Artio

Artio s medvědem na sousoší z Muri

Artio je galská či galo-římská bohyně spojované s medvědy, která byla ctěna v dnešním Švýcarsku a jižním Německu. Její jméno je vykládáno ve spojitosti s galským ators „medvěd“. Jejím nejvýznamnějším dokladem je votivní sousoší z 2. století či 3. století n. l. nalezené roku 1832 v Muri u Bernu.[pozn. 1] To jí zobrazuje jako sedící ženu s klínem plným ovoce a s košíkem s dalšími plody, které nabízí medvědovi. Soška je opatřena nápisem DEAE ARTIONI/LICINIA SABINILLA „bohyni Artioně od Licinie Sabinilly“. Zpodobnění Artio nejspíše kopíruje vyobrazení Matres či Démétér, podle Carlo Ginzburga měla ve starších dobách sama medvědí podobu.[1][2][3] Kromě toho se objevuje její jméno na nápisech z Daunu (CIL 13, 4203), Weilerbachu (CIL 13, 4113), Heddernheimu (CIL 13, 7375 [4, p 125]) a Stockstadtu (CIL 13, 11789).[4]

Příbuznou bohyní může být Andarta objevující se na nápisech z francouzských Alp a přilehlých oblastí Švýcarska, včetně Bernu. Její jméno snad znamená „mocný medvěd“. Společně s Arduinou, loveckou bohyní z Arden, byly v době římské nadvlády tyto dvě bohyně nejspíše ztotožněny s Artemidou-Dianou, taktéž spojovanou s medvědy. Indolog Michael Witzel ji spojuje se starobylým medvědím kultem rozšířeným kdysi v severní Eurasii, stejně jako řeckou Artemidu.[5] Na různých nápisech se objevuje také pravděpodobný mužský protějšek Artio zvaný Artaios nebo Artaius. Je spojovaný s „galským Merkurem“ Lugem. Určitou spojitost může mít s Artušem, který taktéž nese medvědí jméno. Taktéž legenda o svaté Richardě, která postavila opatství Andlau na místě kde se setkala s medvědem, může nést prvky mýtů o Artio. Keltská svatyně nalezená pod základy kostela svatého Petra a Pavla v Andlau mohla být chrámem právě této bohyně. Další příbuznou postavou mohou být některé „noční bohyně“ ženských shromáždění jako Richella, která podle výpovědi dvou stařen z Val di Fasso hladila chlupatýma rukama své následovnice po tváři.[1][2][3]

Odkazy

Poznámky

  1. ↑ Jméno města Bern je také někdy spojováno s výrazem pro medvěda, ale je doložené až ze středověku.

Reference

  1. ↑ a b GINZBRUG, Carlo. Noční příběh. [s.l.]: Argo, 2007. ISBN 80-7203-514-2. S. 153–155. 
  2. ↑ a b PASTOUREAU, Michel. Medvěd. Dějiny padlého krále. Praha: Argo, 2011. ISBN 978--80-257-0495-0. S. 46, 64, 111. 
  3. ↑ a b MACKILLOP, James. A Dictionary of Celtic Mythology. [s.l.]: Oxford University Press, 2004. Dostupné online. ISBN 9780198609674. 
  4. ↑ Corpus Inscriptionum Latinarum (CIL) vol XIII, Inscriptiones trium Galliarum et Germaniarum
  5. ↑ WITZEL, Michael. The Origins of the World's Mythologies. Oxford: Oxford University Press, 2013. ISBN 978-0199812851. S. 400. 

Externí odkazy

Zdroj