Apollinaria Prokofjevna Suslova

Polina Suslova v roce 1867

Apollinaria Prokofjevna Suslova (1839 – 1918), známá jako Polina Suslova, byla ruská spisovatelka, manželka Vasilije Rozanova a sestra první ruské ženské lékařky Naděždy Suslovové.[1][2] Známější je ale coby milenka Fjodora Dostojevského, který ji označil za jednu z nejpozoruhodnějších žen své doby[3][4] a podle ní napsal několik postav ve svých dílech, například Polinu v Hráči, Nastašu Filipovnu v Idiotovi, nebo Kateřinu Ivanovnu ve Zločinu a trestu.[5]

Mládí

Polina Suslova se narodila v Nižněnovgorodské gubernii do rodiny továrníka. Jí i její sestře Naděždě se dostalo kvalitního vzdělání. Dívky měly vychovatelku a učitele tance.[3]

Když se rodina přestěhovala do Petrohradu, navštěvovala Polina Petrohradskou státní univerzitu. Účastnila se studentských setkání a politických demonstrací, sympatizovala s radikálními názory té doby, zejména v oblasti ženských práv.[3][6]

Aféra s Dostojevským

Fjodor Dostojevkij

V roce 1861 navštěvovala hodiny u Fjodora Dostojevského, v té době již renomovaného spisovatele, jehož přednášky byly mezi mládeží velmi oblíbené. Jemu bylo tehdy 40 a jí 21 let. Jsou tři verze, jak se ti dva dali dohromady. Podle první si jí Dostojevský nevšímal, ačkoliv se mu snažila podstrojovat, proto mu napsala milostný dopis.[7] Druhá verze je, že Suslova chtěla od Dostojevského poradit se svými povídkami. Její spisy byly špatné, ale Dostojevského dívka přitahovala a slíbil, že ji naučí psát.[8] Také se nabízí vysvětlení, že Dostojevský četl její povídky a chtěl se setkat s autorkou.[9]

Vztah byl složitý pro obě strany, ale více pro Dostojevského.[10] Byl pracovně vytížený, horšilo se mu zdraví a dostával se do finanční tísně.[11] Naproti tomu byla Suslova panovačná a žárlivá[3] a požadovala, aby se rozvedl se svou manželkou Marií.[6]

Dostojevský později poznamenal, že Polina byla „sobecká žena,“ která netolerovala žádnou nedokonalost ostatních lidí. Přesto ji po manželčině smrti v roce 1865 požádal o ruku, Suslova ale odmítla.[12] V roce 1867 se proto oženil s Annou Snitkinou. Na rozdíl od Anny, Suslova nečetla jeho knihy a nerespektovala jeho práci.[13]

Po rozchodu spálila Suslova všechny dopisy.

Manželství s Rozanovem

Vasilij Rozanov

Vasilij Rozanov byl fanouškem Dostojevského práce a znal Polinu jako jeho bývalou milenku. Přesto se do o 16 let starší ženy zamiloval, když se poprvé setkali. Poměr trval tři roky, než vyústil v roce 1880 v manželství.[3]

Soužití nebylo šťastné, Suslova dělala žárlivé scény a zároveň flirtovala s manželovými přáteli.[3] Rozešli se v roce 1886.[5] Manželství tím oficiálně ale neskončilo a Suslova záměrně protahovala rozvod dalších dvacet let, aby se Rozanov nemohl církevně oženit s V. T. Butjaginou.

Na počátku 20. století žila Polina Suslova sama v Sevastopolu.[3]

Zemřela v roce 1918.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Polina Suslova na anglické Wikipedii.

  1. ↑ CONNOLLY, Julian W. Dostoevsky's "The Idiot": A Critical Companion. Ed. Liza Knapp. Northwestern/AATSEEL Critical Companions to Russian Literature. Evanston: Northwestern University Press, 1998. viii, 275 pp. Notes. Bibliography. $17.95, paper.. Slavic Review. 1999, roč. 58, čís. 4, s. 937–938. Dostupné online [cit. 2025-03-04]. ISSN 0037-6779. doi:10.2307/2697252. 
  2. ↑ ZHUK, Sergei I. Science, Women and Revolution in Russia (review). Bulletin of the History of Medicine. 2001-12, roč. 75, čís. 4, s. 802–803. Dostupné online [cit. 2025-03-04]. ISSN 1086-3176. doi:10.1353/bhm.2001.0204. 
  3. ↑ a b c d e f g АСТАШКИН, Антон; КУЗНЕЦОВ, Даниил. TRAVELOGUE IN A MODERN TRAVEL MAGAZINE (ON THE EXAMPLE OF THE MAGAZINE “VOKRUG SVETA”). In: Priorities of the Russian Contemporary Linguistics within language area comprehension. [s.l.]: Baskir State University, 2021. Dostupné online. doi:10.33184/psrvoyap-2021-12-10.12. S. 148.
  4. ↑ BREGER, Louis. Dostoevsky. doi.org. 2017-07-05. Dostupné online [cit. 2025-03-04]. doi:10.4324/9780203792933. 
  5. ↑ a b Zinaida Gippius and Russian Poetry. [s.l.]: Academic Studies Press Dostupné online. S. 97–104. 
  6. ↑ a b MOSS, Walter. Russia in the age of Alexander II, Tolstoy and Dostoevsky. London: Anthem Press 295 s. Dostupné online. ISBN 978-1-898855-59-0. OCLC ocm50420524 OCLC: ocm50420524. 
  7. ↑ Shylock's Daughter (Shylocks Tochter) – Nathan and his Children (Nathan und seine Kinder) : Mirjam Pressler's Adaptations of European Classics for Young Adult Readers. [s.l.]: Bloomsbury Academic Dostupné online. ISBN 978-1-4411-7877-0, ISBN 978-1-4411-6427-8. 
  8. ↑ KUSTER, Matthias. 2008 Georgian-Russian war. Vojno delo. 2014, roč. 66, čís. 2, s. 23–45. Dostupné online [cit. 2025-03-04]. ISSN 0042-8426. doi:10.5937/vojdelo1402023k. 
  9. ↑ DOSTOYEVSKY, Fyodor. On Russian Distinctiveness and Universality. [s.l.]: Duke University Press Dostupné online. ISBN 978-0-8223-4656-2, ISBN 978-0-8223-9258-3. S. 16–19. 
  10. ↑ PEACE, Richard. The Dostoevsky Encyclopedia by Kenneth s> Lantz (review). Slavonic and East European Review. 2005-04, roč. 83, čís. 2. Dostupné online [cit. 2025-03-04]. ISSN 2222-4327. doi:10.1353/see.2005.0061. 
  11. ↑ KOEHLER, Ludmila. Fyodor Dostoevsky, The Gambler with The Diary of Polina Suslova. Translated by Victor Terras, Edited by Edward Wasiolek, Chicago and London: The University of Chicago Press, 1972. xxxix, 366 pp. $7.95.. Canadian-American Slavic Studies. 1973, roč. 7, čís. 3, s. 426–427. Dostupné online [cit. 2025-03-04]. ISSN 0090-8290. doi:10.1163/221023973x00218. 
  12. ↑ DOSTOEVSKY RESEARCH STATION: Chronology. www.kiosek.com [online]. [cit. 2025-03-04]. Dostupné online. 
  13. ↑ LANTZ, Kenneth A. The Dostoevsky encyclopedia. Westport (Conn.): Greenwood Press ISBN 978-0-313-30384-5. 

Zdroj