Apus pacificus

Jak číst taxoboxRorýs východoasijský
alternativní popis obrázku chybí
Rorýs východoasijský
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Podkmen obratlovci (Vertebrata)
Třída ptáci (Aves)
Podtřída letci (Neognathae)
Řád svišťouni (Apodiformes)
Čeleď rorýsovití (Apodidae)
Rod rorýs (Apus)
Binomické jméno
Apus pacificus
(Latham, 1801)
Rozšíření rorýse východoasijského zeleně – hnízdiště žlutě – zimoviště tmavě zeleně – hnízdiště bývalých poddruhů
Rozšíření rorýse východoasijského
zeleně – hnízdiště
žlutě – zimoviště
tmavě zeleně – hnízdiště bývalých poddruhů
Rozšíření rorýse východoasijského
zeleně – hnízdiště
žlutě – zimoviště
tmavě zeleně – hnízdiště bývalých poddruhů
Synonyma
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Rorýs východoasijský (Apus pacificus) je středně velký stěhovavý pták z čeledi rorýsovití. Je největším zástupcem rodu Apus. Hnízdí v severní části východní Asie.

Taxonomie

Jsou popsány tři poddruhy:[2]

  • Apus pacificus pacificus (Latham, 1802)
  • Apus pacificus kurodae (Domaniewski, 1933)/Apus pacificus kanoi (Yamashina, 1942)[3] – rorýs východoasijský kanoijský
  • Apus pacificus leuconyx (Blyth, 1845)

Poddruh Apus pacificus leuconyx (Blyth, 1845) je nově řazen do samostatného druhu Apus leuconyx (Blyth, 1845).[4]

Někdy je členěn do pěti poddruhů:[5]

  • Apus pacificus pacificus (Latham, 1801)
  • Apus pacificus kurodae (Domaniewski, 1933)
  • Apus pacificus salimali Lack, 1958
  • Apus pacificus leuconyx (Blyth, 1845)
  • Apus pacificus cooki (Harington, 1913)

Podobně jako A. p. leuconyx je do samostatného druhu řazen i poddruh Apus pacificus cooki,[6] který je vyčleňován jako samostatný druh Apus cooki (Harington, 1913) a podle molekulární fylogenetické analýzy je více příbuzný rorýsi temnému – Apus acuticauda (Jerdon, 1864).[5] Rovněž poddruh Apus pacificus salimali Lack, 1958 je řazen do samostatného druhu Apus salimali Lack, 1958.

Popis

Rorýs východoasijský je největším zástupcem rodu Apus.[7] Je podobný rorýsi obecnému. Je 17–18 cm velký.[7] Oproti rorýsi obecnému má delší křídla, jejich rozpětí je 43–54 cm.[8] Šat je tmavě hnědý se světlou hrdelní skvrnou a bílým kostřcem. Peří na hrudi a břichu má světlé lemy a vytváří dojem „šupinovatosti“. Na rozdíl od podobného rorýse bělokostřecového nemá bílé konce loketních letek a jeho vnější ocasní pera nejsou tolik špičatá. Šat samců a samic je podobný. Samec je o trochu větší. Poddruh rorýs východoasijský kanoijský je tmavší oproti poddruhu A. p. pacificus.

Rozšíření

Rorýs východoasijský je rozšířen ve východní Asii. Jeho hnízdiště je v severní části východní Asie. Apus pacificus pacificus hnízdí v severní části areálu od Sibiře po Kamčatský poloostrov, na jihu až po severní Čínu a severní Japonsko. Velmi vzácně zaletuje do Severní Ameriky, zaznamenán byl v pobřežní části Aljašky.[9]

Rorýsi táhnou do zimovišť v Malajském souostroví a Austrálii.

Odkazy

Reference

  1. ↑ Červený seznam IUCN ohrožených druhů 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27]
  2. ↑ BioLib.cz – Apus pacificus (rorýs východoasijský) - Poddruhy [online]. BioLib.cz [cit. 2020-04-05]. Dostupné online. 
  3. ↑ https://avibase.bsc-eoc.org/species.jsp?avibaseid=3281D486A8134A21
  4. ↑ https://www.xeno-canto.org/species/Apus-leuconyx
  5. ↑ a b CHANTLER, P. HBW and BirdLife International Illustrated Checklist of the Birds of the World. Volume 1: Non-passerines. Příprava vydání Josep del Hoyo, Nigel J. Collar; ilustrace I. Lewington. 1. vyd. Barcelona: Lynx Edicions & BirdLife International, 2014. ISBN 978-84-96553-94-1. Kapitola Genus Apus, s. 254–255. (anglicky) 
  6. ↑ Chantler 1999, s. 237.
  7. ↑ a b Chantler 1999, s. 235.
  8. ↑ BRAZIL, Mark. Birds of East Asia. London: A & C Black, 2009. ISBN 978-0-7136-7040-0. 
  9. ↑ SIBLEY, David. The North American Bird Guide. 2. vyd. [s.l.]: Bloomsbury, 2014. ISBN 978-1-4729-0927-5. S. 289. 

Literatura

  • CHANTLER, Phil. Swifts: A Guide to the Swifts and Treeswifts of the World. Ilustrace Gerald Driessens. 2. vyd. Sussex: Pica, 1999. 272 s. ISBN 978-187340-383-9. S. 86–87, 235–237. (anglicky) 

Externí odkazy


Zdroj