August Zichy

JUDr. August hrabě Zichy
Portrét z roku 1905
Portrét z roku 1905
Nejvyšší maršálek císařského dvora
Ve funkci:
1911 – 1918
Předchůdce Adalbert Cziráky
Nástupce úřad zrušen po zániku monarchie
Guvernér v Rijece
Ve funkci:
1. listopadu 1883 – 6. března 1892
Předchůdce Géza Szapáry
Nástupce Ludvík Batthyány
Stranická příslušnost
Členství Liberální strana (Uhersko)
Narození 14. června 1852
Penzing
Úmrtí 4. října 1925 (ve věku 73 let)
Vídeň
Rodiče František Serafín Zichy z Vásonykeő
Příbuzní Josef Zichy a Theodor Zichy (sourozenci)
Alma mater Univerzita Loránda Eötvöse v Budapešti (do 1875)
Profese politik a objevitel
Commons Ágost Zichy
Některá data mohou pocházet z datové položky.

August hrabě Zichy z Vaszonykeö (August Graf Zichy von Zich und Vásonykeö / Gróf Zichy Ágost) (14. června 1852, Vídeň – 4. října 1925, Vídeň) byl uherský šlechtic, maďarský politik, cestovatel a spisovatel. Po studiích procestoval celý svět a byl čestným členem řady vědeckých institucí v různých evropských zemích. Angažoval se také jako politik a státní úředník, byl guvernérem v Rijece (1883–1892), svou kariéru završil jako nejvyšší maršálek císařského dvora (1911–1918). Byl dědičným členem uherské panské sněmovny a nositelem Řádu zlatého rouna.

Životopis

Zámek Káloz u Balatonu, venkovská rezidence Augusta Zichyho

Pocházel z významného uherského šlechtického rodu Zichyů[1], narodil se ve Vídni jako třetí syn hraběte Františka Zichyho (1811–1900), rakousko-uherského velvyslance v Turecku. Gymnázium absolvoval v Trnavě poblíž hlavního rodového sídla ve Voderadech, poté studoval práva na univerzitách ve Vídni a Budapešti, v roce 1875 získal titul doktora práv. V letech 1875–1878 podnikl spolu se starším bratrem Josefem cestu po světě, navštívili země Dálného východu (Vietnam, Čína, Japonsko) a také Mongolsko. V roce 1878 sám navštívil USA a Kanadu. Své poznatky z cest prezentoval na veřejných přednáškách a také jako spisovatel, v roce 1880 se stal členem Maďarské akademie věd.

V letech 1879–1881 byl poslancem uherského zemského sněmu, v roce 1883 byl jmenován doživotním členem uherské Sněmovny magnátů. V letech 1883–1892 zastával funkci guvernéra v Rijece.[2] Mezitím se stal c. k. komořím a v roce 1886 byl jmenován tajným radou. Později se angažoval především v Uhrách, nakonec byl v letech 1911–1918 nejvyšším maršálkem císařského dvora. Mimoto byl vládním komisařem pro Tereziánskou akademii a čestným členem řady dalších institucí. Po zániku monarchie žil v soukromí ve Vídni. Za zásluhy byl nositelem velkokříže Leopoldova řádu (1912) a v roce 1915 obdržel Řád zlatého rouna. Ve funkci nejvyššího dvorního maršálka získal také několik vyznamenání od zahraničních panovníků, byl nositelem velkokříže pruského Řádu červené orlice a pruského Řádu koruny a velkokříže bulharského Řádu sv. Alexandra.[3] Po otci vlastnil několik velkostatků v Uhrách, k letním pobytům mimo Vídeň sloužil zámek Káloz poblíž Székesfehérváru.

Rodina

V roce 1881 se oženil s hraběnkou Hedvikou Wimpffenovou (1861–1892), dcerou námořního kapitána hraběte Viktora Wimpffena. Měli spolu tři dcery. Nejstarší Marie Anastázie (1883–1977) byla dámou Ústavu šlechtičen v Brně a po otci dědičkou zámku Káloz. Prostřední Theodora (1886–1915) zemřela předčasně a nejmladší Anastázie Augusta (1891–1969) se provdala za hraběte Jiřího Széchenyiho.[4]

Augustův nejstarší bratr Josef (1841–1924) byl též guvernérem v Rijece a v letech 1872–1875 ministrem několika resortů ve dvou uherských vládách, další bratr Theodor (1847–1927) byl diplomatem a dlouholetým rakousko-uherským vyslancem v Bavorsku.

Odkazy

Reference

  1. ↑ Ottův slovník naučný, díl 27.; Praha, 1908; s. 609
  2. ↑ Seznam guvernérů v Rijece na webu worldstatesmen dostupné online
  3. ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1918; Wien, 1918; s. 18 dostupné online
  4. ↑ Voderadská linie Zichyů in: Gothaisches genealogisches Taschenbuch der gräflichen Häuser 1922; Gotha, 1922; s. 1134–1135

Externí odkazy

Zdroj