Benešovký bílý

Benešovský holub
Benešovský holub červený
Benešovský holub červený
Základní informace
Země původu ČeskoČesko Česko
Využití extenzivní užitkový chov
okrasný chov
Stupeň prošlechtění ušlechtilé plemeno
Směr užitkovosti masné plemeno
Tělesná charakteristika
Hmotnost 550 - 650 g[1]
Tělesný rámec střední až velký
Klasifikace a standard
Plemenná skupina Užitkoví holubi
multimediální obsah v kategorii na Commons

Benešovský holub, též benešovský selský holub, „benešák“ je plemeno holuba domácího pocházející z České republiky. Vznikl jako jednostranně užitkový holub do volných chovů, ale postupem času došlo ke zdůrazňování znaků exteriéru a barevnosti peří a šlechtění na užitkovost přešlo do pozadí.[1] V okrasných chovech je držen i ve voliérách.[2] V seznamu plemen EE a tudíž i v českém vzorníku plemen náleží mezi užitkové holuby, neboli holuby tvaru, a to pod číslem 0054.

Historie

Benešovský holub byl vyšlechtěn na Benešovsku ve třicátých až čtyřicátých letech 20. století.[3] K vytvoření plemene byl použit moravský pštros, poštovní holub, koburský skřivan a rys.[3] Bylo uznáno v roce 1947 a to nejprve pod názvem benešovský hřivnáč, od roku 1948 pak jako benešovský selský holub.[3] V roce 1970 byl založen klub chovatelů benešovských selských holubů.[1]

Původní ráz plemene byl modrý bezpruhý. V padesátých a šedesátých letech byl šlechtěn též ráz bílý a to za použití bílého poštovního holuba a bílého kinga.[3] Poprvé byl bílý benešovský holub představen na výstavě v Benešově v roce 1963 a k oficiálnímu uznání tohoto zbarvení došlo v roce následujícím na základě výsledků celostátní výstavy výletků v Praze.[3] Bílé zbarvení nebylo zvoleno náhodně, bílí holubi jsou vhodnější pro jatečné účely. V sedmdesátých letech 20. století došlo k uznání rázů černého, červeného a žlutého, které byly vytvořeny přikřížením moravského pštrosa, později přibyl též ráz stříbřitý, tygr a hnědý.[1]

Popis

Hlava žlutého benešovského holuba

Benešovský holub je silný holub polního typu, který se velikostí a tvarem těla podobá moravskému pštrosovi. Ve srovnání s holubem skalním je mohutnější, jeho tělo je středně dlouhé a hruď široká. Hlava je kulatá, dobře klenutá s poněkud vyšším a širším čelem, zobák je silný a krátký. Oční duhovka je oranžová až červená, jen u bílého rázu vikvová. Obočnice jsou černošedé, u bílých, recesivně žlutých a červených načervenalé, u stříbřitých ptáků šedočervené. Krk je široce nasazeny a celá postava benešovského holuba je statná, široká, hlubší a dopředu klenutá.

Opeření je dobře přilehlé. Chová se pouze v bezpruhém kresebném rázu. Původním zbarvením byla modrá, dále bílá, další barevné rázy byly získány křížením s moravským pštrosem, po kterém zdědil benešovský holub dostatečně lesklé a syté opeření, dále byl křížen s holubem kingem.[1]

Benešovský holub by měl být dobrý letec a polař, schopný obstarat si většinu potravy sám. Mezi původní ceněné vlastnosti benešovského holuba patřila jeho skromnost, shánčlivost a plodnost.[3] Skromnost, plodnost a vitalitu si do značné míry stále zachovává.[1] I v současnosti je vhodný i do extenzivně užitkových chovů k jatečným účelům, uplatní se jako výstavní holub a také jako chůvka pro větší či těžší plemena holubů.[1]

Odkazy

Externí odkazy

Reference

  1. ↑ a b c d e f g VESELÝ, Alexandr. Současné české holubářství (4) Benešovský holub [online]. Fauna, 30.01.2012 [cit. 2013-05-29]. Dostupné online. 
  2. ↑ TUREČEK, Václav, a kolektiv. Holubářství. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1985. 156 s. Kapitola Užitkoví holubi, s. 95. 
  3. ↑ a b c d e f BUREŠ, Jan; ZAVADIL, Rostislav. Příručka chovatele holubů. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1974. 322 s. Kapitola VII Plemena holubů, s. 105–108. 

Literatura

  • PETRŽÍLKA, Slavibor; TYLLER, Milan. Holubi. 5. vyd. Praha: Aventinum, 2004. 223 s. ISBN 80-7151-235-4. 
  • TUREČEK, Václav, a kolektiv. Holubářství. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1985. 156 s. 
  • BUREŠ, Jan; ZAVADIL, Rostislav. Příručka chovatele holubů. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1974. 322 s. 

Zdroj