Bedřich Geminder

Bedřich Geminder
Narození 19. listopadu 1901
Vítkovice
Úmrtí 3. prosince 1952 (ve věku 51 let)
Praha
Příčina úmrtí oběšení
Povolání politik
Ocenění Leninův řád
medaile Za vítězství nad Německem
Řád 25. února 1. stupně
Politická strana Komunistická strana Československa (od 1921)
Partner(ka) Marta Čepičková
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Bedřích Geminder během procesu s Rudolfem Slánským (20. - 27. listopadu 1952)

Bedřich Geminder (19. listopadu 1901 Vítkovice – 3. prosince 1952 Praha) byl československý komunistický funkcionář židovského původu. V procesu se Slánským byl odsouzen k trestu smrti a popraven.

Život

Mládí

Jeho rodiči byli obchodník ze Slezské Ostravy Mořic Geminder a Viktorie rozená Lindenbergerová. Rodina patřila mezi německojazyčné židy, Bedřich proto chodil do německých škol. Po čtyřech letech obecné školy pokračoval ve studiu na reálce a střední odborné škole v Podmoklech. Během studií na reálce byl členem sionistického mládežnického turistického spolku Jüdischer Wanderbund „Blau - Weiss“. Později se od sionismu odvrátil, začal sympatizovat s komunistickými myšlenkami a v letech 1919–1921 byl členem komunistické mládežnické organizace Komsomol. Dále studoval na exportní akademii v Berlíně, ale již v listopadu 1920 byl z Německa kvůli komunistické činnosti vyhoštěn. Poté působil nějakou dobu v Rakousku a Maďarsku, ale i zde se stal nežádoucí osobou.[1]

I když se Geminder narodil ve Vítkovicích, na základě domovského práva po otci příslušel do polské obce Szczawnica v okrese Nowy Targ. V roce 1924 požádal o československé občanství, ale jeho žádost byla zamítnuta.[1]

Počátky kariéry v KSČ

V roce 1921[2][3] se stal členem KSČ a také získal funkci v exekutivě Komunistické internacionály mládeže. Ve straně byl postupně krajským tajemníkem v několika městech a přispíval do německy psaného komunistického tisku. Podílel se na agitaci mezi vojáky čs. armády. Jeho politická činnost byla sledována policií a v letech 1930 a 1931 byl kvůli ní vyhoštěn. Geminder ale dál žil v Československu ilegálně.[1]

Působení v Moskvě

V polovině 30. let se přesunul do Moskvy. Vykonával různé funkce v aparátu Kominterny, působil jako novinář, propagandista a výrobce dezinformací. Byl sekretářem generálního tajemníka Dimitrova, později se stal vedoucím tiskového oddělení. Po zrušení Kominterny v roce 1943 pracoval Geminder v oddělení mezinárodních informací ÚV VKS(b), poté v oddělení zahraniční politiky. Až do roku 1946 působil ve funkci ředitele Ústavu č. 205 pro zahraniční rozhlasové vysílání. Za svou činnost v Moskvě v době války získal Leninův řád a medaile Za vítězství nad Německem a Za vzornou práci v době Velké vlastenecké války.[1]

Vrchol kariéry v letech 1946–1951

Do osvobozeného Československa se vrátil v srpnu 1946. Získal československé občanství a stal se vedoucím mezinárodního oddělení ústředního sekretariátu KSČ. Do jeho působnosti spadaly veškeré styky KSČ se zahraničními komunistickými stranami a také komunističtí emigranti, žijící v Československu. Významné místo mezi nimi zaujímala skupina jugoslávských občanů, kteří se usadili v Praze po roztržce mezi Stalinem a Titem.[1]

V září 1951 byl z funkce vedoucího mezinárodního oddělení odvolán a nastoupil jako vedoucí zahraničního vysílání Československého rozhlasu. Již krátce poté, 24. listopadu 1951, byl zatčen.[1]

Proces se Slánským

V procesu se Slánským byl obviněn z vlastizrady a vyzvědačství, 27. listopadu 1952 odsouzen k trestu smrti[4] a 3. prosince 1952 oběšen na Pankráci.[1]

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b c d e f g DOLEŽALOVÁ, Markéta. Bedřich Geminder (1901–1952) [online]. Ústav pro studium totalitních režimů. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  2. ↑ Výslech obviněného B. Gemindera. Rudé právo. 22. listopadu 1952, s. 2. Dostupné online. 
  3. ↑ SEDMIDUBSKÝ, Jan. Bedřich Geminder – z rozhlasu na popraviště [online]. Český rozhlas [cit. 2017-07-21]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-12-05. 
  4. ↑ Rozsudek nad vedením protistátního spikleneckého centra v čele s R. Slánským. Rudé právo. 28. listopadu 1952, s. 1. Dostupné online. 

Literatura

  • Proces s vedením protistátního spikleneckého centra v čele s Rudolfem Slánským. Praha: Ministerstvo spravedlnosti, 1953. 547 s. Dostupné online. 

Externí odkazy

Zdroj