António de Spínola
| António de Spínola | |
|---|---|
 | |
| Prezident Portugalska | |
|
Ve funkci: 15. května 1974 – 30. září 1974 | |
| Předseda vlády |
Adelino da Palma Carlos Vasco Gonçalves |
| Předchůdce | Américo Tomás |
| Nástupce | Francisco da Costa Gomes |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | Demokratické hnutí za svobodu Portugalska |
| Vojenská služba | |
| Služba |
 Portugalsko
|
| Složka | Armáda Portugalska |
| Doba služby | 1920–1974 1981 |
| Hodnost |
generál polní maršál (čestná) |
| Narození |
11. dubna 1910 Estremoz |
| Úmrtí |
13. srpna 1996 (ve věku 86 let) Lisabon |
| Příčina úmrtí | plicní embolie |
| Místo pohřbení | Lisabon |
| Rodiče | António Sebastião Spínola |
| Alma mater | Academia Militar (Portugalsko) Colégio Militar |
| Profese | politik, důstojník, spisovatel a revolucionář |
| Náboženství | katolická církev |
| Ocenění | Officer of the Military Order of Avis (1948) Commander of the Military Order of Avis (1959) velkodůstojník Řádu věže a meče (1973) velkokříž Řádu věže a meče (1987) Medalha de Serviços Distintos … více na Wikidatech |
| Podpis |  |
| Commons | António de Spínola |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
António Sebastião Ribeiro de Spínola (11. dubna 1910 Estremoz – 13. srpna 1996 Lisabon) byl portugalský voják a politik, v roce 1974 prezident Portugalské republiky. Jeho otec António Sebastião Spínola byl generálním inspektorem financí.
Absolvoval vojenskou akademii, v roce 1939 vstoupil do Národní republikánské gardy. Od roku 1961 sloužil jako dobrovolník v Africe. V roce 1968 byl jmenován guvernérem Portugalské Guiney. Aby potlačil hnutí za nezávislost, vyhlásil program Za lepší Guineu, jehož cílem bylo zlepšit životní podmínky domorodého obyvatelstva. V roce 1973 se vrátil do Portugalska a vydal knihu Portugalsko a budoucnost, v níž vyzval k ukončení koloniální války a poskytnutí autonomie zámořským územím.[1] To vedlo k jeho popularitě mezi mladými důstojníky, kteří založili Movimento das Forças Armadas a provedli karafiátovou revoluci. Na základě dohody mezi vzbouřenci a dosavadním prezidentem Marcelem Caetanem byl Spínola dosazen do čela junty, která 26. dubna 1974 převzala moc v zemi, a 15. května 1974 složil prezidentskou přísahu. Zahájil demokratizaci země a vyjednávání s africkými představiteli o dekolonizaci. Snažil se potlačit levicové směřování vojenské vlády a 28. září 1974 se pokusil o převrat „mlčící většiny“ proti radikálním silám, po jeho ztroskotání oznámil 30. září rezignaci na post hlavy státu. Jeho nástupcem se stal Francisco da Costa Gomes. Po potlačení dalšího pokusu konzervativců o uchopení moci v březnu 1975 odešel do exilu v Brazílii, po návratu již zůstal stranou politického dění.
Vyznamenání
Portugalsko:
-
důstojník Řádu avizských rytířů – 23. ledna 1948[2]
-
komtur Řádu avizských rytířů – 16. května 1959[2]
-
velkodůstojník Řádu věže a meče – 6. července 1973[2]
-
velkokříž Řádu věže a meče – 13. února 1987[2]
-
Vojenská medaile za chrabrost[3][2]
-
Stříbrná Medaile za vynikající službu[3][2]
-
Medaile za vojenské zásluhy II. třídy[3][2]
-
Medaile za vojenské zásluhy III. třídy[3][2]
-
zlatá Medaile za příkladné chování[3][2]
Španělsko:
-
velkokříž Řádu Isabely Katolické – 14. prosince 1987[4]
-
Vojenský záslužný kříž I. třídy s bílým odznakem[3]
Odkazy
Reference
- ↑ Portugalci slaví výročí Karafiátové revoluce. ČT24 [online]. [cit. 2019-09-07]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e f g h i ENTIDADES NACIONAIS AGRACIADAS COM ORDENS PORTUGUESAS - Página Oficial das Ordens Honoríficas Portuguesas. www.ordens.presidencia.pt [online]. [cit. 2019-09-07]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e f DE MORAIS, Carlos Alexandre. António de Spínola, O homem. 1. vyd. Lasabon: Editorial Estampa, 2007. 96 s. ISBN 9789723323962, ISBN 9723323966. OCLC 272404427 S. 91.
- ↑ https://www.boe.es/boe/dias/1987/12/14/pdfs/A36647-36647.pdf
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu António de Spínola na Wikimedia Commons
- Oficiální stránky prezidenta Portugalska – António de Spínol
