Belgorodská oblast
| Bělgorodská oblast Белгородская область Bělgorodskaja oblasť | |
|---|---|
 Dmitrijevka
| |
 znak | |
| Geografie | |
 | |
| Hlavní město | Bělgorod |
| Souřadnice | 50°46′ s. š., 37°27′ v. d. |
| Rozloha | 27 100 km² (67. místo v Rusku) |
| • z toho vodní plochy | 1 % km² |
| Časové pásmo | UTC+3[1] |
| Geodata (OSM) | OSM, WMF |
| Obyvatelstvo | |
| Počet obyvatel | 1 514 527 (2023 ▼) |
| Hustota zalidnění | 55,9 obyv./km² |
| Jazyk | ruština |
| Národnostní složení | Rusové (93 %), Ukrajinci a další |
| Náboženství | Pravoslavné křesťanství |
| Správa regionu | |
| Stát |  Rusko |
| Nadřazený celek |
Rusko
|
| Druh celku | oblast |
| Podřízené celky | 21 rajónů, 11 měst |
| Vznik | 1954 |
| Gubernátor | Vjačeslav Gladkov |
| Mezinárodní identifikace | |
| ISO 3166-2 | RU-BEL |
| Označení vozidel | 31 |
| Oficiální web | belregion |
| multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Bělgorodská oblast (rusky Белгородская область [b’jelgarodskaja oblasť]) je oblast a federální subjekt Ruské federace. Oblast leží v Centrálním federálním okruhu na západě Ruska na hranici s Ukrajinou. Hlavním městem je Bělgorod. Na ploše 27 100 km² zde žije 1 513 000 obyvatel, z toho 66 % ve městech. Oblast má na ruské poměry relativně vysokou hustotu zalidnění – 55,8 osob/km².
Oblast je významným zemědělským územím; jsou zde také zásoby železné rudy. Prochází tudy hlavní železniční a silniční tah Moskva – Charkov – Krym.
Geografie
Oblast sousedí s Kurskou oblastí na severu, s Voroněžskou na východě, na západě a jihu pak se Sumskou, Charkovskou a Luhanskou oblastí Ukrajiny. Povrch tvoří mírná pahorkatina (Středoruská vrchovina) se střední nadmořskou výškou okolo 200 m, nejvyšší bod má 277 m. Největšími řekami jsou Severní Doněc a do něj se vlévající Oskol v povodí Donu; do Dněpru se naopak vlévá řeka Vorskla a Psel. Je zde úrodná černozem.
Dějiny
Původní staroruská sídla na území dnešní Bělgorodské oblasti byly v 13. století vypleněny Tatary. V 17. století vedla územím oblasti obranná bělgorodská linie na jižních hranicích ruského carství proti Krymským Tatarům (systém pevností a záseků od řeky Vorskly při Achtyrke až po dnešní Mičurinsk). Obyvatelstvo se většinou skládalo z bývalých nevolníků, kteří utekli od feudálního útlaku, a z kozáků. V hospodářství převládalo rolnictvo a řemeslná výroba.[2]
Správní obvod s centrem v Bělgorodu existoval v 18. století jako podstatně větší Bělgorodská gubernie Ruského impéria (1727–1779). Po brestlitevském míru území této oblasti připadlo Ukrajinskému státu. Bělgorodská oblast vznikla při administrativní reformě Sovětského svazu v roce 1954 vyčleněním rajónů Kurské a Voroněžské oblasti.
V průběhu rusko-ukrajinské války byla Bělgorodská oblast jednou z těch, odkud vpadly v únoru 2022 na Ukrajinu ruské invazní jednotky. Naopak v květnu 2023 se sama stala cílem omezeného pozemního útoku, když z ukrajinského území zaútočily údajné ruské opoziční partyzánské jednotky směrem na Grajvoron. Operace se účastnili také polští dobrovolníci.[3] Nejostřejší boje proběhly kolem města Šebekino.[4]
Národnostní složení
- Rusové 1 404 000 (93 %)
- Ukrajinci 57 800 (4 %)
- Arméni 7 800 (0,52 %)
- Bělorusové 4 900 (0,33 %)
- Ázerbájdžánci 4 500 (0,3 %)
- Turci 4 000 (0,27 %)
- Tataři 3 400 (0,24 %)
- Němci 2 200 (0,15 %)
- Moldavané 2 000 (0,13)
Města
Bělgorodská oblast se dělí na 21 rajónů; k roku 2020 je zde 6 měst oblastního významu, 5 další rajónních měst, 18 sídel městského typu a 1574 vesnic.
Města a sídla městského typu nad 7000 obyvatel
odhad k 1. 1. 2021
| Bělgorod (Белгород) | 343 931 ▼ | Rakitnoje (Ракитное) | 10 048 ▼ |
| Staryj Oskol (Старый Оскол) | 221 676 ▼ | Roveňki (Ровеньки) | 10 939 ▲ |
| Gubkin (Губкин) | 85 225 ▼ | Prochorovka (Прохоровка) | 9 790 ▲ |
| Šebekino (Шебекино) | 39 680 ▼ | Severnyj (Северный) | 24 700 ▲ |
| Alexejevka (Алексеевка) | 36 578 ▼ | Proletarskij (Пролетарский) | 9 040 ▲ |
| Valujki (Валуйки) | 33 032 ▼ | Tomarovka (Томаровка) | 7 394 ▼ |
| Stroitěl (Строитель) | 23 780 ▼ | Birjuč (Бирюч) | 7 114 ▼ |
| Novyj Oskol (Новый Оскол) | 18 359 ▼ | Krasnaja Jaruga (Красная Яруга) | 7 957 ▲ |
| Razumnoje (Разумное) | 28 192 ▲ | Ivňa (Ивня) | 7 134 ▲ |
| Čerňanka (Чернянка) | 14 896 ▲ | Majskij (Майский) | 14 143 ▲ |
| Borisovka (Борисовка) | 12 553 ▼ | Okťabrskij (Октябрьский) | 8 785 ▲ |
| Volokonovka (Волоконовка) | 10 426 ▲ | Vejdělevka (Вейделевка) | 7 347 ▲ |
Odkazy
Reference
- ↑ Ruský federální zákon 248-ФЗ Moskva: Правительство Российской Федерации, 2014-07-21 [cit. 2014-11-05]. (rusky)
- ↑ KOLEKTIV AUTORŮ. Malá zemepisná encyklopédia ZSSR. 1. vyd. Bratislava: Obzor, 1977. 856 s. S. 120.
- ↑ Ke vpádu na ruské území se přihlásili také Poláci. Novinky.cz [online]. Borgis, 2023-06-04 [cit. 2023-06-04]. Dostupné online.
- ↑ Na ruské straně hranice přituhuje. Evakuují se tisíce lidí. Novinky.cz [online]. Borgis, 2023-06-04 [cit. 2023-06-04]. Dostupné online.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Belgorodská oblast na Wikimedia Commons
- (rusky) Mir Belgoroda - informační portál
