Armstrong Whitworth F.K.3

Armstrong Whitworth F.K.3
Armstrong Whitworth F.K.3
Armstrong Whitworth F.K.3
Určení Průzkumný a bombardovací letoun
Výrobce Armstrong Whitworth Aircraft
Šéfkonstruktér Frederick Koolhoven
První let léto 1915[1]
Charakter vyřazen ze služby
Uživatel Royal Flying Corps
Royal Air Force
Vyrobeno kusů 493[p 1]
Vyvinuto z typu Royal Aircraft Factory B.E.2c
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Armstrong Whitworth F.K.3 byl britský jednomotorový dvouplošný průzkumný a bombardovací letoun z období první světové války.

Vznik

Před vypuknutím první světové války byla firmě Armstrong Whitworth Aircraft zadána výroba víceúčelových dvouplošníků B.E.2c. Hlavní konstruktér Frederic Koolhoven po prostudování výkresů navrhl jednodušší a snadněji vyrobitelný letoun, který měl však obdobný výkon. Tento návrh byl schválen a na jaře 1915 vznikl prototyp s označením F.K.2. Následovala objednávka na sedm kusů. Trupem připomínal B.E.2c, pilot seděl na zadním sedadle a před sebou měl pozorovatele. Také ocasní plochy byly stejné. V červenci 1915 byl první stroj dodán ke zkouškám ve Farnborough, ovšem neuspěl a brigádní generál Hugh Trenchard[zdroj?!] jej nedoporučil k užívání jednotkám Royal Flying Corps na francouzské frontě.

Ministerstvo války však již objednalo dalších 93 strojů a proto byla konstrukce změněna a letoun dostal označení F.K.3. Stroj byl rychlejší a měl větší dostup než B.E.2c, měl však i menší stoupavost a neunesl tolik jako jeho vzor.[zdroj?!]

Popis konstrukce

Letoun měl celodřevěnou kostru s plátěným potahem a tvar křídel a trupu se shodoval s F.K.2. Zcela nové byly ocasní plochy s vyváženým směrovým kormidlem a lichoběžníkové stabilizátory. Pilot seděl na předním sedadle a za ním byl prostor pro pozorovatele vybaven pomocným řízením. Mezi sedadly nebyl na horní straně trupu žádný potah, což umožňovalo lepší pohyb osádky. Zajímavostí byl podvozek, který měl hydraulické olejové tlumiče hlavních noh.

Stroj byl osazen vzduchem chlazeným vidlicovým osmiválcem RAF-1a o výkonu 67 kW (91 k). Pro nedostatek těchto motorů na jaře 1916 byly některé stroje vybaveny stejně uspořádaným[zdroj?!] motorem Beardmore o 89 kW (122 k). Vrtule byla dřevěná čtyřlistá.

Výzbroj tvořil jeden pohyblivý kulomet Lewis ráže 7,7 mm v kabině pozorovatele.

Použití

Jedinou bojovou jednotkou, která byla vybavena typem F.K.2 byla 47. peruť.[zdroj?!] Později byla vybavena stroji F.K.3, s nimiž byla nasazena na soluňské frontě.[2] Letadla zde sloužila jako víceúčelová k pozorování dělostřelecké palby, k průzkumu a hlídkování, ale i jako bombardovací pokud se odmontoval kulomet a byl nahrazen pumami. Ostatní letouny sloužily celkem u čtrnácti záložních a cvičných perutí a několika leteckých škol převážně v Británii.

Výrobce

Mateřská společnost Armstrong Whitworth Aircraft vyrobila 7 předsériových F.K.2 a 143 sériových F.K.3. Dalších 350 kusů F.K.3 pak vyprodukovala společnost Hewlett & Blondeau Ltd. v Lutonu.[1]

Specifikace (F.K.3 s motorem R.A.F.1a)

Údaje dle[1][3]

Armstrong-Whitworth FK3
Armstrong Whitworth F.K.3

Technické údaje

Výkony

  • Maximální rychlost:
    • u země: 143 km/h
    • ve 2440 m: 130 km/h
  • Výstup:
    • do 1525 m: 19 min
    • do 3050 m: 48 min 56 s
  • Dostup: 3660 m
  • Vytrvalost: 3 hodin


Výzbroj

  • 1 × pohyblivý kulomet Lewis ráže 7,7 mm[p 2]
  • 1 × 100lb (45,4kg) nebo 112lb (50,8kg) puma pod trupem nebo
  • 6 × 16lb (7,26kg) tříštivá puma na podkřídelních závěsnících


Odkazy

Poznámky

  1. ↑ Plus 7 předsériových exemplářů označených F.K.2[1]
  2. ↑ Pokud byl nesen pumový náklad, nemohl stroj současně nést ani kulomet, ani pozorovatele.[2]

Reference

  1. ↑ a b c d Mason 1994, s. 41.
  2. ↑ a b Mason 1994, s. 42.
  3. ↑ Hornát, Jiří. Armstrong Whitworth FK-3. Letectví a kosmonautika. 1989, roč. LXV., čís. 10, s. 35.

Literatura

  • MASON, Francis K., 1994. The British Bomber since 1914. London: Putnam. Dostupné online. ISBN 0-85177-861-5. Kapitola Armstrong, Whitworth F.K.2 and F.K.3, s. 41–42. (anglicky) 

Externí odkazy

Zdroj