Auskultant

Auskultant (z latiny, doslovně česky posluchač) byl právník, absolvent právnické fakulty, který se praxí u soudu připravoval ke složení soudcovské zkoušky. Jeho pozdější obdobou je justiční čekatel.

V jiném významu mohlo jít o čekatele učitelského místa, který navštěvoval přednášky na univerzitě nebo gymnáziu.[1]

Soudní auskultant

V období Rakouska i první československé republiky musel po absolvování právnické fakulty ten, kdo se chtěl stát soudcem, nejen složit soudcovskou zkoušku, ale také nejdříve řádně vykonat praxi auskultanta. Protože šlo o úřednickou pozici, nebylo nutné získat na fakultě titul doktora práv, ale složit všechny tři státní zkoušky.

Auskultant byl tzv. pomocný soudcovský úředník, který byl jmenován k určitému vrchnímu zemskému soudu a pak přidělen k nějakému soudu v rámci jeho obvodu. U tohoto soudu mohl vykonávat všechny práce, kromě soudcovského rozhodování.[2] Během své praxe měl projít všechna soudní oddělení a zároveň pravidelně konat teoretická cvičení, aby nabyl potřebné schopnosti a dovednosti k samostatnému vykonávání soudcovského úřadu.[3] Jako svůj plat dostával tzv. adjutum a po nejdříve dvouleté,[4] později tříleté službě mohl vykonat soudcovskou zkoušku. Po jejím úspěšném absolvování už mohl být jmenován soudcem, nebo zůstat v podobné pozici adjunkta. Na přelomu 80. a 90. let 19. století vykonávalo v českých zemích svou praxi cca 350 auskultantů.[5]

Odkazy

Reference

  1. ↑ Auskultant. In: RIEGER, František Ladislav. Slovník naučný. Praha: Kober & Markgraf, 1860. Dostupné online. Svazek 1. S. 400.
  2. ↑ § 3, § 5–15 zákona č. 217/1896 ř. z., jímž vydávají se předpisy o obsazování, vnitřním zařízení a řádě jednacím soudů (zákon o organisaci soudní). Dostupné online.
  3. ↑ § 7 a 8 nařízení ministra práv č. 192/1897 ř. z., o soudcovské službě přípravné. Dostupné online.
  4. ↑ § 6 nařízení ministerstva práv č. 328/1850 ř. z., o rozličných odvětvích soudního cvičení a o praktických zkouškách soudních.
  5. ↑ Auskultant. In: Ottův slovník naučný. Praha: J. Otto, 1889. Dostupné online. Svazek 2. S. 1056.

Externí odkazy

Zdroj