Antidesma

Jak číst taxoboxAntidesma
alternativní popis obrázku chybí
Antidesma bunius s ovocem buni
Vědecká klasifikace
Říše rostliny (Plantae)
Podříše cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád malpígiotvaré (Malpighiales)
Čeleď smuteňovité (Phyllanthaceae)
Rod antidesma (Antidesma)
Burm. ex L., 1753
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Antidesma platyphylla v botanické zahradě v Miami

Antidesma[1] (Antidesma) je rod rostlin z čeledi smuteňovité (Phyllanthaceae). Jsou to stromy nebo keře s jednoduchými střídavými listy a nenápadnými bezkorunnými květy v hroznovitých nebo klasovitých květenstvích. Plodem je peckovice. Rod zahrnuje asi 100 druhů a je rozšířen v tropech a subtropech Starého světa, zejména v tropické Asii. Nejznámějším zástupcem rodu je Antidesma bunius, poskytující drobné ovoce buni. Jedlé plody mají i některé další druhy. Rostliny jsou využívány také v domorodé medicíně.

Popis

Antidesmy jsou dvoudomé stromy nebo vzpřímené keře. Listy jsou jednoduché, střídavé, krátce řapíkaté, s celokrajnou čepelí a zpeřenou žilnatinou. Palisty bývají drobné a celistvé. Květy jsou jednopohlavné, bezkorunné, se žláznatým diskem a miskovitým kalichem tvořeným 3 až 5 (až 8) laloky, uspořádané v úžlabních nebo zdánlivě vrcholových, jednoduchých nebo větvených klasech či hroznech (některé zdroje uvádějí jako typ květenství thyrsus). V samčích květech je zpravidla 3 až 5 (1 až 7) tyčinek s volnými nitkami delšími než kalich. Semeník v samičích květech obsahuje jednu (řidčeji dvě) komůrku se 2 vajíčky a nese 2 až 4 volné, na vrcholu většinou dvouklané čnělky. Plodem je kulovitá nebo zploštělá peckovice korunovaná vytrvalými čnělkami. Obsahuje zpravidla jediné semeno.[2][3]

  • Kvetoucí větévka Antidesma montanum
    Kvetoucí větévka Antidesma montanum
  • Květenství Antidesma ghaesembilla
    Květenství Antidesma ghaesembilla
  • Neobvyklý druh Antidesma neurocarpum s jednotlivými úžlabními plody
    Neobvyklý druh Antidesma neurocarpum s jednotlivými úžlabními plody
  • Plodenství Antidesma venosum
    Plodenství Antidesma venosum

Rozšíření

Antidesma je čtvrtý největší rod čeledi smuteňovité, zahrnující asi 102 druhů. Je rozšířen v tropech a subtropech výhradně Starého světa. Jeho areál zahrnuje víceméně celou subsaharskou Afriku a Madagaskar, tropickou Asii s přesahem do jižního Japonska, Austrálii a některé oblasti Tichomoří. Převážná většina druhů roste v tropické Asii od Indického subkontinentu po Tichomoří. Centrum druhové diverzity je v Indočíně, poměrně značný počet druhů roste i v jihovýchodní Asii a na Nové Guineji. Dva druhy rostou na Havaji. Z Afriky je uváděno 8 druhů, Antidesma venosum se vyskytuje jako jediný druh i na Madagaskaru a mimo to má další disjunktní areál v jižní Číně a Indočíně. V Austrálii roste 6 druhů. Antidesma japonicum se vyskytuje v jižní Číně, Tibetu, Indočíně, Filipínách a jako jediný druh i v Japonsku.[4] Antidesmy rostou nejčastěji v podrostu suchých i vlhkých, nížinných a montánních tropických lesů v nadmořských výškách do 1800 metrů.[5]

Ekologické interakce

Květy jsou opylovány hmyzem, zejména mouchami a včelami.[6][7] Na listech se živí housenky některých nápadných babočkovitých motýlů (Athyma casa, Dophla evelina, Terinos terpander) a řady různých můr včetně velkého asijského lišaje Acherontia lachesis.[8]

  • Babočkovitý motýl Dophla evelina
    Babočkovitý motýl Dophla evelina
  • Housenka Dophla evelina
    Housenka Dophla evelina
  • Babočkovitý motýl Terinos terpander
    Babočkovitý motýl Terinos terpander
  • Housenka asijského lišaje Acherontia lachesis
    Housenka asijského lišaje Acherontia lachesis

Taxonomie a fytochemie

Rod Antidesma je v rámci čeledi Phyllanthaceae řazen do podčeledi Antidesmatoideae, tribu Antidesmateae a subtribu Antidesmatinae. Nejblíže příbuzným rodem je Thecacoris (16 druhů v subsaharské Africe a na Madagaskaru).

Hlavními obsahovými látkami jsou triterpenoidy a alkaloidy (např. antidesmon).[9][10]

Antidesma montanum s plody

Význam

Některé druhy poskytují jedlé plody spíše lokálního významu. Nejznámější je asijská Antidesma bunius, poskytující drobné ovoce známé jako buni. Má sladkokyselou chuť a konzumuje se syrové i různě upravované, používá se k ochucení pokrmů z ryb, k výrobě nápojů, dezertů a džemů. Z dalších druhů má jedlé plody například Antidesma ghaesembilla, široce rozšířená v tropické Asii a Austrálii, a Antidesma acidum (syn. A. diandrum) z tropické Asie.[11][12] Druh Antidesma bunius je vysazován také jako okrasná a stínící dřevina, vyznačující se kompaktní kulovitou korunou.[13] Používá se i k zalesňování.[5] Tvrdé dřevo má pouze lokální a omezený význam, neboť kmeny nedosahují větší tloušťky. Slouží na dočasné stavby, kůly, ohrady a k výrobě drobných předmětů, jako jsou držadla k nástrojům a vycházkové hole. Používá se také jako palivo.[5]

Řada druhů má význam v místní a lidové medicíně. Listy a kořeny Antidesma acidum se používají na krvavé průjmy a úplavici, listy a kořeny Antidesma bunius na traumatická zranění, listy Antidesma montanum na vředy a bolesti páteře a kořeny na bolesti břicha, kořeny a listy Antidesma venosum při nepravidelné menstruaci. Některé druhy jsou jedovaté.[14] Kořeny a listy Antidesma laciniatum se používají k omámení ryb při rybolovu.[14]

Odkazy

Reference

  1. ↑ SKALICKÁ, Anna; VĚTVIČKA, Václav; ZELENÝ, Václav. Botanický slovník rodových jmen cévnatých rostlin. Praha: Aventinum, 2012. ISBN 978-80-7442-031-3. 
  2. ↑ KUBITZKI, K. (ed.). The families and genera of vascular plants. Vol. 11. Berlin: Springer, 2014. ISBN 978-3-642-39416-4. (anglicky) 
  3. ↑ LI, Bingtao; HOFFMANN, Petra. Flora of China: Antidesma [online]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. ↑ Plants of the world online [online]. Royal Botanic Gardens, Kew. Dostupné online. (anglicky) 
  5. ↑ a b c WESTPHAL, E.; JANSEN, P.C.M. (eds.). Plant resources of Southeastern Asia. [s.l.]: Pudoc Wageningen, 1989. ISBN 90-220-0985-8. (anglicky) 
  6. ↑ KATO, Makoto; KAWAKITA, Atsushi (eds.). Obligate pollination mutualism. Japan: Springer, 2017. ISBN 978-4-431-56532-1. (anglicky) 
  7. ↑ HEPBURN, Randall; RADLOFF, Sarah E. Honeybees of Africa. [s.l.]: Springer, 1998. ISBN 978-3-642-08389-1. (anglicky) 
  8. ↑ HOSTS - a Database of the World's Lepidopteran Hostplants. [online]. London: Natural History Museum. Dostupné online. (anglicky) 
  9. ↑ GLASBY, John S. Dictionary of plants containing secondary metabolites. [s.l.]: Taylor & Francis, 2005. ISBN 0-203-16537-3. (anglicky) 
  10. ↑ BUCKINGHAM, John et al. Dictionary of Alkaloids. [s.l.]: CRC Press, 2010. ISBN 978-1-4200-7769-8. (anglicky) 
  11. ↑ HEDRICK, U.P. (ed.). Sturtevant's edible plants of the world. [s.l.]: [s.n.], 1919. (anglicky) 
  12. ↑ LIM, T.K. Edible medicinal and nonmedicinal plants: Volume 4, fruits. [s.l.]: Springer, 2012. ISBN 978-94-007-4052-5. (anglicky) 
  13. ↑ LLAMAS, Kirsten Albrecht. Tropical Flowering Plants. Cambridge: Timber Press, 2003. Dostupné online. ISBN 0-88192-585-3. (anglicky) 
  14. ↑ a b QUATTROCCHI, Umberto. World dictionary of medicinal and poisonous plants. [s.l.]: CRC Press, 2012. ISBN 978-1-4822-5064-0. (anglicky) 

Externí odkazy

Zdroj