Beninsko-nigerská státní hranice

Mapa státní hranice mezi Beninem (Dahomey) a Nigerem z roku 1973

Státní hranice mezi Beninem a Nigerem je dlouhá 277 km a táhne se od místa trojmezí těchto dvou států s Burkinou Fasou na západě po trojmezí Beninu, Nigeru a Nigérie na východě.[1]

Popis

Státní hranice mezi Beninem a Nigerem začíná v trojmezí s Burkinou Fasou na řece Mékrou. Následně tuto řeku sleduje severovýchodním směrem až k řece Niger. Poté hranice běží po této řece až k trojmezí s Nigérií.[2] Celá oblast státní hranice podél řeky Mékrou leží v Národním parku W, jež se rozkládá na území Beninu, Nigeru a Burkiny Faso. Žije zde mnoho druhů velkých savců, například hroch obojživelný či sloni. Nigerijský břeh řeky Niger zaujímá Rezervace Dosso, ve které žije poslední populace poddruhu žirafy Giraffa camelopardalis peralta.[3]

Historie

Hraniční přechod Malanville-Gaya

V 80. letech 19. století došlo k intenzivnímu boji mezi evropskými mocnostmi o území v Africe. Tyto události jsou známé jako dělení Afriky či závod o Afriku. Tento závod vyvrcholil Berlínskou konferenci v roce 1884, na níž se dotčené evropské státy dohodly na svých územních požadavcích a závazcích do budoucna. Na základě těchto dohod získala Francie kontrolu nad horním údolím řeky Niger (přibližně odpovídající území států Mali a Niger).[4] Od roku 1893 začala Francie okupovat oblast moderního Beninu, kterou později pojmenovala Dahomey.[2][4] Oblast zahrnující území moderního Nigeru byla Francouzi obsazena v roce 1900. Obě území přešla pod kontrolu Francouzské Západní Afriky.[5] Francouzské zákony ze dne 27. října 1938 potvrdily hranici mezi Dahomey a Nigerem tvořenou řekami Niger a Mékrou.[2][4]

S rostoucími tendencemi k dekolonizaci po druhé světové válce udílela Francie postupně svým africkým koloniím více politických práv. To vyvrcholilo v roce 1958 udělením široké vnitřní autonomie každé kolonii v rámci Francouzského společenství.[6] V srpnu 1960 získal Niger i Dahomey (později v roce 1975 přejmenované na Benin) plnou nezávislost a jejich vzájemná hranice se stala státní hranici mezi dvěma suverénními státy.[4]

Od zisku nezávislosti došlo k řadě sporů ohledně přesného rozdělení 24 říčních ostrovů, zejména ostrova Lété, z nichž žádný nebyl zahrnut do dohody o hranici z koloniální éry. V roce 2001 oba státy předaly případ Mezinárodnímu soudnímu dvoru. Ten v roce 2005 rozhodl, že 16 ostrovů připadne Nigeru a devět ostrovů Beninu.[7][8][9]

Hraniční přechody

Hlavní hraniční přechod se nachází v Malanville na beninské straně a v Gaya na nigerské straně.[10] Státní hranice je pak otevřená v Národním parku W.[11]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Benin–Niger border na anglické Wikipedii.

  1. ↑ Niger - The World Factbook. www.cia.gov [online]. [cit. 2021-07-03]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b c Brownlie, Ian (1979). African Boundaries: A Legal and Diplomatic Encyclopedia. Institute for International Affairs, Hurst and Co. s. 160–63.
  3. ↑ The Annotated Ramsar List: Niger. web.archive.org [online]. 2008-06-29 [cit. 2021-07-03]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2008-06-29. 
  4. ↑ a b c d International Boundary Study No. 140 Benin-Niger Boundary(PDF), 6 November 1974 Dostupné online Archivováno 1. 10. 2019 na Wayback Machine.
  5. ↑ Journal officiel de la République française. Lois et décrets. Gallica [online]. 1911-09-12 [cit. 2021-07-03]. Dostupné online. (FR) 
  6. ↑ W. SCOTT HAINE. The History of France. [s.l.]: Greenwood Press 290 s. Dostupné online. ISBN 978-0-313-30328-9. 
  7. ↑ UN World Court decides Niger, Benin border dispute. UN News [online]. 2005-07-13 [cit. 2021-07-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. ↑ LJIL - ToC 18 (2005) 4 - Leiden Journal of International Law. web.archive.org [online]. 2006-09-29 [cit. 2021-07-03]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2006-09-29. 
  9. ↑ De la loi autorisant ratification de la loi no. 2001-25 du 9 novembre 2002, relative au compromis de saisine de la Cour Internationale de Justice, La Revue Législative (Publication de l’Assemblée nationale du Niger), Fèvrier 2003 - No.01, page 22-24 Dostupné online
  10. ↑ Geels, Jolijn, (2006) Bradt Travel Guide - Niger, s. 47
  11. ↑ Butler, Stuart (2019) Bradt Travel Guide - Niger, s. 44

Externí odkazy

Zdroj