BBÖ řada 113

Parní lokomotiva řady 113 ÖBB
Lokomotiva 33.132 ÖBB (původně 113.32 BBÖ, výr.číslo StEG 4741/25)
Výrobní čísla	StEG: 4693/23–4710/24, 4735–4744/25, 4820–4824/27; Floridsdorf: 2866–2872/24
řadové ozn. ÖStB/BBÖ	113.01–40 (1923–38)
řadové ozn. DRB	33 101–140 (1938-1953)
řadové ozn. JŽ	10-001 až 10-005 (1948–70)
řadové ozn. ÖBB	33.101–139 (s mezerami, 1953–68)
Základní údaje
Výrobce	Lokomotivka StEG, WLF Floridsdorf
Výroba v letech	1923–1928
Počet vyrobených kusů	40
Provozovatel	ÖStB/BBÖ (1923–38), DRB (1838–45), sovětská okupační zpráva (1945–51), ÖBB (1945–68), JŽ (1945–70)
Období provozu	1923–1970
Typ spřáhla	šroubovka + košové nárazníky
Hmotnost a rozměry
Prázdná hmotnost	77 000 kg
Hmotnost ve službě	85 160 kg
Maximální přípustná hmotnost	(s tendrem) 140 660 kg
Adhezní hmotnost	59 440 kg
Délka přes nárazníky	s tendrem 20 630 mm
Výška skříně od TK	4 650 mm
Šířka	3 150 mm
Rozchod	1 435 mm
Celkový rozvor	9 540 mm
Rozvor pevný	3 700 mm; spřaž.kol 5 550 mm
Rozvor celkový s tendrem	17 174 mm
Parametry pohonu
Uspořádání pojezdu	2'D p2 (4-8-0)
Trvalý výkon	1770 k/1300 kW
Maximální tažná síla	17 t / 166 kN
Trvalá tažná síla	15,6 t / 153 kN
Maximální povolená rychlost	100/85 km/h
Přetlak páry	15 bar
Počet kouřovek/žárnic	32/153
Počet válců	2
Průměry válců	560 mm
Zdvih pístů	720 mm
Typ rozvodu	ventilový Lentz
Průměr spřažených dvojkolí	1 740 mm
Průměr běžných dvojkolí	1 034 mm
Výhřevná plocha topeniště	16,1 m²
Výhřevná plocha trubek kotle	201,8 m²
Výhřevná plocha přehřívače	75,2 m²
Výhřevná plocha celková	293,1 m²
Plocha roštu	4,46 m²
Vlečný tendr
Řada/označení	85 BBÖ
Prázdná hmotnost	21 500 kg
Plná hmotnost	služební 55 500 kg
Zásoba uhlí	7,0 t / 7,4 m³
Zásoba vody	27,0 m³
Počet náprav	4
Odkazy
multimediální obsah na Commons
Vysvětlivky pojmů v infoboxu. Některá data mohou pocházet z datové položky.

Parní lokomotivy řady BBÖ 113 s vlečným tendrem byly dodány Rakouským spolkovým drahám v letech 1923–1927 pro obnovení rychlíkového provozu po 1. světové válce.

Na počátku 20. let 20. století se zvýšila hmotnost přepravovaných osobních vlaků, jednak díky poválečnému oživení poptávky po osobní železniční dopravě, ale i nástupem nových osobních vozů celokovové stavby.^[1] Výkonné parní lokomotivy pro ně v uspořádání 2'D p2 na základě prototypů pro Jižní dráhu řady 570 z roku 1915 vyprojektovala a vyráběla na objednávku Rakouských státních drah ÖStB^[2] v letech 1923–1925 a 1927 lokomotivka Společnosti státních drah v počtu 33 kusů, dalšími sedmi kusy pak vypomohla v roce 1925 lokomotivka Floridsdorf.^[3] Nové lokomotivy nebyly jako pokračování předchozí konstrukční koncepce proti původním předpokladům zařazeny ve smyslu zavedeného číslovacího systému pod řadu 570 (případně 670), ale označeny řadou 113.^[2]

Konstrukce navazovala na dva prototypy řady 570 postavené pro Jižní dráhu roku 1915. Lokomotiva měla výkonný dvojčitý parní stroj na přehřátou páru a k němu parametrově odpovídající kotel se Schmidtovým přehřívačem. Proti svým předchůdkyním byla řada 113 jen o něco delší a těžší (samotná lokomotiva prázdná vážila 77 t, ve službě 85,2 t a její rám měl délku 12 604 mm, proti 84,9 t a 12 308 mm u řady 570), nápravový tlak dosahoval 15 t. Lišila se zejména vyšším tlakem páry, prodlouženou budkou strojvedoucího a úpravami v provedení brzdy a pojezdu. Zcela nové bylo použití Lentzova ventilového rozvodu u parního stroje,^[4] které spolu s prodlouženým zdvihem pístu umožnilo výrazně snížit tlak na píst ze 41 na 36 tun. Byly tak u prvních vyrobených lokomotiv použity jednopravítkové křižáky, později ale byly všem vráceny dvoupravítkové. Tendr zůstal v podstatě stejný. Lokomotivy byly vybavovány předehřívačem napájecí vody Dabeg, mazacím lisem Friedmann pro nápravová ložiska a elektrickým turbodynamem.^[2]

Lokomotivy byl primárně nasazeny na Západní dráze do vozby těžkých expresních vlaků mezi Vídní, Lincem a Salzburkem. Osvědčily se i při vedení osobních vlaků na horských tratích.^[4]

Typ byl u personálu oblíbený a měl velmi dobré trakční vlastnosti. Proti řadě 310, kterou postupně nahrazoval, vykazoval vyšší tažnou sílu, hladší a spolehlivější rozjezdy a nižší spotřebu uhlí i vody.^[4] Lokomotivy běžně dopravovaly na táhlých stoupáních 10 ‰ vlaky 500–550 tun těžké, ve srovnání s 360–400 tunami u řady 310, a odstranily tak zcela potřebu přípřeží.^[2] Při vyšších rychlostech měly ale stroje sklon k vrtivému chodu, proto jim později byla nejvyšší dovolená rychlost snížena na 85 km/h.^[5]

Po anšlusu roku 1939 převzaly lokomotivy Deutsche Reichsbahn a přidělily jim řadu 33 ˡ a dále je využívaly v rychlíkové dopravě po území Rakouska a také v relacích na Mnichov, na Prahu přes Sumerau a na Lublaň.^[1]

Po roce 1945 zůstalo 5 strojů v dnešním Slovinsku. JŽ je zařadily do provozu jako řadu 06ᴵ-1, od roku 1947 jako řadu 10. Vyřazeny byly do roku 1970.^[6][7]

Dvě lokomotivy měly v roce 1945 zůstat na území Československa (čísla 25 a 40), pravděpodobně v dílnách v Českých Velenicích (RAW Gmünd).^{[pozn. 1]} Do Rakouska se nevrátily, jejich další osud je nejasný.^[3]

ÖBB po roce 1953 zbylo 33 lokomotiv, čísla DRG jim byla ponechána. V provozu byly průběžně modernizovány a svůj původní úkol plnily uspokojivě až do ukončení parního provozu na hlavních tratích, i když maximální rychlost 85 km/h již později nesplňovala zcela požadavky expresní dopravy. Dosloužily na osobních vlacích, vyřazeny byly v letech 1958 až 1968.^[3]

Stroj 33.102 ÖBB (StEG 4694/1923) byl po vyřazení zachován pro rakouskou státní železniční sbírku a od roku 1999^[8] je neprovozním exponátem železničního muzea ve Strasshofu.^[9]

Stroj 113.32 BBÖ (StEG 4741/1925) po roce 1945 zůstal v Jugoslávii a provozován u JŽ jako 06ᴵ-105, od roku 1947 jako 10-005. Po odstavení byl v istrijském Kanfanaru vystaven jako lokomotivní pomník. V roce 1986 ho soukromý sběratel odkoupil, přivezl zpět do Rakouska a zprovoznil s (fiktivním) označením 33.132. V roce 2004 ještě byla v ŽOS České Velenice provedena oprava kotle.^[10] V roce 2025 byl - už jako neprovozní - odkoupen za podpory Pardubického kraje Muzeem starých strojů a technologií (MSS) pro připravovaný železniční park v Dolní Lipce.^[11]

Od roku 1919 spolupracovala lokomotivka StEG na zavádění lokomotivní výroby v polském Chrzanówě. Budoucí Fablok^{[pozn. 2]} tu v letech 1925–1927 v její licenci na bázi řady 570 vyrobil dalších 60 jen málo odlišných strojů pro PKP (řada Os 24). Stroj Os 24-07 (původně Os 24-39, za války 33 215 DRB, výr.č. 147/1927) je jako neprovozní uchováván ve sbírkách Varšavského železničního muzea.^[5][12]

• Hütter, Ingo. Die Dampflokomotiven der Baureihen 01 bis 45 der DRG, DRB, DB, und DR (in German). Werl: DGEG Medien 2009. ISBN 978-3-937189-45-1.
• Zoubek, Dieter. Erhaltene Dampflokomotiven in und aus Österreich/Austrian preserved steam locomotives. Eigenverlag, 2004. ISBN 3-200-00174-7.

• Lokomotivka StEG
• Österreichische Bundesbahnen

• Obrázky, zvuky či videa k tématu BBÖ 113 na Wikimedia Commons

Zdroj