Birkebeinerrennet

Birkebeinerrennet je v Norsku závod v běhu na lyžích klasickou technikou. Startuje se ve městě Rena a cíl se nachází v Lillehammeru. Je součástí série lyžařských maratonů světové federace Worldloppet. Závod na 54 km klasickou technikou překonává dvě hory (několik stovek metrů převýšení) a vede úchvatnými scenériemi. Trať musí být běžena klasickým stylem; bruslení není povoleno. Všichni účastníci musí nést batoh o hmotnosti alespoň 3,5 kg, který musí obsahovat také ochranné oblečení. Hmotnost batohu alespoň 3,5 kilogramu musí být dodržena po celou dobu závodu. Před startem jsou k dispozici váhy pro samokontrolu, v cíli se provádějí namátkové kontroly. Účastníci musí být starší než 16 let.^[1] Soutěž je součástí poháru maratonských běžeckých závodů od roku 2000 a od roku 2011 je také součástí závodní série Ski Classics. Závod je v Norsku velmi populární a startovní místa bývají vyprodána během několika minut.^[2]

Traťový rekord mužů drží Petter Eliassen s časem 2:19:28,3 (2015)^[3] a traťový rekord žen drží Therese Johaug s časem 2:41:46,6 (2015).^[4]

Podle tradice převezli po trase z Reny do Lillehammeru birkebeineři Torstein Skevla a Skjervald Skrukka v roce 1204 do bezpečí královského syna Håkona Håkonssona a tím jej zachránili před nepřáteli. Předepsaných 3,5 kilogramu v batohu symbolizuje váhu tohoto přibližně rok a půl starého prince.^[5]

První organizovaný závod se konal v roce 1932. Zvítězil v něm Trygve Beisvåg časem 4:51:04. Od té doby se birkebeinerrennet pořádá každoročně, s výjimkou let 1941–1945 během německé okupace Norska za druhé světové války a s výjimkou roku 1948, kdy se soutěž nekonala kvůli organizačnímu konfliktu, protože se organizátoři neshodli na tom, zda by se mělo jednat o elitní nebo o masovou akci.^[6]

Od roku 1976 se závodu účastní také ženy. V prvním závodu zvítězila Berit Mørdre Lammedal časem 3:54:44.

Když byla v roce 1978 zakládána lyžařská federace Worldloppet, byl birkebeinerrennet jedním z devíti zakládajících členů.

V roce 2007 musel být závod poprvé v jeho 70leté historii zrušen. V nejvyšším bodě trati byla tak silná bouře, že bezpečnost účastníků nemohla být zaručena. V roce 2014 byl závod kvůli silnému větru původně o hodinu odložen a poté také zrušen. Na Raufjelletu byl naměřen vítr 20 m/s a předpovídala se rychlost až 25 m/s, takže se organizátoři závodu rozhodli závod raději zrušit.^[7] V letech 2020 a 2021 byl závod zrušen kvůli covidu-19.

V roce 2008 závod zaznamenal rekordní rychlostní výsledky. Čech Stanislav Řezáč vyhrál mužskou elitní třídu v novém rekordním čase – 2:24:33 – před Andersem Auklandem.^[8] Hilde Gjermundshaug Pedersen vyhrála ženskou elitní třídu v čase 2:52:04, a to i přes to, že závod začala s kluzkými lyžemi a musela cestou domazávat. Předchozí rekord 3:03:21 zajela Anita Moen v roce 1998.

Start se koná v Tingstadjordet, přibližně 3 km od centra Reny v nadmořské výšce 280 m.^[9] Po 9 kilometrech je Skramstadsætra (820 m.n.m.),^[10] poté následuje mírný sjezd do Dambua (760 m.n.m.).^[11] Po 20 kilometrech následuje Raufjellet (880 m.n.m.)^[12] a po 34 kilometrech se  dosáhne nejvyššího bodu Midtfjellet (910 m.n.m).^[13] Stezka vede dále přes Sjusjøen (41 km, 880 m.n.m.)^[14] a dolů do cíle v Lillehammeru (54 km, 490 m.n.m.).^[15]

Z celkových 54 kilometrů vede trasa 20 kilometrů hornatým terénem s otevřenými planinami, nad hranicí stromů. Trasa je silně vystavena větru a počasí, proto musí mít každý účastník v batohu povinné oblečení odolné větru.

Tučný tisk označuje nejlepší čas.^[16]

Kromě lyžařského závodu birkebeinerrennet se v srpnu na podobné trati koná závod horských kol na 91 km birkebeinerrittet a v září terénní běžecký závod na 22 km birkebeinerløpet.

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Birkebeinerrennet na německé Wikipedii a Birkebeinerrennet na norské (bokmål) Wikipedii.

Obrázky, zvuky či videa k tématu Birkebeinerrennet na Wikimedia Commons

• http://www.birkebeiner.no/ norsky, anglicky
• Trasa závodu
• Skandinávský dům

Zdroj