1 vůči obráncům, dle Ukrajinců dokonce 7:1.^[5][9][10] Ukrajinští obránci navíc dokázali pouličními boji vázat a vyčerpávat značné množství sil včetně elitních jednotek z řad wagnerovců a řádné ruské armády,^[11][12] zatímco v zázemí mohla probíhat příprava očekávaného ukrajinského protiútoku.^[13] Před ním na ruské straně varoval zejména majitel Wagnerovy skupiny Jevgenij Prigožin, podle něhož Ukrajinci jen v okolí Bachmutu shromáždili k protiútoku zhruba 80 tisíc mužů.^[14]

Bitva o Bachmut se stala jedním ze symbolů celého konfliktu. Přestože město samo o sobě nemá pro vývoj konfliktu příliš velkou strategickou hodnotu, pro Rusy se po předchozích neúspěších na jiných úsecích fronty jeho dobytí stalo jedním z hlavních cílů zejména kvůli snaze obsadit celý Donbas a také z propagandistických důvodů.^[9][15][16] Vzhledem k vysokým ztrátám, naprostému zničení města, neúspěšné snaze o obklíčení obránců a chybějícímu průlomu do ukrajinské obrany, který by umožnil další postup na západ, by se však pro Rusy jednalo pouze o Pyrrhovo vítězství.^[17][18][19]

Pozadí

Město Bachmut, mezi roky 1924–2016 pojmenované po bolševickém revolucionáři Artemivsk, mělo před válkou zhruba 70 tisíc obyvatel. Leží v Ukrajinou kontrolované části Doněcké oblasti, zhruba 40 km jihovýchodně od Slovjansku na významné silnici M-03 spojující Kyjev s jihozápadním Ruskem.

Město se stalo terčem bojů už v roce 2014, kdy proti proruským povstalcům zasáhly ukrajinské speciální síly a následně nad ním přes opakované útoky udržely kontrolu.

Historie

Předehra (do 31. července 2022)

Zatímco i v prvních měsících po ruské invazi dokázaly ukrajinské síly na Donbase držet prakticky shodnou frontovou linii, jaká se ustálila v letech 2014-15 během války na východě Ukrajiny, pád Popasné, ležící necelých 30 km východně od Bachmutu, v květnu 2022 umožnil postup ruských vojsk do souměstí Severodoněck a Lysčansk, ale zároveň otevřel cestu na Bachmut a dále na Kramatorsk a Slovjansk.

Rusové v okolí Bachmutu zesílili činnost dělostřelectva a letectva, což mělo dle mluvčího ruského ministerstva obrany Igora Konašenkova vést ke zničení ukrajinského systému protivzdušné obrany S-300 poblíž města^[20] a zásahu tří velitelských stanovišť ukrajinských ozbrojených sil, včetně velitelství 109. brigády územní obrany.^[21] Rusové město ostřelovali rovněž balistickými raketami krátkého dosahu vypálenými z komplexu Točka-U.^[22] Na konci května Rusové postoupili k obci Pokrovske, zhruba 10 km od východního okraje Bachmutu.

Ukrajinský generální štáb následně 10. června připustil ruský postup jihovýchodně od Bachmutu.^[23] Do konce července se útočícím jednotkám podařilo obsadit dalších několik menších obcí na jihu od města a postoupit k Soledaru na severovýchodě.^[24][25]

Hlavní vývoj (od 1. srpna 2022)

Na počátku srpna ruská armáda od východu pomalu postupovala k okraji Bachmutu,^[26] ovšem přes opakované pokusy nedokázala proniknout do zastavěných oblastí.^[27] Rusové dalších omezených úspěchů dosáhli v říjnu, kdy dobyli několik vesnic jižně od Bachmutu.^[28][29]

Ke zlomu však došlo až v průběhu ledna 2023, kdy Rusové obsadili Soledar na sever od Bachmutu a zároveň dokázali postoupit i jižně od města, čímž vystavili obránce riziku obklíčení.^[30] Situace pro Ukrajince se ještě zhoršila po obsazení Krasne Hory^[31] a dalším ruském postupu na západ, který vyvolal debatu o ukrajinském ústupu z Bachmutu.^[32][33] Navzdory faktu, že na počátku března Wagnerovci hlásili obklíčení města,^[34] Rusové nedokázali ústupové cesty obráncům odříznout. O město tak museli svádět těžké pouliční boje s opakovanými útoky pěchoty a masivním nasazením dělostřelectva.^[35]

Ve druhé polovině března sice podle pozorovatelů ruské útoky kulminovaly a začaly slábnout,^[36][37][38] ovšem navzdory tomu se Rusům i nadále dařilo pomalu vytlačovat Ukrajince na západní okraj města. 2. dubna Prigožin hlásil de facto dobytí Bachmutu po obsazení městské radnice, nad níž byla vztyčena ruská vlajka.^[39]

Na počátku května pak šéf wagnerovců pohrozil ruskému ministerstvu obrany, že v případě pokračování údajného nedostatečného zásobování municí pro jednotky wagnerovců stáhne své muže z Bachmutu.^[40] Spory mezi Prigožinem a představiteli armády ještě posílil nečekaný protútok Ukrajinců na jižním křídle z 9. května, během nějž ukrajinské síly osvobodily několik kilometrů čtverečních území, bráněného jednotkami pravidelné ruské armády.^[41] Zatímco obránci v následujcících dnech dosáhli dílčích úspěchů i severně od Bachmutu,^[42] situace přímo ve městě se pro ně stávala neudržitelnou.

Vzhledem k naprostému zničení města a vytrvalému bombardování obranných pozic dělostřelectvem se Ukrajinci z města s výjimkou spíše symbolických pozic na jihozápadě poblíž silnice H-32 zřejmě okolo 20. května bez oficiálního potvrzení stáhli.^[43][44][45] O dva dny později ukrajinský server The Kyiv Independent po ztrátě posledních výškových budov navzdory zřejmě pokračující přítomnosti ukrajinských vojáků na samém okraji města a pokračujícím protiútokům označil Bachmut za fakticky dobytý a připomněl prodlení, s jakým Ukrajina přiznala pád Soledaru.^[46][45]Americký Institut pro studium války (ISW) 23. května informoval o první chybějící zmínce o probíhajících bojích přímo v Bachmutu v každodenním hlášení ukrajinského generálního štábu od prosince 2022, dle ukrajinské armády však obránci stále drželi pozice na jihozápadě Bachmutu^[47] a pokračovali v místních protiútocích severně i jižně od města. Dle ISW tak nebylo zřejmé, zda již lze bitvu považovat za skončenou.^[17]

Ukrajinská protiofenzíva

Ukrajinci navzdory ústupu z Bachmutu využívali vyčerpanosti útočících ruských jednotek a dosáhli drobnějších zisků poblíž města. V půlce května bylo hlášeno osvobození 20 km² severně a jižně od Bachmutu.^[48] Situaci Rusům komplikovalo i Prigožinem veřejně oznámené stahování wagnerovců z bojiště, plánované do 1. června.^[49]

7. června 2023 mluvčí ukrajinského ministerstva obrany Hanna Maljarová uvedla, že ukrajinské ozbrojené síly severně a jižně od Bachmutu postoupily o 200–1 000 metrů.^[50] 24. června prohlásila, že, v rámci širší ukrajinské protiofenzívy na jižní a východní frontě, ukrajinské síly v okolí Bachmutu dosáhly dalšího postupu.^[51] 29. června následně ukrajinský generální štáb prohlásil, že "v sektoru Bachmut ukrajinští vojáci převzali strategickou iniciativu a vedou útočné operace na široké frontě".^[52][53] Směry útoků naznačovaly ukrajinskou snahu o obklíčení Bachmutu.^[53] Dle Ukrajinců Rusové do oblasti přesunuli některé elitní jednotky.^[54]

Na počátku července Ukrajinci dobyli takticky důležité výšiny poblíž obce Kliščijivka jižně od Bachmutu.^[55] Mezi 6. a 7. červencem ukrajinská armáda postoupila o další více než kilometr.^[56] I v následujících týdnech se dařilo útočícím jednotkám mírně postupovat, ovšem na počátku srpna se Rusům podařilo útoky alespoň dočasně zastavit.^[57]

Dalšího postupu jižně od Bachmutu Ukrajinci dosáhli v polovině září. 14. září mluvčí Maljarová informovala o dobytí obce Andrijivka, což popřeli zástupci 3. samostatné útočné brigády, ovšem následující den úspěch potvrdil ukrajinský generální štáb.^[58] Během bojů mělo dle ukrajinské strany dojít po obklíčení k likvidaci prakticky celé ruské 72. samostatné mechanizované brigády včetně důstojníků.^[59] 17. září byla osvobozena také strategicky významná obec Kliščijivka.^[60]

Ztráty

Intenzita bojů během několikaměsíční bitvy znamenala vysoké ztráty pro obě strany. Vzhledem k opakovanému nasazování lidských vln do útoku proti opevněným pozicím byl každý postup draze vykoupen zejména na ruské straně, kdy v prvním sledu dle Ukrajinců dosahovaly ztráty útočících jednotek wagnerovců až 80 %.^[61]

Dle Američanů Rusové na Donbase a zejména v Bachmutu přišli od prosince 2022 do počátku května 2023 zhruba o 20 tisíc padlých, více než během sovětské invaze do Afghánistánu v letech 1979–89.^[62] 21. května 2023 americký prezident Joe Biden hovořil o ruských ztrátách u Bachmutu přesahujících 100 tisíc zabitých, zraněných a zajatých.^[63] Dle Prigožina jen wagnerovci v bitvě přišli zhruba o 20 tisíc mužů, z toho polovinu tvořili naverbovaní ruští vězňové.^[64]

Ukrajinské ztráty činily v době nejtvrdších bojů zhruba 100–200 vojáků denně.^[65]

Ztráty civilistů dosáhly na počátku března celkem zhruba 4 tisíc mrtvých.^[65]

Reference

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Bitva o Bachmut na Wikimedia Commons

Zdroj