Banaové

Banaové (či druhým užívaným názvem Falijové) jsou etnickou skupinou žijící převážně v severním Kamerunu a v severovýchodní Nigérii u Čadského jezera.^[1] Dále žijí také v Etiopii. Jejich počet se uvádí na 74 000.^[2]

Falijové se hlásí většinou ke křesťanství (nejpočetnější jsou římští katolíci, dále letniční křesťané a řada dalších). Protivníky jim byli sousední Fulbové vyznávající islám a ve jménu své víry mnohdy praktikující džihád. Někteří Falijové vyznávají i tradiční domorodá náboženství a výjimkou nejsou ani náboženství synkretická.

Tradiční falijské náboženství vyznává jednoho Boha stvořitele nazývaného Faw či Fao, spravedlivý, dotazovaný skrze předky zvané manu. Posvátnými předměty jsou masky (nebo také kameny) představující první stvořený pár – dnes v interpretační harmonizaci ztotožňovaný s biblickou Evou a Adamem – a nejslavnější potomky rodu.

Hranici mezi nebem a zemí střeží nebeští krokodýli, nazvaní tim, vládci bouře, blesku a hromu. Na nebesích kromě boha Fao spočívá nebeský vítr zvaný isku a zlí duchové moptu. Na zemi se mezi lidmi vyskytují trpaslíci tindom, kteří jsou ovšem lidem neviditelní. Mezi jejich projevy je řazeno šumění listí nebo bublina, náhle vynořivší se z bahna.

Na ochranu proti zlým duchům Falijové u postýlek novorozenců umisťují lapače zlých duchů ve formě hliněných atrap zvaných ham bomdžu. Čarodějové, kteří se zlými duchy vědomě spolupracují, se nazývají diwo. Mezi hlavní mytické nebezpečí patří černý had.

Rituální pohřeb člověka, který má být uveden mezi předky a stát se rodinným manu, má tři důležité fáze:

• siptin wuta - pohřbení do hrobky. Nejprve je zemřelý bezprostředně po smrti do svého domu. První noc u těla zemřelého bdí nejbližší příbuzní. Druhý den je tělo omyto a upraveno nejstarším synem, následují návštěvy příbuzných a přátel, loučení se zemřelým a mumifikace vsedě. Poté kněz obětuje kozu, jejíž srdce rozčtvrtí a rozhází do čtyř světových stran. Následně je tělo vyneseno před dům, kde se setkává s velkým předkem U manu reprezentovaným maskou tiwot tu manu. Mezi nohy je zemřelému umístěn kámen, který je poté jako i ostatní uchováván ve speciálních rodových sýpkách. Kameny mohou obsahovat duše a mají velkou magickou sílu a energii. Tělo je poté uloženo do jámy úzkým otvorem, který odkazuje k narození člověka.

• butta ao - exhumace lebky za přítomnosti kněze, rituální zkoumání na (ne)přítomnost zlého ducha moptu, když se předtím lebka očistí. Následně je lebka potřena rituální pastou a kněz rozlije plnou kalebasu piva do čtyř světových stran. (Tradiční falijské pivo a jeho význam pro život lidí je významnou překážkou pro konverzi k islámu.) Po rozlití piva je lebka umístěna do keramické urny kinegu, a nejstarším synem odnesena do nebožtíkova domu.

• četa ao - uložení lebky do rodinné hrobky ve skále, předcházejí další magické úkony. Lebka je umístěna čelem k východu ze skalního otvoru. Opět následuje rozlití piva. V týž okamžik je ancestrální kámen z posvátné sýpky umístěn do rodinného oltáře nisku.

Samotná země má v tradičním náboženství rovněž božský charakter.

Ethiopia, Bana tribe : Atlas of Humanity

Zdroj