Beatrix Sicilská (1307)

Beatrix Sicilská
markraběnka ze Saluzza
Portrét
Narození 1260?
Palermo
Úmrtí 1307?
Pohřbena katedrála v Palermu
Manžel Manfréd IV. ze Saluzza
Potomci Kateřina
Fridrich I. ze Saluzza
Dynastie Štaufové
Otec Manfréd Sicilský
Matka Helena Angelina Dukaina
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Beatrix Sicilská (italsky Beatrice di Sicilia, 1260? - 1307?) byla markraběnka ze Saluzza z dynastie Štaufů.

Život

Byla dcerou sicilského krále Manfréda a jeho druhé manželky Heleny, dcery epirského despoty Michaela Komnena Dukase. Manfréd padl při pokusu o obranu svého štaufského dědictví v bitvě u Beneventa roku 1266. Po zprávě o manželově smrti se Helena pokusila i s dětmi utéct k otci do Epiru. Po nátlaku papežských agentů ji zradila posádka hradu v Trani a počátkem března 1266 byla vydána do rukou vítězného Karla z Anjou.[1] Byla separována od svých dětí[pozn. 1] a uvězněna v Noceře, kde po pěti letech věznění zemřela.

Beatrix byla po matčině smrti držena ve vězení na Castel dell'Ovo. Propuštěna byla na svobodu roku 1284,[3] po vítězství Rogera z Laurie v námořní bitvě u Neapole, kde padl do zajetí syn Karla z Anjou. Roku 1287 se provdala za Manfréda ze Saluzza a jejich jediný syn dostal štaufské jméno Fridrich po svém pradědečkovi. Zemřela okolo roku 1307 a zdá se, že je pohřbena v katedrále v Palermu,[3] po boku svých štaufských předků.

Děti

Původ

Prosím, kdo umí tabulku ať ji udělá. Nejde mi udělat. Děkuji
Rodiče Prarodiče Praprarodiče Praprarodiče
Beatrix Sicilská Manfred Sicilský Fridrich II. Švábský Jindřich VI. Švábský Frederick Barbarossa
Beatrix Burgundská
Konstancie z Hauteville Roger II. Sicilský
Beatrix z Rethelu
Bonifác I. z Agliana ...
Bianca Lancia
...
Bianca Lancia Manfred I. Lancia
...
Elena Ducasová
... ...
Michael II. z Epiru
...
... ...
...
Giovanni Petralife ...
Theodora z Arty
...
Elena ...
...
Beatrix Sicilská
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Odkazy

Externí odkazy

Poznámky

  1. Všichni tři Manfrédovi synové se stali nedobrovolnými obyvateli dědova hradu Castel del Monte a byli zde drženi několik desítek let v okovech. Roku 1299 byli přesunuti na hrad Castel dell'Ovo,[2] jeden z nich byl naživu ještě roku 1309.

Reference

  1. RUNCIMAN, Steven. The Sicilian vespers. Cambridge: Cambridge University press, 1958. 356 s. Dostupné online. ISBN 0521286522. S. 96. (anglicky) 
  2. KOVÁČ, Peter. Úsvit renesance. Dvorské umění císaře Fridricha II. Bamberský a Magdeburský jezdec.. Praha: Petr Kováč - Ars Auro Prior, 2010. ISBN 978-80-904298-2-6. S. 222–223. 
  3. a b www.manfred-hiebl.de

Literatura

Zdroj