Biopolymerní vlákna

Biopolymerní vlákna jsou výrobky z polymerů biologicky rozložitelných nebo syntetizovaných z biologických zdrojů.

Biologicky rozložitelné jsou jen látky, u kterých probíhá degradace působením mikroorganizmů. Tyto materiály mohou být vyrobeny i z neobnovitelných surovin. Biologické zdroje jsou organické suroviny nebo biomasa.^[1]

Úspěšná (komerční) výroba polymeru ve fromě textilního vlákna je možná jen po splnění následujících podmínek:

• levná surovina v dostatečném množství
• pevnost vlákna >20 cN/tex,
• tažnost >8%,
• modul pružnosti >250 cN/tex,
• teplota skelného přechodu >75 °C^[2]

K biopolymerním vláknům patří (podle odborné literatury v roce 2022):

• proteinová - kaseinová vlákna, sójová vlákna, kukuřičná vlákna, arašídová vlákna, catgut, chitin, chitosan, pavoučí hedvábí, sliznatky, peří
• polysacharidová - alginátová vlákna, škrob, bambusové textilní vlákno
• ostatní - pryžová vlákna, PLA, PVA, PHB, PGA^[3], PCL, BioPET, BioPA^[2]

Za první biopolymer je pokládána umělá organická hmota odvozená z celulózy, vynález Angličana Parkese z roku 1862.

V roce 1926 vyvinul Fransouz Lemoigne PHB z bakterií Bacillus megaterium^[4]

V roce 1935 byl vynalezen biopolyamid PA11 (na bázi ricinového oleje). Od roku 1947 se vyrábí z tohoto materiálu ve Francii pod značkou Rilsan™ textilní vlákna (s použitím na kartáče apod.).

V roce 2021 byla celosvětová výroba biopolymerních vláken odhadována na 500 000 tun (13 % z celkového množství biologických polymerů, „plastů“), z toho vlákna PLA 300 000 tun.^[2]

Biotechnologie, Chemický rozklad, Polymerní materiál, Umělé textilní vlákno

• Pilla: Handbook of Bioplastics and Biocomposites Engineering Applications, John Wiley & Sons 2011, ISBN 9781118177044
• Rangappa/Puttogowda/Parameswaranpillai/Siengchin/Gorbatyuk: Advances in Bio-Based Fiber: Moving Towards a Green Society, Woodhead Publishing 2021, ISBN 978-0-12-824544-6

Zdroj