Ariane 1

Ariane 1
Ariane 1 v Le Bourget
Ariane 1 v Le Bourget
Země původu Evropa
Rodina raket Ariane
Výrobce Les Mureaux pro ESA
Rozměry
Výška 50 metrů
Průměr 3,8 metru
Hmotnost 207 200 kg
Nosnost
na LEO 1400 kg
na GTO 1850 kg
Historie startů
Status Vyřazena
Kosmodrom Guyanské kosmické centrum
Celkem startů 11
Úspěšné starty 9
Selhání 2
První start 24. prosince 1979
Poslední start 22. února 1986
První stupeň  – Ariane 1-1
Motor 4x Viking
Tah 2770 kN
Specifický impuls 2760 N.s/kg (281 sekund)
Doba zážehu 145
Palivo UH-25/N2O2
Druhý stupeň  – Ariane 1-2
Motor 1x Viking
Tah 720 kN
Specifický impuls 2900 N.s/kg (296 sekund)
Doba zážehu 132 sekund
Palivo UH-25/N2O2
Třetí stupeň  – Ariane H8
Motor HM-7A
Tah 61 kN
Specifický impuls 4350 N.s/kg (443 sekund)
Doba zážehu 563 sekund
Palivo LH2/LOX
Čtvrtý stupeň  – Mage 1
Motor Mage
Tah 19 kN
Specifický impuls 2890 N.s/kg (295 sekund)
Doba zážehu 50 sekund
Palivo tuhé

Ariane 1 byla čtyřstupňová nosná raketa, vyvinutá Evropskou vesmírnou agenturou. Vývoj Ariane navazoval na zrušený projekt rakety Europa. Raketa byla navržena tak, aby mohla vynést dvě družice najednou, ESA si od toho slibovala snížení ceny. Vývoj začal v roce 1973. Poprvé vzlétla v roce 1979. Celkový počet startů byl 11, z čehož dva skončily nehodou. Poslední start se konal v roce 1986.

První stupeň byl poháněn čtyřmi motory Viking, spalujícími UDMH a N2O2. Druhý stupeň byl osazen jedním motorem Viking. Třetí stupeň byl poháněn motorem HM7-A na kryogenické pohonné látky, kapalný vodík a kyslík. Čtvrtý stupeň měl raketový motor na tuhé pohonné látky. Toto uspořádání bylo shodné u raket řady Ariane až do typu Ariane 4. Po nehodě druhé rakety kvůli nestabilitě spalování v květnu 1980 bylo inovováno palivo a místo čistého UDMH se používala směs 75% UDMH a 25% hydrazinu. Toto palivo, nazývané UH-25, je svými vlastnostmi velmi podobné americkému Aerozinu 50.

Starty Ariane 1

Let Datum Náklad Výsledek Poznámky
L-01 24. prosinec 1979 CAT-1 Úspěch První start
L-02 23. května 1980 Firewheel Subsat-1,2,3,4, Amsat P3A, CAT 2 Neúspěch Nestabilita spalování v jednom z motorů prvního stupně.
L-03 19. června 1981 Meteosat 2, APPLE, CAT 3 Úspěch
L-04 20. prosince 1981 MARECS 1, CAT 4 Úspěch
L-5 10. září 1982 MARECS B, Sirio 2 Neúspěch První komerční start, selhání turbočerpadla na třetím stupni.
L-6 16. června 1983 ECS 1, Amsat P3B Úspěch
L-7 19. října 1983 Intelsat 507 Úspěch
L-8 5. února 1984 Intelsat 508 Úspěch
V-9 23. května 1984 Spacenet 1 Úspěch
V-14 2. července 1985 Giotto Úspěch
V-16 22. února 1986 SPOT 1, Viking Úspěch Poslední start.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ariane 1 na anglické Wikipedii.

Externí odkazy

Zdroj