Babice nad Svitavou (železniční zastávka)

Babice nad Svitavou
Stát ČeskoČesko Česko
Kraj Jihomoravský
Obec Babice nad Svitavou
Souřadnice
Babice nad Svitavou
Babice nad Svitavou
Provozovatel dráhy Správa železnic
Kód stanice 330357[1]
Trať Brno – Česká Třebová
Nadmořská výška 240[1] m n. m.
V provozu od 1886
Dopravní koleje 2
Nástupiště (nástupní hrany) 2 (2)[1]
Poznámky označovač jízdenek
Obrázky, zvuky či videa na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Babice nad Svitavou jsou železniční zastávka ve stejnojmenné obci v okrese Brno-venkov. Leží v km 168,640 železniční trati Brno – Česká Třebová mezi stanicemi Brno-Maloměřice a Adamov.[1]

Historie

Trať z Brna do České Třebové byla zprovozněna v roce 1849, mezilehlé zastávky ale byly stavěny až po nárůstu osobní dopravy.[2]Společnost státní dráhy (StEG) zřídila zastávku v roce 1886 (jiný zdroj uvádí 1892[3]) pro dělníky, kteří dojížděli do Brna.[4] Vlak zde zpočátku zastavoval jen dvakrát v týdnu.[3] Zastávka byla vybudována v hlubokém a zalesněném údolí řeky Svitavy, 1,5 km západně od obce a 170 výškových metrů níže pod obcí. V roce 1912 byla v zastávce postavena dřevěná veranda. Všechny osobní vlaky v zastávce zastavovaly až od roku 1914.[4] Původní název zastávky Babitz-Adamsthal (od roku 1890 Babitz) byl v roce 1918 změněn na Babice a v roce 1938 na Babice u Brna. Ten se používal do roku 1961, kdy byl změněn na Babice nad Svitavou.[1][3] V roce 1909 byla StEG znárodněna a novým majitelem dráhy byly Císařsko-královské státní dráhy (kkStB). V letech 1972–1974 byl přeložen traťový oblouk v souvislosti se snesením nedalekého Blanenského tunelu č. 5 a dřevěná čekárna byla odstraněna. V roce 1975 byla Železničním stavitelstvím Brno postavena nová výpravní budova.[4]

Zastávkou prochází I. železniční koridor. V letech 1992–1998 byla trať modernizována a elektrizována. V roce 2022 prošla zastávka rekonstrukcí.[5]

Popis zastávky

V zastávce jsou dvě jednostranná nástupiště s délkou 170 m a výškou nástupištní hrany 500 mm nad temenem kolejnice. Přístup na nástupiště je bezbariérový.[6] Cestující jsou informováni o jízdách vlaků pomocí odjezdové tabule a rozhlasu.[7]

Výpravní budova

Přibližně v místě bývalé dřevěné čekárny byla v roce 1975 postavena nová výpravní budova, kterou projektoval Vlasta Douša z brněnského střediska Státního ústavu dopravního projektování (SÚDOP). Hranolová čtyřpodlažní budova je postavena ve strmém náspu. Průčelí jsou členěna pouze okenními a dveřními osami a ke kolejovému průčelí je přistavěn dlouhý otevřený přístřešek. Fasáda je hladká břizolitová. V první nadzemním podlaží, které je v úrovni kolejí, byla vstupní hala s čekárnou s dlažbou z bíloveckého mramoru, kancelář s prodejnou jízdenek, sklad spěšnin a zavazadel a sociální zařízení. V druhém nadzemním podlaží byly dva služební byty. V prvním podzemním podlaží byly vybavené prostory pro dělníky traťové služby. Ve druhém podzemním podlaží byly umístěny sklepy a technické zařízení budovy.[4] V rámci modernizace I. železničního koridoru byla budova upravena pro umístění technologického zařízení.

U koleje č. 2 je otevřený přístřešek.[7]

Reference

  1. a b c d e Babice nad Svitavou (zast). www.atlasdrah.net [online]. [cit. 2023-12-05]. Dostupné online. 
  2. KREJČIŘÍK, Mojmír. Z historie stavby a provozu tratě Brno–Česká Třebová. In: KOTRMAN, Jiří. 160 let železnice v Brně. Brno: České dráhy, 1999. S. 14–16.
  3. a b c Adamov a okolí - Dům číslo popisné 105. www.adamovaokoli.cz [online]. [cit. 2023-12-05]. Dostupné online. 
  4. a b c d KREJČIŘÍK, Mojmír. Česká nádraží. 2: Severní státní dráha, Brněnsko-Rosická dráha, Buštěhradská dráha. 1. vyd. Litoměřice: Čada, 2005. 306 s. ISBN 978-80-86765-02-0. S. 5–7, 133. 
  5. PŘEHNAL, Václav. Brno-Maloměřice St. 6 – Adamov, BC jako součást rekonstrukce 1. tranzitního koridoru. silnice-zeleznice.cz [online]. 2022-07-15 [cit. 2023-12-05]. Dostupné online. 
  6. Adamov, BC - Záměr projektu Brno-Maloměřice St. 6. zdopravy.cz [online]. [cit. 2023-12-05]. Dostupné online. 
  7. a b Babice nad Svitavou [online]. Vlakem jednoduše, 2023-07-07 [cit. 2023-12-05]. Dostupné online. 

Externí odkazy

Zdroj