Antonín Schauer

JUDr. Antonín Schauer
poslanec Českého zemského sněmu
Ve funkci:
1906 – 1913
Stranická příslušnost
Členství mladočeši
Čs. nár. dem.

Narození 8. ledna 1864
Klatovy
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 19. listopadu 1940 (ve věku 76 let)
Praha
Protektorát Čechy a MoravaProtektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava
Místo pohřbení Olšanské hřbitovy
Alma mater Univerzita Karlova
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Antonín Schauer (8. ledna 1864 Klatovy[1]19. listopadu 1940 Praha[2]) byl rakouský a český právník a politik, na počátku 20. století poslanec Českého zemského sněmu.

Biografie

Pocházel z maloměstské rodiny.[3] V roce 1881 maturoval na gymnáziu v rodných Klatovech, studoval pak práva na Univerzitě Karlově v Praze, kde roku 1887 získal titul doktora práv.[4] Profesí byl právník. Publikoval odborné právní studie.[5] V letech 1886–1887 pracoval v soudnictví. Od roku 1888 působil v pražské advokátní kanceláři G. Neumanna, která zastupovala Živnostenskou banku. Od roku 1893 měl vlastní advokátní kancelář. Zastupoval mj. město Praha, například v takzvané rourové aféře roku 1909, nebo pražskou a českobudějovickou obchodní a živnostenskou komoru v jejich jazykové soudní při u říšského soudu roku 1917.[3] Od roku 1899 zasedal po 35 let ve vedení pražské advokátní komory a působil jako zkušební komisař při advokátských a soudcovských zkouškách.[6]

V roce 1905 mu bylo nabídnuto místo dvorního rady u správního soudního dvora ve Vídni, ale odmítl to.[3] Krátce poté se zapojil do zemské politiky. Poté, co rezignoval poslanec Ferdinand Pantůček,[6] byl Schauer v doplňovacích volbách roku 1906 zvolen do Českého zemského sněmu v kurii městské, obvod Jičín, Nový Bydžov.[7] Mandát obhájil za týž obvod i v řádných volbách v roce 1908.[8] Politicky se uvádí coby člen mladočeské strany.[9] Na sněmu vedl komisi pro obecní a okresní záležitosti a předložil roku 1908 návrh na řešení používání obou zemských jazyků na úřadech a soudech.[3] Kvůli obstrukcím se ovšem sněm ve svém plénu po roce 1908 fakticky nescházel.

Počátkem roku 1918 patřil mezi signatáře Tříkrálové deklarace, v které se česká politická reprezentace vyslovila pro posílení práv Čechů.[3] Za první republiky byl členem Československé národní demokracie. V letech 1929–1930 působili Schauer a Vilém Pospíšil coby arbitři ve sporu mezi ministrem zahraničních věcí Edvardem Benešem a Karlem Kramářem.[3] Spor vyvolal Kramářův verbální útok na Beneše během sjezdu národní demokracie.[10] V roce 1934, kdy se národní demokracie sloučila s dalšími menšími nacionalistickými subjekty do Národní sjednocení, patřil Schauer mezi skupinu umírněných národních demokratů, kteří na protest proti této alianci stranu opustili.[11]

Zastával i významné hospodářské funkce. V letech 1908–1930 byl členem správní rady Pražské úvěrové banky (od roku 1932 předsedou správní rady) a předsedou správní rady Anglo-československé banky. Od roku 1914 až do roku 1925 byl také členem vedení Zemské banky (od roku 1916 coby zástupce jejího generálního ředitele),[6][3] předseda správní rady Pražských měďáren, kabeloven a elektrotechnických závodů Křižík a. s., předseda správní rady Českomoravské akciové pojišťovny pro živnosti, obchod a průmysl, 22 let členem a místopředsedou správní rady firmy Fr. Odkolek, akciová společnost parní mlýn a továrna na chléb, Vysočany, člen správní rady Českomoravských strojíren, akciová společnost[12] a správním radou závodů Ringhoffer-Tatra a. s.

Byl třikrát ženat. S první manželkou Johannou, rozenou Pflanzerovou (+1905), počal 2 syny (JUDr. Jaromír Schauer, advokát v Praze, MUDr. Miloslav Schauer, obvodní lékař v Klatovech), s druhou manželkou Marií, rozenou Totzerovou (+1922), počal také 2 syny (JUDr. Antonín Schauer ml., advokát v Praze, JUDr. Jiří Schauer, advokát v Praze), třetí manželství s Milenou, rozenou Maternovou, ovdovělou Breyovou, bylo bezdětné. Jeho bratr František Schauer byl majitelem hospodářství v Klatovech.[13] Město Klatovy udělilo Antonínu Schauerovi čestné občanství.[3] Zemřel v 19. listopadu 1940 ve svém bytě v Praze na Florenci.[6] Pohřben byl 23. listopadu 1940 do rodinné hrobky na Olšanských hřbitovech.[14]

Odkazy

Reference

  1. Matriční záznam o narození a křtu
  2. Archiv hl. m. Prahy, Matrika zemřelých u sv. Petra na Poříčí, sign. PE Z15b, s. 274
  3. a b c d e f g h Österreichisches Biographisches Lexikon 1815–1950. Bd. 10. Wien: [s.n.], 2003-2011. Dostupné online. ISBN 978-3-7001-3213-4. Kapitola Schauer, Antonín (1864-1940), Jurist und Politiker, s. 48. (německy) 
  4. LIŠKOVÁ, Marie. Slovník představitelů zemské samosprávy v Čechách 1861-1913. Praha: SÚA, 1994. 379 s. Dostupné online. ISBN 8085475138. S. 270. 
  5. Schauer, Antonín, 1864-1940 [online]. svk7.svkkl.cz [cit. 2014-01-29]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-02-01. 
  6. a b c d Dr. Antonín Schauer zemřel. Národní listy. Listopad 1940, roč. 80, čís. 318, s. 5. Dostupné online. 
  7. http://www.psp.cz/eknih/1901skc/2/stenprot/031schuz/s031004.htm
  8. http://www.psp.cz/eknih/1908skc/1/stenprot/001schuz/s001003.htm
  9. Národní politika 28. 2. 1908, http://kramerius.nkp.cz/kramerius/PShowPageDoc.do?id=7196153&picp=&it=0&s=djvu
  10. kol. aut.: Politické strany, 1861-1938. Brno: Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-178-X. S. 604. 
  11. kol. aut.: Politické strany, 1861-1938. Brno: Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-178-X. S. 610. 
  12. Kramerius. www.digitalniknihovna.cz [online]. [cit. 2019-12-12]. Dostupné online. 
  13. Lidové noviny. Brno: Vydavatelské družstvo Lidové strany v Brně, 22.11.1940, s. 9.
  14. Kramerius: Lidové noviny. Brno: Vydavatelské družstvo Lidové strany v Brně, 22.11.1940, 48(595, ranní vydání). s. 9.. www.digitalniknihovna.cz [online]. [cit. 2019-12-14]. Dostupné online. 

Externí odkazy

Zdroj