Bern-Lötschberg-Simplon-Bahn

Berner Alpenbahn-Gesellschaft Bern–Lötschberg–Simplon, zkráceně Bern-Lötschberg-Simplon-Bahn (BLS), byla železniční společnost ve Švýcarsku, která provozovala Lötschberskou dráhu v kantonech Bern a Valais. Společnost BLS byla založena v roce 1906 a v roce 1907 koupila společnost Spiez-Frutigen Bahn (SFB). V roce 1913 se k ní fúzí připojila společnost Thunerseebahn (TSB), která se o rok dříve sama sloučila se společností Vereinigte Dampfschifffahrts-Gesellschaft für den Thuner- und Brienzersee (VDG), provozující lodní dopravu na jezerech Thunersee a Brienzersee.^[1] V červnu 1997 se BLS sloučila zpětně k 1. lednu 1997 se spolupracujícími železničními společnostmi Spiez-Erlenbach-Zweisimmen-Bahn (SEZ), Gürbetal-Bern-Schwarzenburg-Bahn (GBS) a Bern-Neuenburg-Bahn (BN) do nové společnosti BLS Lötschbergbahn (BLS).

Společnost BLS vlastnila druhou největší síť železničních tratí normálního rozchodu ve Švýcarsku (po státních Švýcarských spolkových drahách). V době, kdy spolková vláda v roce 1902 převzala kontrolu nad pěti velkými švýcarskými železničními společnostmi s tratěmi normálního rozchodu kolejí, ještě nebyla vybudována, a tak vedla samostatnou existenci a byla považována za největší ze švýcarských „soukromých“ železnic, ačkoli většinu jejího kapitálu (65 %) vlastnil kanton Bern a zhruba jednu pětinu (18 %) držela Švýcarská konfederace.^[2]

V roce 2006 se společnost spojila se společností Regionalverkehr Mittelland AG a vytvořila novou společnost BLS AG.

Po zprovoznění Gotthardské dráhy v roce 1882 se kanton Bern pokusil postavit vlastní trať v severojižní ose, která by Gotthardské dráze mohla konkurovat. Potřebné finanční prostředky neposkytla Švýcarská konfederace, ale nečekaně Francie. Vzhledem ke ztrátě Alsaska a Lotrinska ve prospěch Německa v roce 1871 měly pařížské obchodní kruhy zájem o mezinárodní tranzitní železnici přes Delle do Itálie. Výstavbě předcházely dlouholeté spory o trasu trati. Nakonec zvítězila Lötschberská dráha, kterou plánoval bývalý člen vlády kantonu Bern Wilhelm Teuscher.^[3]

Dne 27. července 1906, jen několik měsíců před zahájením stavebních prací, byla založena společnost Berner Alpenbahn-Gesellschaft Bern–Lötschberg–Simplon (BLS) pro výstavbu Lötschberské dráhy.^[2] Název BLS je poněkud zavádějící, protože její vlastní síť se táhla pouze od Thunu do Brigu. Ze Spiezu do Frutigenu jezdila již od 24. července 1901 dráha Spiez-Frutigen Bahn, kterou BLS převzala 1. ledna 1907 za 3 558 680,67 švýcarských franků (CHF). První trhací práce 15. října 1906 předznamenaly zahájení stavby Lötschberského tunelu. V témže roce byl dokončen Simplonský tunel Švýcarských spolkových drah SBB. V roce 1911 byl proražen Lötschberský tunel (provozní délka 14 612 m) mezi Kanderstegem a Goppensteinem. Po dokončení úseků trati na obou stranách mohl být 15. července 1913 zahájen nepřetržitý provoz ze Spiezu do Brigu.^[3]

Lötschberská osa, která byla již od svého otevření elektrifikována napětím 15 kV a frekvencí 16 ⅔ Hz a tvořilo ji 33 tunelů, 3 protilavinové štoly a 22 mostů, se stala důležitou železniční tratí pro mezinárodní dopravu, zejména mezi Alsaskem a Itálií (městem Domodossola). Trať Spiez–Frutigen, která byla elektrifikována od 1. listopadu 1910 jako zkušební trať a předstupeň elektrického provozu, byla původně postavena pro frekvenci 15 Hz. Poté, co se počátkem roku 1913 pruská, bavorská a bádenská správa dohodly na frekvenci 16 ⅔ Hz, byla trať upravena na 16 ⅔ Hz. Tuto změnu bylo možné provést bez větších konstrukčních změn, pouze bylo nutné upravit regulátory otáček generátorů.

1. ledna 1913 se společnost Berner Alpenbahn-Gesellschaft spojila s dráhou Thunerseebahn (TSB). Kromě Lötschberské dráhy (Spiez–Brig) k ní nyní patřila také trať Scherzligen (Thun) – Spiez – Interlaken – Bönigen a lodní doprava na jezerech Thunersee a Brienzersee. Po převzetí dráhy Thunerseebahn v roce 1913 se BLS stala jednou ze společností tzv. „skupiny BLS“ s následujícími železničními společnostmi:^[2]

• Spiez-Erlenbach-Bahn a Erlenbach-Zweisimmen-Bahn, které se v roce 1942 spojily do 35 km dlouhé Spiez-Erlenbach-Zweisimmen-Bahn (SEZ).
• Gürbetal-Bahn a Bern-Schwarzenburg-Bahn, sloučené v roce 1944 do 52 km dlouhé Gürbetal-Bern-Schwarzenburg-Bahn (GBS).
• Bern-Neuenburg-Bahn (BN), délka 43 km.

V roce 1915 byla připojena trať přes Grenchenberg dráhy Münster-Lengnau-Bahn (MLB), která však byla od počátku právně součástí BLS. Trasa přes Delle 8,5 km dlouhým Grenchenberským tunelem do Grenchenu a Bielu měla přiblížit Francii k Lötschbergu, a tím i Itálii. Trať Moutier–Lengnau provozovaly SBB, zatímco stanice a údržba trati byly v rukou BLS.

Mezinárodní tranzitní vlaky jezdily přes Lötschberg jen krátce. Od vypuknutí první světové války nestačily příjmy na pokrytí úroků.

Po připojení Alsaska a Lotrinska k Francii v roce 1918 se původně plánovaná tranzitní doprava z Francie přes Grenchenberský tunel přesunula na hraniční přechod v Basileji. Díky rostoucí nákladní dopravě mezi Německem a Itálií a cestovní dopravě do Valais však společnost BLS neměla o zákazníky nouzi. Přesto příjmy nesplnily očekávání a v roce 1923 musela být společnost BLS sanována veřejnými prostředky.^[4]

Od 50. let 20. století provozovala BLS vlaky pro přepravu automobilů Lötschberským tunelem. Díky tomu bylo možné vyhnout se dlouhým zajížďkám přes oblast Ženevského jezera.^[2] V roce 1969 byla železniční doprava mezi stanicí Interlaken Ost a Bönigenem kvůli výlukám nahrazena autobusovou dopravou.

Od roku 1992 je Lötschberská dráha v celé délce dvojkolejná. Práce na zdvojkolejnění byly zahájeny v roce 1977. Na žádost spolkové vlády, která byla v roce 1906 oslovena s žádostí o spolufinancování, byl Lötschberský tunel vybudován jako dvoukolejný a v průběhu stavby byly připraveny hrubé stavby navazujících úseků v údolích pro dvoukolejnou trať.

Dne 27. září 1992 se švýcarský lid většinou 64 % hlasů vyslovil pro projekt Neue Eisenbahn-Alpentransversale (zkratka NEAT; anglicky New Railway Link through the Alps, NRLA).^[5] Hlasováním „ano“ dali Švýcaři souhlas k výstavbě dvou nových příčných spojnic přes Alpy, jedné v oblasti Gotthardu (Gotthardský úpatní tunel), druhé u Lötschbergu. Původní projekt NEAT Lötschberg počítal se dvěma jednokolejnými tunely mezi Frutigenem a údolím Rhôny o délce 41 km. Z finančních důvodů byla délka tunelu zkrácena na 34,6 km a větší část jednoho z tubusů byla vybudována pouze jako hrubá stavba. Lötschberský úpatní tunel tak byl vyražen a zprovozněn jako částečně jednokolejný. Nová úpatní trať byla slavnostně otevřena 15. června 2007 a 9. prosince 2007 byl zahájen plný standardní provoz podle nového jízdního řádu. Za plného provozu mohou vlaky projíždět Lötschberským úpatním tunelem rychlostí 160–200 km/h. Od dokončení NEAT a otevření nového Lötschberského úpatního tunelu je BLS zodpovědná za provoz vlakové dopravy na celé trase trati Lötschberg-Simplon.

V červnu 2006 došlo po konání valných hromad a se souhlasem akcionářů ke sloučení společností Regionalverkehr Mittelland AG a BLS Lötschbergbahn AG do nové společnosti BLS AG. Nový podnik patří kantonu Bern (55,8 %), Švýcarské konfederaci (21,7 %) a dalším kantonům a soukromým osobám (22,5 %).^[3] Společnost BLS AG byla fakticky založena 24. dubna 2006, kdy kantony Bern, Lucern, Solothurn, Valais a Neuchâtel vyměnily své akcie BLS a RM za akcie společnosti BLS AG.^[3]

V důsledku sloučení společností se BLS AG stala po Švýcarských spolkových drahách druhým největším provozovatelem švýcarských tratí normálního rozchodu. Společnost BLS AG provozuje regionální dopravu v oblasti, která se rozkládá mezi Neuchâtelským jezerem, Lucernským jezerem, pohořím Jura a Simplonským masivem. Odpovídá také za provoz většiny příměstských železničních linek S-Bahn Bern a některých linek S-Bahn Luzern.

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Bern-Lötschberg-Simplon-Bahn na německé Wikipedii a Bern-Lötschberg-Simplon-Bahn na anglické Wikipedii.

• JELEN, Jiří. Světové železnice 1 - Evropa. Praha: Nakladatelství dopravy a spojů, 1987. Kapitola Švýcarsko. 

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Bern-Lötschberg-Simplon-Bahn na Wikimedia Commons

Zdroj