Ara ararauna

Jak číst taxoboxAra ararauna
alternativní popis obrázku chybí
Ara ararauna
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Podkmen obratlovci (Vertebrata)
Třída ptáci (Aves)
Řád papoušci (Psittaciformes)
Čeleď papouškovití (Psittacidae)
Podčeleď papoušci (Psittacinae)
Rod ara (Ara)
Binomické jméno
Ara ararauna
Linné, 1758
Areál rozšíření
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ara ararauna (Ara ararauna) je velký papoušek z rodu Ara.

Taxonomie

Tento druh popsal v roce 1758 Švédský přírodovědec Carl Linné v desátém vydání díla Systema Naturae. Umístil ho do rodu Psittacus spolu se všemi ostatními druhy papoušků pod binomickým jménem Psittacus ararauna.[2] Tento ara je jedním z osmi žijících druhů rodu Ara poprvé navrhnutým v roce 1799 francouzkým přírodovědcem Bernardem Germainem de Lacépèdem.[3][4] Rodové jméno Ara pochází z označení ará v jazyce Tupi znamenajícím ara. Slovo je onomatopeické a odkazuje na hlasové projevy. Druhové jméno ararauna pochází ze slova Arára úna v jazyce Tupi znamenajícím "velký tmavý papoušek" čímž označují aru hyacintového.[5] Slovo ararauna bylo použito německým přírodovědcem Georgem Marcgravem v jeho práci Historia Naturalis Brasiliae.[6] Tento druh je monotypický, žádné poddruhy nejsou rozlišovány.[4]

Popis

Dorůstá 76–86 cm a váží 900–1300 g. Patří tak k větším druhům arů. Je velmi výrazně zbarven. Celou přední část těla má žlutou, zadní modrou a na hlavě má kolem očí velkou lysinu. Zobák je velmi mohutný, svrchní část je hákovitě zahnutá, spodní část je značně pohyblivá.

Výskyt

Vyskytuje se v tropických lesích na rozsáhlém území Jižní Ameriky v rozmezí od Trinidadu a Venezuely jižně až po Brazílii, Bolívii, Kolumbii a Paraguay. Částečně zasahuje také do Střední Ameriky, konkrétně na území Panamy.

Potrava

Živí se plody, ořechy a kokosovými ořechy. Za potravou létá až 25 kilometrů daleko. Arové létají na odkryté jíloviště kde konzumují jíl pro neutralizaci toxických látek v žaludku, proto mohou konzumovat nezralé a toxické ovoce.

Hnízdění

Ara ararauna
Mládě ary ararauna ve věku 20 dní

Je monogamní, páry přitom tvoří zpravidla na celý život. Hnízdí v dutinách stromů, nejčastěji v palmě Mauritia flexulosa a snáší 2 - 3 vejce. Mláďata se líhnou holá a slepá po 28 dnech a peří jim naroste až po 10 týdnech. Vylétají přibližně po 97 dnech po vylíhnutí. Všichni arové jsou dlouhověcí ptáci, v zajetí se dožívají více než 50 let.

Stav ohrožení

Ačkoli je populace žijící v Trinidadu považována za ohroženou a v Paraguay druh stojí již na hranici vyhubení, v Červeném seznamu IUCN stále spadá do kategorie málo dotčených druhů.[7] Jeho volně žijící populace nebyla sečtena ale věří se že čítá okolo 10 000 jedinců a klesá. Je zařazen v CITES příloze II. a obchod s ním je omezený.

Chov v zajetí

Jedná se o velmi oblíbeného klecového ptáka. Ara ararauna je často chován ve voliérách v zoologických zahradách, jako třeba v Zoo Brno, Zoo Liberec, Zoo Jihlava, Zoo Plzeň, Zoo Tábor nebo v Zoo Zlín či v Zoo Chleby.

Galerie

  • Ara ararauna zblízka
    Ara ararauna zblízka
  • Portrét ary ararauna
    Portrét ary ararauna
  • Letící ara ararauna
    Letící ara ararauna
  • Ara ararauna dožadující se pozornosti
    Ara ararauna dožadující se pozornosti

Odkazy

Reference

  1. ↑ Červený seznam IUCN ohrožených druhů 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27]
  2. ↑ LINNAEUS, Carl. Systema Naturae per regna tria naturae, secundum classes, ordines, genera, species, cum characteribus, differentiis, synonymis, locis. 10th. vyd. Holmiae (Stockholm): Laurentii Salvii, 1758. Dostupné online. S. 96. (Latin) 
  3. ↑ LACÉPÈDE, Bernard Germain de. Discours d'ouverture et de clôture du cours d'histoire naturelle. Paris: Plassan, 1799. Kapitola Tableau des sous-classes, divisions, sous-division, ordres et genres des oiseux, s. 1. (francouzsky)  Page numbering starts at one for each of the three sections.
  4. ↑ a b Parrots, cockatoos [online]. Redakce Gill Frank. International Ornithologists' Union, January 2022 [cit. 2022-03-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. ↑ JOBLING, James A. The Helm Dictionary of Scientific Bird Names. London: Christopher Helm, 2010. ISBN 978-1-4081-2501-4. S. 52, 53. (anglicky) 
  6. ↑ MARCGRAVE, Georg. Historia Naturalis Brasiliae. Lugdun and Batavorum (London and Leiden): Franciscum Hackium and Elzevirium, 1648. Dostupné online. S. 206. (Latin) 
  7. ↑ The IUCN Red List of Threatened Species

Externí odkazy

Zdroj