Bión ze Smyrny

Bión ze Smyrny
Alegorické znázornění básníka ve sbírce anglických překladů Bióna a Moscha z roku 1724
Alegorické znázornění básníka ve sbírce anglických překladů Bióna a Moscha z roku 1724
Narození Smyrna
Úmrtí Sicílie
Povolání básník
Národnost řecká
Období konec 2. století př. n. l.
Žánr bukolická poezie
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bión ze Smyrny (starořecky Βίων ο Σμυρναίος) byl starověký řecký bukolický básník pravděpodobně z konce 2. století př. n. l.[1]

Život

O jeho životě není prakticky nic známo. Dříve uváděná informace, že žil kolem roku 280 př. n. l. a byl současníkem básníka Theokrita a přítelem a učitelem básníka Moscha,[2] je nyní považována za nesprávnou.[3] Podle dnešních výzkumů tvořil Bión v posledních desetiletích 2. století př. n. l.[4], některé zdroje dokonce uvádějí jako jeho narození rok 120 př. n. l. a rok jeho úmrtí jako 57 př. n. l.[5]

Podle Sudy (nebo Suidy), středověkého byzantského encyklopedického slovníku z 10. století, pocházel Bión z místa blízko Smyrny zvané Flossa (buď vesnice, nebo smyrenské předměstí), které je jinak neznámé.[6] Další informace je pak možno najít v anonymním Žalozpěvu na Bióna (Επιτάφιος Βίωνος), který byl v raném novověku mylně připisován Moschovi a jehož autorem je ve skutečnosti neznámý Biónův pokračovatel. Podle tohoto díla žil Bión dlouhou dobu na Sicílii a byl zde otráven svými nepřáteli, což může být ve skutečnosti pouze básnická fikce.[7]

Dílo

Kresba k Žalozpěvu na Adónise ze sbírky anglických překladů Bióna a Moscha z roku 1724

Z Biónovi sbírky Búkolika (Βουκολικά) se dochovalo sedmnáct zlomků, z nichž některé nemají bukolský charakter, ale básník se v nich projevuje jako duchaplný člověk.[1] Dá se z nich usoudit, že se jeho tvorba lišila od klidnějších a realističtějších děl Theokritových a Moschových, protože jsou prodchnuty něžností a sentimentálností a často obsahují erotické náměty.[6]

Za autora jeho nejdelší dochované básně Žalozpěv na Adónise (Eπιτάφιος Ἀδώνιδος) bývá někdy označován Theokritos.[8] Báseň, pravděpodobně napsaná pro svátky Adónie o letním slunovratu popisuje bezútěšný žal bohyně Afrodity nad smrtí milovaného Adónise. Je napsaná dórským dialektem a má tón patetického rituálního nářku.[1][4]

Další báseň, připisovaná Biónovi, epithalamium (svatební píseň) o Achilleovi a Déidameii, je dílem jednoho z jeho napodobitelů.[3][8]

Vliv Bióna lze nalézt u mnoha starověkých řeckých a latinských básníků i autorů prózy, včetně Vergilia a Ovidia. Jeho zpracování mýtu o Adónisovi ovlivnilo evropskou literaturu od renesance[9]

České překlady

Biónovy básně jsou česky většinou vydávány společně s básněmi Theokritovými a Moschovými. K prvním překladatelům patřili Samuel Rožnay, Karel Alois Vinařický a Jan Vondráček.[6]

Knižně vyšlo:

  • Výbor ze spisovatelů řeckých. Díl II. - Básnická mluva. Jičín: František Jan Kastránek 1827, uspořádal a přeložil František Šír, vybor obsahuje dvě ukázky z básníkovy tvorby.
  • Řečtí bukolikové (Idyly - Theokritos, Moschos, Bion), Praha: Společnost přátel antické kultury 1927, vybral a přeložil Rudolf Kuthan.
  • Řečtí idylikové: Theokritos - Moschos - Bion, Praha: Toužimský a Moravec 1946, vybral a přeložil Rudolf Kuthan.
  • Řecká lyrika. Praha: SNKLHU 1954, 2. rozšířené vydání, uspořádal a přeložil Ferdinand Stiebitz.[10]
  • Písně pastvin a lesů. Praha: Svoboda 1977, přeložili Rudolf Kuthan a Václav Dědina.

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b c BORECKÝ, Bořivoj. DOSTÁLOVÁ, Růžena a kol.: Slovník spisovatelů - Řecko, Praha: Odeon 1975. S. 160.
  2. ↑ RIEGER, František Ladislav a kol. Slovník naučný. 1. díl. Praha: Kober a Markgraf 1860, S. 716.
  3. ↑ a b Encyclopædia Britannica. Cambridge University Press 1911. 3. díl, heslo Bion. S. 956.
  4. ↑ a b KUŤÁKOVÁ, Eva. Úvod. in Písně pastvin a lesů. Praha: Svoboda 1977. S. 22-23.
  5. ↑ Bion de Smyrne - Bibliothèque nationale de France, catalogue général.
  6. ↑ a b c Ottův slovník naučný, 4. díl. Praha a Polička. Argo a Paseka 1997. S. 80.
  7. ↑ Bion von Smyrna - Paulys Realencyclopädie der classischen Altertumswissenschaft 1897 a 1997.
  8. ↑ a b CANFORA, Luciano. Dějiny řecké literatury. Praha: Koniasch Latin Press 2001. S. 508.[dále jen Canfora.]
  9. ↑ FERGUSON, Gary. Queer (Re)Readings in the French Renaissance: Homosexuality, Gender, Culture. Abingdon-on-Thames: Routledge 2016.
  10. ↑ Canfora, S. 767.

Externí odkazy

Zdroj