Bell UH-1Y

UH-1Y Venom
Určení užitkový vrtulník
Výrobce Bell Helicopter
První let 20. prosince 2001
Zařazeno 8. srpna 2008
Charakter Ve službě
Uživatel Námořní pěchota
Výroba 2001–dosud
Vyrobeno kusů 160[1]
Vyvinuto z typu Bell UH-1N Twin Huey
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bell UH-1Y Venom je americký dvoumotorový víceúčelový vrtulník vyvinutý pro námořní pěchotu s ohledem na podporu globálních misí následující čtyř desetiletí.

Venom je nejmladším členem rodiny vrtulníků Huey a následovník veterána z vietnamské války UH-1 Iroquois. Představuje v současnosti nejvýznamnější vylepšení bojem prověřených vrtulníků rodiny Huey. Srdcem modernizace je nový čtyřlistý, kompozitní rotorový systém, který se vyznačuje balistickou odolností proti palným zbraním až do ráže 23 mm. Má také vylepšené motory a převodovky, integrovaný digitální kokpit s víceúčelovými displeji. Ve srovnání s UH-1N má Venom větší užitečné zatížení, téměř o 50 % větší operační dolet, vyšší cestovní rychlost a snížené vibrace. Sdílí až 84 % svých součástek (včetně avioniky) s bitevním vrtulníkem AH-1Z Viper.[2]

UH-1Y je známý také pod přezdívkou „Yankee“, podle označení písmene „Y“ v hláskovací tabulce NATO. Dokáže operovat i v těch nejnáročnějších klimatických podmínkách, od arktického chladu až po pouštní horka. V americké námořní pěchotě nahradil zastaralý typ UH-1N Twin Huey. Poslední z celkového počtu 160 objednaných strojů dostali „mariňáci“ 25. dubna 2018. O vrtulníky UH-1Y projevilo v roce 2017 zájem české ministerstvo obrany, které je označilo spolu s AW139M za finalisty tendru na pořízení víceúčelových vrtulníků.[1]

Konstrukce

UH-1Y

V přední části kokpitu sedí dva piloti vedle sebe a díky rozměrným čelním sklům mají výborný výhled. V zadní části kabiny je prostor pro přepravu cestujících nebo materiálu.

Dvojice turbohřídelových motorů T700-GE-401C o výkonu 1800 koní pohání čtyřlistý hlavní rotor i menší ocasní rotor. Venom dosahuje maximální rychlosti 314 km/h a cestovní rychlost 272 km/h. Vrtulník vydrží ve vzduchu 3,3 hodiny, má dostup více než 6 100 m a stoupavost 12,8 m/s.

Optický senzor se nachází v přední části pod trupem stroje a na boku vrtulníku jsou dva závěsné body pro výzbroj. Venom může být vyzbrojen dvojicí kulometů M240 ráže 7,62 mm, GAU16/A ráže 12,7 mm nebo rotačními kulomety GAU17/A ráže 7,62 mm. Pozemní cíle však dokáže velmi účinně eliminovat i neřízenými raketami vzduch-zem Hydra 70 nebo raketami s laserovým naváděním APKWS.[3]

Uživatelé

USAUSA USA

ČeskoČesko Česko

Specifikace

Údaje podle[6]

Technické údaje

  • Posádka: 2 piloti
  • Délka trupu: 17,8 m
  • Průměr rotoru: 14,88 m
  • Výška: 4,5 m
  • Kapacita paliva: 1468 litrů
  • Užitečné zatížení: 3 020 kg
  • Max. vzletová hmotnost: 8 391kg
  • Pohonná jednotka: 2x turbohřídelový motor T700-GE-401C
  • Výkon pohonné jednotky: 1 800 koní

Výkony

  • Maximální rychlost: 314 km/h
  • Cestovní rychlost: 272 km/h
  • Akční rádius: 220 km
  • Letová vytrvalost: 3,3 hodiny
  • Praktický dostup: více než 6 100 m
  • Maximální přetížení: -0,5 / + 2,3 g
  • Stoupavost: > 12,8 m/s

Výzbroj

  • 2x kulomet M240 ráže 7,62 mm, GAU16/A ráže 12,7 mm nebo GAU17/A ráže 7,62 mm
    • Neřízené rakety vzduch-zem Hydra 70 ráže 70 mm
    • Rakety se soupravou APKWS (laserové navádění)

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Bell UH-1Y Venom na slovenské Wikipedii.

  1. ↑ a b ROVENSKÝ, Dušan. Výsledek stále nejasný. ATM. 2019, roč. 51, čís. 4, s. 39. ISSN 1802-4823. 
  2. ↑ UH-1Y Venom. www.navair.navy.mil [online]. [cit. 2018-12-19]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-10-17. 
  3. ↑ Bell UH-1Y Venom (Super Huey)
  4. ↑ Černochová: Spojené státy dají Česku zdarma osm vrtulníků. ČT24 [online]. [cit. 2022-08-19]. Dostupné online. 
  5. ↑ Bitevníky Viper vstupují do služby. Armáda se loučí se sovětskými stroji. iDNES.cz [online]. 2023-08-17 [cit. 2023-08-18]. Dostupné online. 
  6. ↑ BELL UH-1Y The Utility Helicopter For Any Mission

Související články

Externí odkazy

Zdroj