Anselm Kiefer

Anselm Kiefer
Narození 8. března 1945 (78 let)
Donaueschingen
Alma mater Umělecká akademie v Düsseldorfu
Povolání malíř, sochař
Hnutí neoexpresionismus
Ovlivněný Joseph Beuys
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Anselm Kiefer (* 8. března 1945, Donaueschingen) je německý neoexpresionistický malíř a sochař.

Život

V roce 1965 začal studovat práva a francouzštinu na universitě ve Freiburgu, ale studia brzy zanechal. V letech 1966–1968 studoval malbu u Petera Drehera ve Freiburgu. V roce 1969 studoval u Horsta Antese v Karlsruhe. V letech 1970–1972 dokončil studia u Josepha Beuyse na Umělecké akademii v Düsseldorfu (Kunstakademie Düsseldorf). Přestěhoval se do Hornbachu v Bádensko-Würtenbersku, kde si zřídil ateliér v bývalé cihelně a tvořil zde až do roku 1992. Cestoval po Evropě, Mexiku, Indii a Středním východě. Poznání cizích kultur se odrazilo v jeho tvorbě. Vedle maleb se věnoval také sochařství, fotografování a vytvořil mnoho uměleckých knih. [1]

První samostatnou výstavu měl v roce 1969 v Karlsruhe. V letech 1980 a 1997 reprezentoval Německo na Benátském bienále.

V roce 1992 opustil svou rodinu a přesídlil do Barjacu (Gard) ve Francii. Zde měl v rozlehlém areálu ateliéry, dílny a výstavní prostory se svými obrazy a plastikami.

Od roku 2008 žil se svou druhou ženou, rakouskou fotografkou Renate Graf a dětmi ve velkém domě ve čtvrti Le Marais v Paříži. Svá díla přemístil do bývalých velkoobchodních skladů, kde vytvořil na ploše 3300 m² umělecké centrum a ateliér. V srpnu 2016 bylo vykradeno: zloději zničili připravený exponát a odvezli 12 tun surového materiálu (olovo a mramor).[2]

Kieferova díla jsou zastoupena v řadě světových muzeí a galerií i soukromých sbírkách. Pro dlouhodobou instalaci jeho soch a obrazů byl v roce 2014 v Muzeu současného umění v Massachusetts vybudován speciální pavilon. [3]

V roce 1990 získal Kiefer Wolfovu cenu v Izraeli a japonská umělecká asociace mu udělila v roce 1999 císařskou medaili za celoživotní dílo. V rodném Německu byl vyznamenán záslužným křížem 1. třídy za zásluhy (Verdienstkreuz 1. Klasse) v roce 2005.

Dílo

Kieferovo dílo je velmi rozmanité. Zahrnuje obrazy, sochy, instalace, umělecké knihy, fotografie a práce na papíře, jako jsou kresby, akvarely a koláže. Z velké části se jedná o monumentální díla, plná tajemných symbolů a úryvků textů, která vyjadřují autorův vztah k vlastní i historické paměti, vybízejí k zamyšlení nad otázkami lidské existence. Většina prací byla inspirována německou mytologií a historií.

Je považován za kontroverzního umělce, neboť nerespektuje obecně uznávaná tabu, často upozorňuje na nacistickou minulost Německa a přemýšlí o poválečné identitě jeho obyvatel. V roce 1969 prováděl performance, při kterých hajloval na veřejných místech ve Švýcarsku, Nizozemsku, Francii a Itálii. Cílem bylo upozornit na ztrátu německého kulturního odkazu kvůli nacistické xenofobii a rasismu. Z fotografických záznamů těchto performancí vznikla výstava a několik knih (Heroische Sinnbilder, 1969, Für Genet, 1969[4]). Osud Německa a jeho úloha v současném světě se stalo hlavním námětem jeho obrazů v sériích z osmdesátých let 20. století (Těžký mrak 1985). Zpracovává též náměty ze Starého zákona, německé mytologie, Wagnerových oper a podobně. Historie a literatura patří mezi důležité inspirační zdroje jeho práce (série třiceti obrazů Velemir Chlebnikov z roku 2004).

Cesty do Izraele ho inspirovaly ke studiu kabaly, která podobně jako zájem o okultismus ovlivnila jeho tvorbu. [5] Odkaz na hebrejskou a egyptskou historii se objevuje v jeho díle koncem osmdesátých let (Osiris a Isis).

V dalších letech se zabýval otázkami lidské existence, spojení člověka s vesmírem, jeho proměnami a duchovním znovuzrozením. Mezi jeho obrazy s touto tematikou patří Athanor, který si do svých stálých sbírek objednalo muzeum Louvre v roce 2007. Obraz doplňují dvě sochy Danae a Hortus Conclusus. [1]

Vedle maleb zhotovil rozměrné dřevořezy, například Das deutsche Volksgesicht Kohle für 2000 Jahre, 1974, Der Niebelungenlied, 1974[6]

U pozdějších obrazů používá vedle barev i fotografické zvětšeniny a přírodní materiály (písek, zemina, popel, sláma, vlasy, sklo, zinkové a olověné desky). Ze stejných materiálů vytváří i své plastiky. [1]

Od roku 2002 začal pracovat s betonem a olovem. Vytvořil soubor plastik Sedm nebeských paláců, který je od roku 2015 trvale vystaven v muzeu moderního umění Pirelli HangarBicocca v Miláně. [5]

Z kreseb, grafik, upravených fotografických zvětšenin, ale i z kovových plechů a všech výšeuvedených materiálů vytváří též autorské knihy. Mají rozměry od běžných knih po monumentální publikace na kovových deskách. Například v instalaci Zweistromland (Země dvou řek[p 1]), která sestává ze dvou regálů s knihami, jsou knihy zhotoveny na olověném plechu o rozměrech 100 x 80 cm[7] a každá kniha váží přibližně 300 kg.[8]

Galerie

  • AEIOU, 2013, část instalace v Salcburku.
    AEIOU, 2013, část instalace v Salcburku.
  • Sedm nebeských paláců, 2015, Pirelli HangarBicocca, Milán.
    Sedm nebeských paláců, 2015, Pirelli HangarBicocca, Milán.
  • Víra, naděje, láska (1984–6)
    Víra, naděje, láska (1984–6)
  • A.E.I.O.U. (inspirováno básní Ingeborg Bachmannové „The game is over“) Salzburg, Furtwänglerpark, 2013.
    A.E.I.O.U. (inspirováno básní Ingeborg Bachmannové „The game is over“) Salzburg, Furtwänglerpark, 2013.
  • 12 kmenů (2016) – Nová pinakotéka, Mnichov
    12 kmenů (2016) – Nová pinakotéka, Mnichov

Výstavy (výběr)

  • 1977 výstava v rámci festivalu Documenta 6, Kassel, Německo
  • 1982 výstava v rámci festivalu Documenta 7, Kassel, Německo
  • 1987 výstava v rámci festivalu Documenta 8, Kassel, Německo
  • 1991 Nová národní galerie, Berlín (Neue Nationalgalerie Berlin), Německo, 10. 3. – 20. 5. 1991
  • 2011 Salt of the Earth (Sůl země), Fondazione Emilio e Annabianca Vedova, Benátky, 1. červen – 30. listopad 2011 [9][10]

Odkazy

Poznámky

  1. ↑ Míněna Mezopotámie, země mezi řekami Eufrat a Tigris.

Reference

  1. ↑ a b c HOSACK-JAMESOVÁ, Karen. Slavné obrazy (Mistrovská díla v souvislostech). 1. vyd. Praha: Euromedia Group, 2019. ISBN 978-80-7617-785-7. Kapitola Aslem Kiefer:Athanor, s. 246–247. 
  2. ↑ Anselm Kiefer’s studio robbed of 12 tonnes of raw marble and €1.3m lead sculpture. web.archive.org [online]. 2017-08-16 [cit. 2020-05-03]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-08-16. 
  3. ↑ Anselm Kiefer. MASS MoCA [online]. [cit. 2020-05-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. ↑ KIEFER, Anselm. Anselm Kiefer : Bücher 1969-1990. Stuttgart: Hatje Cantz Verlag, 1990. ISBN 3-89322-200-6. S. 72–113. (německy) 
  5. ↑ a b Atelierforart.cz [online]. 2018-07-12 [cit. 2020-05-03]. Dostupné online. 
  6. ↑ KIEFER, Anselm. Anselm Kiefer : Bücher 1969-1990. Stuttgart: Hatje Cantz Verlag, 1990. ISBN 3-89322-200-6. S. 132–143. (německy) 
  7. ↑ KIEFER, Anselm. Anselm Kiefer : Bücher 1969-1990. Stuttgart: Hatje Cantz Verlag, 1990. ISBN 3-89322-200-6. Kapitola Lilith, s. 332–359. (německy) 
  8. ↑ Anselm Kiefer and the Book Archivováno 1. 2. 2014 na Wayback Machine. recenze výstavy v Oslu, 1989
  9. ↑ Dvojvýstava ve slaném nálevu: Kiefer a Vedova v Benátkách
  10. ↑ Anselm Kiefer. Salt of the Earth Archivováno 1. 4. 2012 na Wayback Machine. na stránkách Fondazione Emilio e Annabianca Vedova

Literatura

  • SCHNECKENBURGER, Manfred. Anselm Kiefer. In: ROMAIN, Lothar. Positionen : Malerei aus der Bundesrepublik Deutschland. Berlin: Elefanten Press, 1986. ISBN 3-88520-218-2. S. 94–110. (německy)
  • KIEFER, Anselm. Anselm Kiefer : Bücher 1969-1990. Stuttgart: Hatje Cantz Verlag, 1990. ISBN 3-89322-200-6. (německy) 
  • KIEFER, Anselm. Anselm Kiefer : Jason. Ostfildern: Hatje Cantz Verlag, 1990. Dostupné online. ISBN 3-89322-194-8. (německy) 

Externí odkazy

Zdroj