Antonín Pyšek

Doc. RNDr. Antonín Pyšek, CSc.
Narození 10. února 1929
Plzeň
Úmrtí 2. ledna 2002 (ve věku 72 let)
Vroutek
Povolání botanik a vysokoškolský učitel
Choť Vlasta Pyšková
Děti Petr Pyšek
Rodiče Antonín Pyšek a Marie Pyšková
Příbuzní Klára Pyšková[1] a Barbora Homonická Pyšková (vnoučata)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Antonín Pyšek (10. února 1929, Plzeň – 2. ledna 2002, Vroutek[2]) byl český botanik a odborník na ruderální a synantropní flóru a fytoindikaci znečištění podzemních vod.

Život a dílo

Antonín Pyšek se narodil 10. února 1929 v Plzni.

Po absolvování gymnázia v Klatovech vystudoval Přírodovědeckou fakultu UK (obor přírodopis-chemie, 1948-1952), po vojenské základní službě učil tři roky na jedenáctileté střední škole v Podbořanech, další tři roky zastával funkci metodika biologie, chemie a prací na školním pozemku na KNV v Karlových Varech. V r. 1960 nastoupil jako odborný asistent botaniky na Pedagogický institut tamtéž a setrval zde do r. 1965 jako vedoucí katedry přírodních věd a proděkan pro interní studium.[3]

Odtud přešel na pozici odborného asistenta botaniky na Pedagogickou fakultu v Plzni (nyní součást Západočeské univerzity v Plzni), kde přednášel botaniku a fyziologii rostlin a založil tzv. ruderální školu, která se zabývala systematickým výzkumem ruderální flóry. Vychoval řadu absolventů učitelského směru biologie.[3] V roce 1974 musel z politických důvodů fakultu opustit a začal pracovat v podniku s názvem Stavební geologie jako výzkumný pracovník v úseku ochrany podzemních vod. Spolu se svým synem, Petrem Pyškem, který se k němu připojil v roce 1982[4], se zabývali fytoindikací úniků ropných uhlovodíků a dalších znečišťujích látek v podzemních vodách.[5] Věnovali se přitom i výzkumu invazních rostlin, analyzovali šíření invazního bolševníku velkolepého.[6]

V roce 1974 získal akademický titul RNDr. na Přírodovědecké fakultě UK v Praze, r. 1979 vědeckou hodnost CSc. na Botanickém ústavu ČSAV v Průhonicích obhájením kandidátské disertační práce Ruderální vegetace Velké Plzně.[3] Zabýval se studiem rodů Chenopodium, Atriplex, Reynoutria, Rosa, Aster. V roce 1989 odešel do důchodu, který trávil ve Vroutku u Podbořan, po revoluci v roce 1990 se však na Západočeskou univerzitu v Plzní vrátil vyučovat botaniku a obnovil tamní „plzeňskou ruderální školu". [7][8]

Za svůj život publikoval více než 200 odborných článků, několik z nich v impaktových časopisech (bibliografie viz [3][9]). Byl jednou z vůdčích osobností fytocenologického výzkumu ruderální vegetace v České republice a průkopníkem indikace znečištění podzemních vod pomocí rostlin.

Většinu života aktivně působil v Západočeské pobočce Československé (a později České) botanické společnosti, kterou 7. října 1962 v sídle plzeňské botanické zahrady na Lochotíně spoluzakládal (již předtím byl členem celostátní České botanické společnosti) a v následujících čtyřiceti letech zde působil působil jako předseda, jednatel, člen výboru a člen redakce pobočkového Zpravodaje[10][3] Vedl též celostátní sekci pro synantropní botaniku Československé (a později České) botanické společnosti.

Jeho syn Petr Pyšek se rovněž věnuje botanice.

Ocenění

V roce 1998 byl zvolen čestným členem České botanické společnosti[9][8] a byla mu udělena pamětní medaile Západočeské univerzity v Plzni.[11]

Posmrtná připomínka

V obci Vroutek stojí památná lípa kavkazská (Tilia dasystyla), která od roku 2003 nese jeho jméno (Lípa doc. Antonína Pyška) a o jejíž ochranu se zasadil.[12]

Odkazy

Reference

  1. ↑ Dostupné online. [cit. 2020-09-09]
  2. ↑ NESVADBOVÁ, Jaroslava. Západočeská pobočka České botanické společnosti (1962–2012) a dokumentace. CALLUNA. 2012, roč. 17, čís. 2, s. 5–12. Dostupné online. 
  3. ↑ a b c d e SOFRON, Jaromír. RNDr. Antonín Pyšek - 60 let. Preslia. 1989, roč. 61, čís. 1, s. 85–91. Dostupné online. 
  4. ↑ UHLÍKOVÁ, Marcela. Zavlečené rostliny už najdeme všude. Forum: magazín Univerzity Karlovy. 2023, roč. 61, čís. 1, s. 4–9. Dostupné online. 
  5. ↑ VOTÝPKA, Vladimír. Rostliny jako indikátor nebezpečí. Věda a technika mládeži [online]. 1990-11-28. Dostupné online. (dostupné online po registraci) 
  6. ↑ KŘELINOVÁ, Magda. Rozhovor s Petrem Pyškem [online]. Přírodovědecká fakulta UK, 2022-12-21. Dostupné online. 
  7. ↑ MERGL, Michal. Historie biologického výzkumu na Fakultě pedagogické Západočeské univerzity v Plzni. Živa. 2015, čís. 5, s. CXIII-CXIV. Dostupné online. 
  8. ↑ a b KUBÁT, Karel. Antonín Pyšek (10. 2. 1929 - 2. 1. 2002). Preslia. 2003, roč. 75, čís. 1, s. 93–95. Dostupné online. 
  9. ↑ a b PRACH, Karel; PYŠEK, Petr. Doc. RNDr. Antonín Pyšek, CSc. - 70. let. Preslia. 1999, roč. 71, čís. 1–2, s. 187–189. Dostupné online. 
  10. ↑ NESVADBOVÁ, Jaroslava. Založení a první léta Západočeské pobočky České botanické společnosti v Plzni – vzpomínky skoropamětnice. CALLUNA. 2012, roč. 17, čís. 2, s. 3–4. Dostupné online. 
  11. ↑ KOUTECKÝ, Daniel. Pyšek Antonín Doc. RNDr. Csc. [online]. Biolib.cz [cit. 2023-04-10]. Dostupné online. 
  12. ↑ Rozhodnutí o památném stromu. drusop.nature.cz [online]. Městský úřad Podbořany, 2003-03-26. Dostupné online. 

Externí odkazy

  • KŘELINOVÁ, Magda. Rozhovor s Petrem Pyškem [online]. Přírodovědecká fakulta UK, 2022-12-21. Dostupné online. 
  • KOUTECKÝ, Daniel. Pyšek Antonín Doc. RNDr. Csc. [online]. Biolib.cz [cit. 2023-04-10]. Dostupné online. 

Zdroj