Artognouův kámen

Artognouův kámen, někdy chybně označovaný jako Artušův kámen, je archeologický artefakt objevený v Cornwallu ve Velké Británii. Došlo k tomu v roce 1998 v místě, kde jsou nálezy s jistotou pocházející ze 6. století: v ruinách hradu Tintagel v Cornwallu, civilním sídle vysoce postavených osob v době po odchodu Římanů z Británie.

Původně šlo o desku na nějaké budově nebo na jiné veřejné stavbě, ale když byla původní stavba zničena, kámen rozlomili na dva kusy a použili jako součást kanalizace.

Po svém objevu dosti proslul kvůli možnosti, že „Artognou“ souvisí s legendárním králem Artušem, ačkoli vědci (např. současný americký historik John Koch) s tím nesouhlasili.

Stáří artefaktu

Zjištění stáří nápisu na kameni proběhlo dvěma způsoby: zaprvé, kámen pocházel z bezpečně stratifikovaného kontextu ve spojení s importovanou keramikou známých typů z 5. nebo 6. století; zadruhé, tvary některých písmen na této břidlicové tabulce se objevují v britských nápisech od Skotska po Cornwall v období po roce 500 a jsou známé od 6. století i na severu Cornwallu (část království Dumnonie).

Popis

Latinský nápis

V pravém horním rohu fragmentu je do hloubky vyrytý motiv složený z (viditelného) písmene A a dalšího neúplného písmene na obou stranách velkého diagonálního kříže; tento celek může představovat běžný křesťanský symbol, Christogram – písmena řecké abecedy alfa a omega vpravo a vlevo od velkého řeckého písmena chí (zapsáno jako římské X), iniciála Krista.

Pod tímto a vlevo je další, menší a ne tak hluboko vyrytý nápis v latině, který se s prvním mírně překrývá, a zní: PATERN [-] COLI AVI FICIT ARTOGNOU.

Zřejmě se opakoval o něco níž a vpravo; na úlomku jsou nyní vidět pouze písmena COL [.] a FICIT na dvou řádcích. Toto opakování, překrývání s christogramem a mělkost vyrytého textu (spíše jen vyškrabaného) naznačují, že se nejednalo o oficiální nápis, ale o graffiti.  

Překlad nápisu

Nápis byl přeložen v rámci „Projektu keltské kameny s nápisy“ jako „Artognou, potomek Cola, udělal (toto).“^[1]

Původ jména Artognou

Jméno Artognou znamená „znající medvěda“ a je složeno z keltského kořene *arto („medvěd“) a *gnāwo- („vědět“). Je příbuzné bretaňskému jménu Arthnou a velšskému Arthneu.^[2][3]

Další nálezy z hradu Tintagel

V pevnosti Tintagel z 6. století byly také nalezeny četné pozůstatky drahé keramiky, skla a mince z vizigótského Španělska a Byzantské říše, když tam ve 30. letech 20. století prováděl vykopávky anglický archeolog C. A. Ralegh Radford (1900–1998).

Artušovská polemika

O tomto kameni se psalo v médiích jako o možném důkazu toho, že legendární král Artuš skutečně žil. Jméno Artognou bylo pokládáno za variantu Arthura, Artuše, a kámen proto označován i „Artušův kámen“.^[4][5]

Stáří kamene vyhovuje obecnému časovému rámci, jenž se obvykle pro „historického Artuše“ udává, a podle tradice, kterou jako první zaznamenal Geoffrey Monmouth, byl Arthur počat na hradě Tintagel. Nicméně John Koch a další historici tuto myšlenku odmítli s tím, že mezi jmény není žádná souvislost a není důvod spojení se skutečným Artušem předpokládat.^[2][6]

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Artognou Stone na anglické Wikipedii.

Související články

• Král Artuš

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Artognouův kámen na Wikimedia Commons
• Projekt keltských kamenů s nápisy
• Glasgow University: Tintagel Excavations 1998. Archeologický kontext nálezu: „Ačkoliv je Tintagel často spojován s tajemnou a mytickou minulostí, musíme odmítnout jakoukoli představu, že jméno na tomto kameni je nějakým způsobem spojeno s legendární a literární postavou Artuše. Ten byl spojen s Tintagelem pouze v díle Geoffreyho z Monmouthu ve 12. století, o šest set let později. Jak uvádí profesor Thomas, „Vše, co tento kámen o jménu ARTOGNOU ukazuje, je použití tohoto (keltského) prvku“.
• Dostupné online.  (Archivováno na Archive.org)
• Archivovaná kopie [online]. [cit. 2020-08-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-07-23. 
• „Raně středověký Tintagel: Rozhovor s archeology Rachel Harry a Kevin Brady“

Zdroj